Nehoráznost: Bohatým Řekům platil bodyguardy stát!

Jak napsal britský list The Independent, podle plánů ministerstva bude policista fungující jako bodyguard měsíčně stát 2000 eur (52.000 Kč) a denní poplatek za použití hlídkového vozu má být 50 eur (1300 Kč). Nová pravidla musí ještě odsouhlasit ministerstvo financí.

Ze soukromých občanů si dosud bodyguardy zdarma užívali zejména prominentní podnikatelé či novináři, kterým bylo v minulosti vyhrožováno útokem. Kvůli finanční krizi, která Řecko velmi tvrdě zasáhla, musí ale i policie šetřit. 

Podle Christose Fotopulose, předsedy Řecké asociace policejních důstojníků, je potřeba zároveň celý systém zreformovat. "Nikdo vám neřekne, kolik policistů se podílí na osobní ochraně, protože ten systém je zmatený... V jiných evropských zemích se například bývalý premiér či prezident pohybují zcela bez ochranky, v Řecku je ale každá sebemenší událost doprovázena rozsáhlou policejní přítomností," uvedl Fotopulos.

V období od přijetí eura v roce 2002 až do propuknutí krize Řekové na první pohled zažívali jedno z ekonomicky nejúspěšnějších období moderních dějin. V roce 2007 Řecko dosáhlo s růstem HDP 4,2% jednoho z nejrychlejších meziročních růstů v eurozóně.

Důvěra investorů v zemi platící stejnou měnu jako Německo zajišťovala dostatečný přísun relativně levného kapitálu, což spolu s přísunem peněz z fondů Evropské unie, kdy Řecko bylo čistým příjemcem z evropského rozpočtu, umožňovalo vládám financování státních výdajů, aniž by musely řešit vysoký stupeň neefektivity státní administrativy i zřejmé a bez náznaků jakéhokoliv pozitivního vývoje zaostávání produktivity řecké ekonomiky za jejími vyspělejšími obchodními partnery z EU.

Tyto problémy se ztělesňovaly ve vysokých deficitech státního rozpočtu a schodcích platební bilance. Státní dluh byl přitom v Řecku vysoký již dlouho před vstupem do eurozóny, již v roce 1993 se přehoupl přes 100% HDP, informuje server cmkos.cz.

Jestliže máme hovořit o skutečných příčinách finanční krize, jež v Řecku naplno propukla na sklonku roku 2009, nelze se nevyhnout otázce, zda na jejím počátku nestálo to, co se původně jevilo jako pro zemi blahodárné a na co již tehdy upozorňovali skeptici. Může země s nižší produktivitou práci dlouhodoběji úspěšně fungovat ve společenství států s výrazně vyšší produktivitou a mít přitom s nimi společnou měnu?