Použije NATO sílu proti Rusku? Čtěte komentáře odborníků

Podle komentáře Lidových novin (LN) obavy z možné americké reakce navíc uklidňují přinejmenším dvě postirácké zkušenosti. Z globálního pohledu je to Sýrie, kde nezabránilo použití chemických zbraní ani explicitní varování prezidenta Baracka Obamy před překročením této "červené čáry".

Stejně jako byla vojenská konfrontace mezi NATO a Ruskem nepředstavitelná z mnoha důvodů kvůli Gruzii, nelze o ní podle komentátora HN vážně uvažovat ani nyní. Možná cena za rozpoutaný válečný konflikt neodpovídá mezinárodnímu významu sporu.

Podle komentátora MfD si Moskva možná v této chvíli nepřeje otevřený a frontální vojenský konflikt s Ukrajinou, která má sice o dost slabší, ale přesto slušně vyzbrojenou armádu. Podle něj si Putin v této chvíli vystačí s tím, že Kyjevu odejme Krym.

Žádné silové řešení přes OSN neprojde - kvůli ruskému vetu, píše komentátor LN. Zatím tedy Washington zůstává alespoň u silných slov. Pokud se ale americký ministr zahraničí John Kerry snaží Rusy odradit nelichotivým příměrem, že se chovají jako v 19. století, není to tak úplně namístě. Tehdy Rusové v krymské válce zrovna neuspěli. Ale poučili se ..., dodal komentátor LN.

Podle HN by měl Bílý dům konečně plně využít svoji obrovskou ekonomickou převahu. Problémem Bruselu může být už jen samotná shoda na tom, jak daleko zajít, největší zodpovědnost teď leží na několika členských státech, Británii, Francii, Polsku a především Německu. Síla ekonomik je na jejich straně.

Na Krymu žijí dva miliony lidí, z toho je zhruba 58 procent Rusů, 24 procent Ukrajinců a 12 procent krymských Tatarů. Hlavním městem Krymské autonomní republiky je Simferopol.

Právě krymští Tataři se v posledních dnech aktivně podíleli na protestech proti režimu proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Proti nim stáli zde většinoví etničtí Rusové, kteří se netajili přáním odtrhnout toto autonomní území od Ukrajiny a přičlenit ho k Rusku.

Násilná deportace krymských Tatarů byla zahájena 18. května 1944 kvůli jejich údajné kolaboraci s nacistickým Německem. Celkem bylo z Krymského poloostrova odsunuto na 220.000 osob, kromě Tatarů také Němci, Arméni, Řekové a Bulhaři. Při příležitosti oslav 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku daroval Nikita Chruščov v únoru 1954 poloostrov Ukrajinské SSR.

"Podpora Ruska mezi místním obyvatelstvem na východě země, ale ani na Krymu není taková, jak si snad Rusko může myslet. Připomeňme, že při hlasování o nezávislosti Ukrajiny na Rusku v roce 1991 se většina vyslovila pro ukrajinskou samostatnost, a to ve všech regionech - dokonce i v Luganské či Doněcké oblasti, nebo právě na Krymu. To, že většina místních mluví rusky, ještě vůbec neznamená, že chtějí být součástí Putinovy imperiální říše. Například petice ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny proti ruskému vměšování, která byla zveřejněna na stránce avaaz.com, získala během několika málo dnů 115.000 podpisů," říká pro iHned.cz Petr Kratochvíl z Ústavu mezinárodních vztahů.

"Putin by také neměl zapomínat, že Krym je potenciálně stejně výbušnou oblastí jako severní Kavkaz. Pro čtvrt milionu Krymských Tatarů je připojení poloostrova k Rusku naprosto nepřijatelné a svůj odpor vůči takovým snahám dávají Tataři výrazně najevo. Základní argument Moskvy, založený na obraně místního ruského obyvatelstva před agresí, se tak může velmi snadno obrátit proti Rusku," míní expert.

A dodal: "V jižní části Krymu totiž tvoří tatarské obyvatelstvo většinu – paradoxně zejména v oblastech, které obklopují Sevastopol, základnu ruské černomořské flotily. Proč by nemohlo o ochranu tatarského obyvatelstva na základě stejného argumentu začít usilovat Turecko, které situaci již dnes bedlivě sleduje a v němž žije početná tatarská menšina? Koneckonců příkladů historického útisku Tatarů se najde takřka nekonečné množství."