Konec diskriminace a rasismu. Aktivistka nabádá Evropu k nové migrační politice

Paralely existují

Odhadem 20 tisíc lidí zahynulo na přeplněných otrokářských lodích, které vlastnil Edward Colston, otrokář ze 17. století, jehož sochu v britském Bristolu tento týden strhli a hodili do moře demonstranti, upozorňuje aktivistka. Dodává, že při mobilizaci proti rasismu vyvolané zabitím George Floyda v USA je důležité nezapomínat také na oběti současné lhostejnosti a nenávisti na evropské straně Atlantiku.

"Jistě, neměli bychom bezhlavě srovnávat transatlantický obchod s otroky ze 17. století a lodní migraci ve Středozemním moři z 21. století," přiznává Sunderlandová. Deklaruje, že takový přístup by přinejmenším znevažoval cíle, odhodlání a kuráž mnoha lidí, kteří se dnes vydávají na takovou cestu.  

Paralely ovšem podle ředitelky existují, především v tom, že dnes, stejně jako kdysi, jsou lidé jiné než bílé barvy pleti natěsnáni do lodí na děsivou cestu k nejisté budoucnosti, kterou tisíce z nich nepřežijí - utopí se, zemřou žízní, vedrem či zkrátka zmizí.

Evropské země rezignovaly na svou odpovědnost realizovat námořní pátrací a záchranné mise a místo toho kriminalizují nevládní organizace, které se snaží zachraňovat životy, kritizuje Sunderlandová. Doplňuje, že tato pochmurná souvislost neunikla aktivistům za práva migrantů a demonstrantům v Itálii, jedné ze zemí, do které se tolik obětí snažilo dostat, a tak se byly během tamních protestů k vidění transparenty s nápisy "Od Středomoří po Minneapolis, ať pod vodou či zakleknutý, nemůžu dýchat".

Od roku 2014 se EU a její členské země soustředí spíše na zastavení lodí směřujících do Evropy než na záchranu životů, deklaruje aktivistka. Podotýká, že se jasně projevuje evropská lhostejnost a snaha přenést vlastní odpovědnost na sousedy ve Středomoří, ze západních oblastí na východ, na Řecko a Turecko.

V dosud nejsmrtelnější oblasti centrálního Středomoří dochází podle Sunderlandové k ostudným hádkám mezi Itálií a Maltou ohledně záchranných operací, uzavírání přístavů a bilaterálním dohodám s Libyí, která má na jejich základě zastavovat lodě s migranty.

"To vše je součást celkové strategie EU přenést kontrolu migrace na libyjské úřady," píše ředitelka. Vysvětluje, že klíčovým prvkem této snahy je poskytnout finance, výcvik a prostředky libyjské pobřežní stráži a ignorovat fakt, že ta následně migranty odveze zpět do detenčních táborů v Libyi, kde čelí svévoli a zneužívání.

Je nutný zcela nový přístup

Důkazy o brutálnímu postupu vůči migrantům jsou jasné, poukazuje Sunderlandová. Vysvětluje, že nejhůře jsou na tom ti, kteří se ocitnou v detenci a následně je s nimi nakládáno jako s komoditou, musejí nuceně pracovat, jsou prodáváni různým převaděčským sítím a dochází k jejich mrzačení, které slouží jako prostředek k vylákání dalších peněz od jejich příbuzných.

Neschopnost EU upřednostnit záchranné operace a ochota jejích členů odsoudit lidi ke zneužívání v Libyi vytváří půdu pro opakující se projevy soucitu při námořních tragédiích, konstatuje aktivistka. Domnívá se, že evropští politici by namísto frází měli nabídnout lodě, záchranné vesty a bezpečné přístavy těm, které se na moři podaří zachránit a podporovat nevládní skupiny, které se o to snaží, nikoliv bránit jim v činnosti.   

"Stejně jako spravedlnost za George Floyda vyžaduje řešit strukturální rasismus, ukončení umírání ve Středomoří si žádá přijít s jiným přístupem k lidské mobilitě," pokračuje ředitelka. Evropu nabádá, aby přijala opatření, která jsou vstřícná nejen vůči těm, kteří prchají před perzekucí a násilím, ale i lidem hledajícím lepší život, což znamená vytvořit více bezpečných a legálních cest, které minimalizují nutnost vydat se na cesty nebezpečné.

Evropa by měla také přijmout společnou politiku pro ostrahu hranic a migrace založenou na respektu lidských práv a lidské důstojnosti, nikoliv exkluzivním přístupu a násilí, apeluje Sunderlandová. Dodává, že Evropa by měla pracovat i na vytvoření otevřené společnosti, kde není místo pro diskriminaci a rasismus a nově příchozím i potomkům migrantů se dostává spravedlivého a férového zacházení.

Ať už si myslíme, že stržení Colstonovy sochy bylo správné, či nikoliv, zajisté všichni souhlasíme, že bychom neměli nechat další lidské bytosti utopit se v moři, uzavírá aktivistka.