Němečtí prezidenti od roku 1949

1949 – 1959 THEODOR HEUSSKunsthistorik a bývalý ministr kultury Heuss byl prvním prezidentem po 2. světové válce. Byl jedním ze zakladatelů Demokratické strany lidové, která je nyní součástí Svobodné demokratické strany (FDP). Němečtí politici chtěli po uplynutí jeho druhého mandátu měnit zákon, aby mohl populární prezident znovu kandidovat, Heuss to ale odmítl.

1959 – 1969 HEINRICH LÜBKE Byl zemským poslancem v Prusku za katolickou stranu Zentrum, po válce vstoupil do Křesťanskodemokratické unie (CDU). Za války byl členem stavebního štábu pro budování vojenských, zajateckých a vězeňských táborů. Lübke byl poměrně oblíbený, ale byl proslulý svými špatnými řečnickými schopnostmi a nízkou úrovní angličtiny, která mu způsobila několik trapných okamžiků na mezinárodním poli.

1969 – 1974 GUSTAV HEINEMANN Před nástupem do funkce prezidenta byl ministrem vnitra a spravedlnosti, již jako student se zasazoval o demokracii v Německu. Jeho heslem bylo, že chce být „prezidentem lidu, spíše než prezidentem státu“, díky čemuž byl velmi oblíbený. Vzhledem ke svému vysokému věku se však neucházel o druhý mandát.

1974 – 1979 WALTER SCHEEL Jako člen FDP zastával několik ministerských funkcí, v roce 1974 byl krátce i ve funkci kancléře, ale rezignoval asi po týdnu, když byl jeden z jeho osobních asistentů usvědčen ze špionáže. Po odchodu z funkce prezidenta byl předsedou několika politických těles, například německé sekce Hnutí za Evropu v letech 1980 až 1985.

1979 – 1984 KARL CARSTENSAbsolvent práv a politologie na Yaleské univerzitě byl krátce členem nacistické NSDAP, poté ale vstoupil do odboje a po válce se stal členem strany CDU. V letech 1976 až 1979 byl předsedou Spolkového sněmu. Kvůli pokročilému věku se vzdal kandidatury na druhý prezidentský mandát.

1984 – 1994 RICHARD VON WEIZSÄCKERJako dítě z rodiny diplomata procestoval svět, později působil jako právník. Byl místopředsedou spolkového parlamentu za CDU. Působil také ve funkci berlínského primátora. Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa i na zlepšování vztahů se sousedními zeměmi. Při návštěvě Prahy se v březnu 1990 omluvil za okupaci našich zemí. V současné době se stále věnuje politice.

1994 – 1999 ROMAN HERZOG Profesor práv na univerzitě v Mnichově a člen strany CDU zastával v letech 1980 až 1983 funkci ministra vnitra v Bádensku-Würtenbersku. Po dobu 10 let také předsedal Spolkovému ústavnímu soudu.

1999 – 2004 JOHANNES RAUZačínal jako novinář a nakladatel, poté vstoupil do Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). V sociálně-liberálních vládách byl ministrem pro vědu a výzkum, po dobu dvacet let byl předsedou zemské vlády Severního Porýní-Vestfálska. Tento úřad zastával až do roku 1998, kdy odstoupil. Zemřel po těžké nemoci 27. ledna 2006 v Berlíně, krátce po svých 75. narozeninách.

2004 – 2010 HORST KÖHLERDoktor ekonomie a politických věd a člen strany CDU působil jako předseda Mezinárodního měnového fondu, z funkce odešel v roce 2004, aby mohl být zvolen prezidentem. Na post prezidenta rezignoval nečekaně v pondělí 31. května 2010 kvůli kritice jeho vyjádření o německých vojenských operacích.

Prezident má v Německu podobně jako v České republice převážně reprezentativní a ceremoniální funkci. Faktickou hlavou státu je tak spíše spolkový kancléř nebo jako v současné době kancléřka.