NÁZOR: Mezi válkou a mírem. Evropa může sehrát klíčovou roli, věří politolog

Vyprázdněné manželství geopolitiky

Po skončení studené války se Evropané semknuli ještě víc v naději, že otevřené hranice, volný obchod, cestování a internet budou pro svět poučením a posílí globální harmonii, uvádí politolog. Přiznává, že realita byla nakonec odlišná a v roce 2016 - ve světle brexitu a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem - si Evropa uvědomila, že mnoho jejích obyvatel si nemyslí, že propojenost činí svět lepším místem.

Také jednání dalších zemí - například Číny, Ruska, Turecka či Brazílie - ukázalo, že nacionalismus a síla vítězí nad internacionalismem a zákony, upozorňuje odborník. Závěr, jež mnoho Evropanů šokoval, podle něj zní, že linie, které spojily svět, lze využít také k jeho opětovné fragmentaci.

"V dnešním globalizovaném světě se geopolitika stala vyprázdněným manželstvím, v němž se partneři nemohou vystát, ale nedokážou se rozvést," pokračuje Leonard. Dodává, že podobně jako v nefunkčním manželství se kdysi spojující aspekty stávají zdrojem napětí.

Nejenže přehnaná propojenost polarizuje společnosti do soupeřících bublin a vytváří epidemii závisti, ale poskytuje také nové zbraně k velmocenskému soupeření, domnívá se autor komentáře. Vysvětluje, že země spolu nyní vedou spory v oblastech věcí, které je spojovaly, a z politických důvodů se uchylují například k sankcím, bojkotům, kontrole vývozu a zákazům dovozu.

Z provázanosti se stává zbraň, která se neomezuje jen na obchod, varuje politolog. Poukazuje, že místo toho, aby koronavirová krize planetu sjednotila, přinesla "rouškovou diplomacii" a očkovací nacionalismus.

V oblasti infrastruktury je největší mocností Čína, která využívá projekt Nové hedvábné stezky k zesílení svého politického vlivu skrze hospodářskou závislost, vyzdvihuje odborník. Doplňuje, že v oblasti technologií a informací se boj nevede pouze o sféry vlivu a to, kdo nastavuje standardy, ale o samotnou podstatu demokracie a svobodné společnosti.

"I klima se stalo bojištěm," píše Leonard s údivem, protože se všichni nacházíme na stejné lodi. Dodává, že momentálně se také mluví o snaze Turecka a Běloruska učinit zbraň z přistěhovalectví, ale v posledních desetiletích nalezneme přes sedm desítek podobných případů vydírání skrze masovou migraci, přičemž všechny se ukázaly jako mimořádně účinné.

Evropa, Čína a Spojené státy

Propojení mezi státy bývalo instrumentálně využíváno i v minulosti, ale novinkou je hustota vazeb, která dává sankcím, blokádám a veřejným kampaním smrtící efektivitu, jež před existencí takto propojeného světa neexistovala, vysvětluje expert.

Aktuální stav popisuje politolog jako něco mezi válkou a mírem, v angličtině se pro něj vžil pojem "unpeace" (neklid, pozn. red.), který začali používat akademici, jako profesor Lucas Kello z Oxfordské univerzity, k popisu šedé zóny, kde se miliony drobných útoků na každodenní bázi nerovnají běžné válce.

Přizná-li si Evropa, že žijeme ve stavu mezi válkou a mírem, bude to pro ni mít značné dopady, věří Leonard. Konstatuje, že mnozí sice věří, že svět se blíží k bipolární konfrontaci, kdy bude nutné vybrat si mezi Čínou a Spojenými státy, ale Evropa má vlastní geopolitickou sílu a může ji velmi dobře uplatňovat.

Čína, Spojené státy a Evropa totiž představují tři modely propojenosti, přičemž všechny mají vlastní myšlenky a schopnost určovat vývoj světa, vysvětluje politolog. Soudí, že Spojené státy jsou primárně strážce, kterému dolar a dominance v internetovém prostoru umožňuje odstřihnout jiné země od globálního finančního systému či sledovat jejich občany. Čína chce být proti tomu regionální mocností, která usiluje o připojení jiných zemí ke svému trhu a své sféře vlivu, míní autor komentáře. Evropu pak označuje za toho, kdo nastavuje pravidla.

EU stojí na systému 80 tisíc stran právních předpisů, které se týkají tak rozličných oblastí jako práva homosexuálů, trest smrti, hlukové normy či bezpečnost potravin, připomíná Leonard. Podotýká, že Unie se neomezuje na dodržování tohoto systému, ale skrze svou ekonomickou sílu se k tomu snaží přimět i své partnery.

"Pokud se propojenost mezi zeměmi stala smrtící zbraní, bude potřeba ji usměrňovat - a EU k tomu má skvělé předpoklady díky pravidlům a normám, které otupují hrany," píše politolog. Soudí, že pokud studenou válku utlumily dohody o omezení zbrojení, ekvivalentem současné doby může být "otupení propojenosti", jelikož jako nejlepší cesta k jednotnému světu se ukazuje udržení dostatečných rozdílů, které dají lidem poct bezpečí a kontroly.

Dělící linie by tak měla vést podél řízené a neřízené propojenosti, nikoliv podél otevřené a uzavřené společnosti, ať už v oblasti obchodu, migrace, technologií nebo kulturních změn, doporučuje autor komentáře. Propojenost označuje za dvousečný meč - ať se nám to líbí, či nikoliv - a věří, že pokud to pochopíme, získáme prostý, nicméně účinný nástroj k formování světa.