30 let od znovusjednocení Německa: Symbolem oslav jsou roušky a rozestupy

Přesná čísla známá nejsou, ale hlavní organizátor Thomas Braune odhaduje, že do braniborské metropole si připomenout 30 let jednotného Německa přijely už desítky tisíc lidí. A další tisíce jsou očekávány dnes, kdy měsíc trvající oslava vrcholí. Právě před třiceti lety se znovusjednocené Německo stalo skutečností.

Vielen Dank, Herr Minister! https://t.co/mn7FIHivYe

Pandemie nemoci covid-19 přinutila pořadatele změnit od základů plány oslav a místo hromadných akcí přeměnit na dějiště svátku německé jednoty celé centrum Postupimi. Návštěvníky tak čeká takřka čtyřkilometrová pouť s třiceti zastaveními v podobě malých prosklených pavilonů, kterými se představují jednotlivé spolkové země, parlament, ústavní soud či úřad spolkového prezidenta. Nepřehlédnutelné je i obrovské srdce s nápisem 30 let, od kterého vedou stuhy v barvách německé vlajky, tedy černé, červené a zlaté.

Trasa, která je otevřená od 5. září, je oblíbeným cílem školních výprav. Tak tomu bylo i v pátek, kdy v postupimských ulicích byla i jedna ze tříd Kantova gymnázia v Berlíně. "U každého místa plníme úkoly," řekla ČTK dívka, která se představila jako Irene. Se svými spolužáky u výstavy věnované Sársku hledala odpověď, kolik fotbalových hřišť by se do této jedné z nejmenších spolkových zemí vešlo. Bylo by jich necelých 360.000.

V nedalekém bavorském pavilonu jiným žákům učitelka vypráví příběh o Mödlareuthu na bavorsko-durynské hranici. Vesnici, kterou po desetiletí rozdělovala železná opona, se říkalo malý Berlín, neboť svým roztržením mezi západní a východní sféry vlivu byl její osud podobný německé metropoli. "Proč to ti lidé dovolili?" zeptal se jeden ze žáků, kterého události v Mödlareuthu očividně zaujaly. "Taková byla doba," odvětila mu učitelka.

O poznání veselejší atmosféra panovala u výstavy Meklenburska-Předního Pomořanska, kde se za skleněnou výlohou vyjímá plážový koš. Návštěvníky zaujal i rozcestník, u kterého se lidé s nadšením fotí a který udává, že k pobřeží Baltu je to z Postupimi 233 kilometrů.

Plážový koš zaujal pětiletého syna Markuse Dietermanna. "Pro tak malé děti to tady není, ale mně bylo také pět let, kdy všechny ty změny v Německu nastaly," řekl. "Moc si toho sice nevybavuji, ale pamatuju si na limonádu Sprite, kterou mi rodiče přivezli ze západního Německa," poznamenal se smíchem. Dietermann dodal, že synovi se obzvláště líbil kráčející trabant.

Tato plastika s názvem Quo vadis, která návštěvníky vítá hned na začátku trasy, je jednou z českých stop výstavy. Trabantu, jednomu ze symbolů východního Německa, dal před třiceti lety nohy český umělec David Černý. Učinil tak v reakci na masový útěk východních Němců přes západoněmecké velvyslanectví v Praze v roce 1989.

Exodu, po kterém v pražských ulicích zůstaly odstavené trabanty a wartburgy, je věnován jeden z panelů instalace nazvané Cesta ke sjednocení. "Přišli jsme, abychom Vám sdělili, že dnes bylo umožněno Vaše vycestování do Spolkové republiky Německo," prohlásil 30. září 1989 tehdejší západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher z balkonu západoněmeckého velvyslanectví v Praze k jásajícím východoněmeckým uprchlíkům. Popisek Genscherova slova označuje za nejznámější výrok německé historie a za milník cesty k německému znovusjednocení. Ta začala demonstracemi ve východním Německu, pokračovala pádem berlínské zdi 9. listopadu 1989 a skončila splynutím východu a západu země v jednotné Německo 3. října 1990.

Nedílnou součástí historické výpravy centrem Postupimi a také prezentace spolkových zemí se stala hygienická opatření. Tištěný průvodce návštěvníky v první větě vítá a ve druhé je upozorňuje na nutnost dodržování odstupu a dalších karanténních pravidel. Obdobné výzvy jsou opakovány také z panelů s velkoplošnými obrazovkami. Trasu, která je vedena po směru hodinových ručiček, pravidelně prochází městské služby, které třikrát denně výlohy prosklených pavilonů dezinfikují. Vstup i východ k instalaci Cesty ke sjednocení, která vede po dně někdejšího městského vodního kanálu, hlídá ostraha. Její členové dbají nejen na to, aby lidé nevstupovali východem, ale sledují také, aby se také uvnitř areálu spořádaně pohybovali jen určeným směrem a nevraceli se zpět k již dříve prohlídnutým panelům.

Omezeno je i občerstvení. Jindy běžně nabízené pochutiny typické pro jednotlivé spolkové země si lidé u zemských pavilonů nedají. Hostince, restaurace a kavárny ale návštěvníky vítají.