NÁZOR: Německo stojí před zásadní volbou, naznačuje historička

Kontinuita, nebo změna?

"Mohou být parlamentní volby 26. září šancí pro Němce, aby vyslali signál dlouho odkládané generační změny?" táže se historička. Podotýká, že odchod Merkelové z politiky zdánlivě zbavil voliče možnosti volit kontinuitu.

Merkelová je ve skutečnosti nadále zdaleka nejpopulárnějším politikem v zemi, což vede její potenciální nástupce ke zdůrazňování pokračování současných trendů namísto jejich změny, konstatuje Hoyerová. Dodává, že odchod Merkelové by měl i tak otevřít možnost pro nástup nové generace.

Velké strany se nicméně rozhodly hrát na osvědčenou kartu, poukazuje expertka. Připomíná, že lídr vládnoucích křesťanských demokratů (CDU) Armin Laschet se bezostyšně snaží voličům prodat jako "Merkelová v kalhotách", je o pouhých sedm let mladší, kopíruje centristický kurz stávající kancléřky a jeho program s názvem "Stabilita a obnova" nenaznačuje žádné rapidní změny.

V jistých směrech má Laschetova kampaň záměrně nádech minulého století, uchyluje se ke staré antikomunistické rétorice a pod heslem "zabraňme posunu doleva" varuje voliče před potenciální levicovou koalicí sociálních demokratů (SPD) a socialistů z Die Linke, nastiňuje autorka komentáře. Laschet podle ní zjevně přehlédl, že komunismus již dávno není světová hrozba, jejíž ruka by sahala až do Berlína.

Die Linke vykazuje v průzkumech podporu jen okolo 6 % a Laschetova kampaň ve studenoválečném stylu se očividně míjí účinkem, jelikož CDU míří k nejhoršímu volebnímu výsledku v dějinách, konstatuje historička. Poukazuje, že momentálně by pro tuto stranu, která zcela dominovala německá poválečné politice, hlasovala jen pětina voličů.

Promarněná šance

Za poněkud pozoruhodnou označuje odbornice skutečnost, že i lídr SPD Olaf Scholz vystupuje jako pokračovatel Merkelové. Německý volební systém ale téměř vždy generuje koaliční vlády, a tak SPD od roku 2013 vládla právě s kancléřčinou CDU a Scholz byl tři roky vicekancléřem, vysvětluje Hoyerová. Dodává, že právě platforma kontinuity posiluje jeho postavení, což mu umožňuje vést poměrně nenápadnou, nicméně rozhodnou kampaň bez větších dramat a skandálů, které sužují jeho rivala.

"Laschet promrhal skutečnou šanci prokázat svůj merkelovský kredit během velké povodňové krize, která přišla v červenci na jeho vlastním dvorku, v zemi Severní Porýní-Vestfálsko, které vede," pokračuje historička. Uvádí, že katastrofa, při níž zahynulo přes 180 lidí, upnula naděje zoufalých přeživších ohledně pomoci a záruk k politikům, ale Laschet se dopustil závažné chyby - když prezident Frank-Walter Steinmeier pronášel pohnutý a smuteční projev, Laschet v povzdálí se culil jako drzý školák, což je velký posun od střízlivého stylu Merkelové.

Scholz se proti tomu objevil na místě v pozici vicekancléře, který zastupuje Merkelovou během její cesty do Spojených států a poslední návštěvy Bílého domu, působil klidně a otevřeně, podobně jako kancléřka, konstatuje autorka komentáře. Podotýká, že od té chvíle se Scholz snaží ještě více podobat političce, kterou by rád v úřadu nahradil, a list Süddeutsche Zeitung například nedávno otiskl jeho celostránkovou fotku, na níž má ruce na úrovni pasu a prsty v gestu, jež proslavilo stávající kancléřku.

Scholzova strategie sázející na bezpečí kontinuity zjevně funguje, vyzdvihuje historička. Připomíná, že SPD vyletěla v průzkumech z červnových 17 % na aktuálních 25 %. Na druhou stranu se jen 12 % voličů domnívá, že tato strana se dokáže nejlépe popasovat s problémy, kterým Německo čelí, upozorňuje Hoyerová. Odkazuje na průzkum, podle něhož by CDU získala až 40 % hlasů, kdyby ji vedl Markus Söder, čtyřiapadesátiletý bavorský premiér s pověstí rozhodného politika, který navrhuje konkrétní politické, ekonomické i společenské změny.

"V tomto kontextu Scholzova relativní obliba příliš neukazuje na touhu Němců po bezpečí kontinuity, ale na frustraci z nedostatku důvěryhodných kandidátů přinášejících změnu," domnívá se expertka. Deklaruje, že změny se nebojí němečtí voliči, ale politici, díky čemuž může země promarnit šanci posunout svou demokracii do 21. století.