Naivita, či zbabělost? Analytik rozebral obchodní smlouvu mezi EU a Čínou

Moralizování pod americkým deštníkem

EU bude sice silně moralizovat, sama však bude sledovat úzké, partikulární zájmy pod americkým bezpečnostním deštníkem, očekává Roháč. Vysvětluje, že dokument známý jako Komplexní dohoda o investicích čelí kritice ze všech stran, přičemž komentátor deníku Financial Times Gideon Rachman jej označil za "mimořádně krátkozraký" a "naivní".

Rachman podle autora komentáře nemá zcela pravdu, jelikož někteří Evropané skutečně očekávají, že dohoda bude mít formující dopad, který reálně "narovná hřiště" v čínské ekonomice.

"Spíše je však velmi pravděpodobné, že čínští vyjednavači učinili podstatné ústupky na poslední chvíli, poskytli velmi konkrétní výhody evropským firmám přítomným v Číně - především německým automobilkám, které jsou odpovědné za množství investic EU v zemi -, čímž učinili z dohody příliš dobrou příležitost, než aby byla promarněna," píše analytik.  Soudí, že uzavření dohody s hlavním americkým protivníkem, navíc po letech volání po těsnějším transatlantickém partnerství, a to i v otázkách spojených s Čínou, dává smysl jen tehdy, pokud EU věří, že může své vztahy se zeměmi jako Čína rozčlenit na různé aspekty.

Z pohledu EU jde o známý přístup odrážející myšlení, které umožnilo uvalit sankce na ruský režim Vladimira Putina za porušování suverenity Ukrajiny a zároveň usilovat o stavbu plynovodu Nord Stream 2, deklaruje odborník. Připomíná, že podobně EU prosazovala dohodu s Íránem, která mu nebránila nadále působit v roli hlavního regionálního sponzora terorismu, ale jasně otevírala cestu k - slovy Evropské komise - "zásadnímu přehodnocení vztahů" s Teheránem na různých úrovních, včetně bilaterálního obchodu.  

Čína tak může být pro EU souběžně jednací partner, ekonomický soupeř i "systémový rival", konstatuje Roháč. Dodává, že takto různorodý přístup v praxi funguje málokdy.

Nezodpovězená otázka

Pokud ale Biden slibuje návrat přívětivého, Spojenými státy řízeného světa známého před rokem 2016, proč by neměla EU přenechat geopolitické a strategické problémy Washingtonu a snažit se zlepšit podmínky evropských investorů v Číně, táže se autor komentáře. Za problém nepovažuje evropskou naivitu, ale spíše zásadní asymetrii mezi EU a Čínou.

Čínské investice rostou v Evropě v citlivých oblastech infrastruktury a vyspělých technologií, přičemž Peking skrze ně nesleduje zisk, ale politické cíle, varuje analytik. To podle něj formuje čínský přístup k obchodu a investičním jednáním, zatímco evropské firmy jako VW či Daimler chtějí v Číně vydělat peníze pro své akcionáře.

"Ponecháme-li stranou vznešená slova o udržitelném rozvoji, pařížských klimatických cílech či pracovních standardech, cílem EU v obchodních a investičních jednáních zjevně není uplatňovat evropskou měkkou sílu ve světě nebo sledovat (neexistující) společný strategický pohled," pokračuje Roháč. Vysvětluje, že jde pouze o lepší podmínky pro evropské společnosti - čím větší a důležitější, tím lépe.   

Zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem v roce 2016 bylo interpretováno tak, že Evropě končí sedmdesátileté "dějinné prázdniny" a nastala chvíle, kdy EU bude muset zaujmout jasnější a strategický názor a sladit jej s dostupnými nástroji při prosazování svých širších zájmů, nikoliv pouze zájmů soukromých hráčů, poukazuje expert. Doplňuje, že v uplynulých čtyřech letech přesto pocit naléhavosti zřídka překročil verbální hranice.

Evropský křik o větší autonomii na světové scéně a rozchodu s Washingtonem nevypadá jako systémové odloučení, ale jako jednorázová pauza v transatlantickém vztahu, tvrdí autor komentáře. Domnívá se, že pokud má evropsko-čínská dohoda něco naznačovat, pak to, že mnozí v EU se chtějí vrátit do módu před rokem 2016 - tedy obchodovat se všemi režimy světa bez ohledu na jejich odpornost, kázat o multilaterálním přístupu, ale nechat Spojené státy poprat se s každodenní údržbou na pravidlech založeného řádu a řešit akutní geopolitické krize.

"Zda se Bidenova administrativa uchýlí k takovému uspořádání, zůstává otevřenou otázkou," upozorňuje Roháč. Předpoklad, že tak nakonec učiní, není podle něj naivní, ale pouze poněkud zbabělý.