Záchrana migrantů je válečný akt? Historik poukázal na zásadní spor o budoucnost Evropy

Symbol rozdělené Evropy

Předseda humanitární organizace Sea-Watch Johannes Bayer okamžitě vydal stanovisko, že je na kapitánku hrdý, protože udělala správnou věc, držela se námořních zákonů a dostala lidi do bezpečí, poukazuje akademik. Doplňuje, že italský krajně pravicový a protimigrační vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini naopak označil jednání Racketové za "válečný akt".

Salviniho urážlivé stanovisko podle historika nesleduje pouze politické cíle, ale odráží rostoucí spor v Evropě o to, jak mají vlády reagovat na příliv migrantů podnikajících nebezpečnou cestu přes Středozemní moře. "Nejde o první případ, kdy se osud migranty zachraňující lodě stal symbolem rozdělené Evropy," pokračuje Mammone. Připomíná, že před rokem nová italská vláda zahájila protimigrační kampaň, když odmítla přijmou jinou záchrannou loď směřující k italským břehům, Aquarius.

Právě tehdy Salvini vyhlásil svou politiku uzavřených přístavů, upozorňuje expert. Konstatuje, že žadatele o azyl z Aquaria tehdy přijalo Španělsko, zatímco migranty ze Sea-Watch 3 si rozebralo pět evropských zemí.

Situace ale není zdaleka vyřešená a případ prohloubil napětí mezi Itálií a dalšími členy EU, například Francií a Lucemburskem, stejně jako mezi Itálií, OSN a evropskými institucemi, uvádí Mammone. Odkazuje na prohlášení představitelů Německa a Vatikánu, že Salviniho tvrdá politika vůči migrantům v zásadě kriminalizuje ty, kteří zachraňují ve Středomoří životy.

Další organizace zachraňující migranty mezitím prohlásila, že je připravena porušit italská nařízení a riskovat vězení svých pracovníků kvůli záchraně životů lidí utíkajících před válkou, chudobou a nelidskými podmínkami v libyjských detenčních centrech, poukazuje akademik. Dodává, že v pondělí na to reagoval další italský vicepremiér Luigi di Maio z populistického Hnutí pěti hvězd návrhem, aby Itálie zabavovala veškeré humanitární lodě vzdorující zákonům, což by mohlo z italské protimigrační politiky učinit skutečný problém.

"Bránění migrantům přistát na evropském pobřeží nebo překročit hranice má zvláštní význam," pokračuje historik. Vysvětluje, že krajní pravice tímto způsobem zpochybňuje kompetence mezinárodních soudů, humanitární poselství šířené papežem Františkem, kosmopolitní rys mezinárodních organizací a multikulturní hodnoty ztělesňované progresivními a liberálními elitami.

Obětní beránek

K tomu se přidávají nacionalistické apely k zachování kulturně, etnicky a ideologicky homogenních komunit coby způsobu odmítnutí modernity, připomíná expert. Deklaruje, že zároveň jde o snahu odvést pozornost lidí od reálných problémů, které jsou například v Itálii závažné.  

Tato třetí největší ekonomika eurozóny se v poslední dekádě zmítá od recese k recesi, má enormní problém s nezaměstnaností, která v případě mladých dosahuje 30 % a má neuvěřitelně vysoké zadlužení, tudíž Evropská komise možná brzy zahájí s Itálií správní řízení kvůli vysokému schodku veřejných financí a porušování rozpočtové kázně, nastiňuje Mammone. Kritizuje, že italští politici jako Salvini si našli jiné skupiny, kterou za tyto problémy obviňují, především "evropské byrokraty" a migranty.

Hledání obětních beránků není v dějinách krajní pravice nic nového, připomíná historik. Konstatuje, že před druhou světovou válkou se terčem stala židovská komunita a v souvislosti s masovou migrační vlnou provázející dekolonizaci si krajně pravicoví politici zvolili nového nepřítele - přistěhovalce.  

"Musíme být jako národ šílení, doslova šílení, když umožňujeme každoroční příliv (migrantů)," cituje akademik slova bývalého konzervativního britského ministra zdravotnictví Enocha Powella z roku 1968. Dodává, že v 70. letech francouzská Národní fronta vedená Jean-Marie Le Penem zpopularizovala tezi, že při milionu nezaměstnaných Francouzů je milion přistěhovalců v zemi příliš a že Francie a její občané musí být na prvním místě.  

Dnes je tato rétorika populární nejen v Evropě a Le Penův protipřistěhovalceký slogan má aktuální ekvivalent v podobě Trumpova hesla "Amerika především" i Salviniho propagandě, poukazuje odborník. Tvrdí, že děsivé Powellovo poselství částečně ovlivnilo i brexitovou rétoriku.

Salvini je pouze jedním z mnoha evropských nacionalistických populistů, mezi něž patří například maďarský Viktor Orbán či rakouský Heinz-Christian Strache, kteří kvůli vlastnímu politickému prospěchu démonizují přistěhovalce, uvádí Mammone. Zdůrazňuje, že Salviniho označování migrantů zachráněných na moři za příčinu problémů je součástí sociálního a politického boje o podobu bohatých průmyslových zemí, který rozhodne o otevřenosti a míře solidárnosti budoucí společnosti. "U Italů by mu to nemělo projít," nabádá historik.