Další volební období Evropského parlamentu před námi. Po obsazení klíčových pozic v institucích EU vyvstává otázka, jak jí během následujících pěti let vylepšit. Lídr Evropské lidové strany Manfred Weber se nad tím zamýšlel v článku zveřejněném na serveru Politico.eu.
Už v době vzniku Evropské komise, Rady EU a Evropského parlamentu si politologové kladli otázku, zda takový systém dělby moci skutečně reflektuje demokracii evropského typu. Občané členských zemí mají kromě eurovoleb velmi omezené možnosti, jak ovlivňovat fungování Unie.
Europoslanci jsou jediní evropští politici, jejichž mandát je přímo závislý na voličích, a kteří se jim tedy musí zodpovídat ze své činnosti. Účast v posledních volbách do Evropského parlamentu dosáhla 50 %, čímž předčila dokonce i prezidentské volby v USA. Ukazuje se, že se o fungování EU začíná zajímat čím dál více lidí.
Weber se nicméně domnívá, že toto nestačí, a že by se měl zavést také systém umožňující volbu předsedy Evropské komise. Evropský parlament by volil z takzvané spitzenkandidátky, na níž by byli předsedové všech kandidujících frakcí.
Vybrán by byl předseda té nejsilnější. Lidé by tak získali větší vliv na fungování EU jako celku. Podle Webera by se tím zvýšila prestiž EU jako takové, neboť by pro voliče byla nejen předvídatelnější, ale hlavně by v nich vyvolala pocit, že se mohou přímo podílet na její politice.
Kromě volby předsedy Evropské komise, jejíž povinností není reprezentovat jednotlivé členské země, nýbrž EU jako takovou, nabízí Weber další recepty na "ozdravení" evropské demokracie:
1) Posílení pravomocí Evropského parlamentu
Pokud mají poslanci Evropského parlamentu skutečně reprezentovat své země, v nichž byli zvolení, neměla by jim jimi volená Evropská komise házet klacky pod nohy. Weber by proto chtěl, aby předseda Evropská komise implementoval jakoukoli legislativu přijatou Evropským parlamentem. Evropská lidová strana proto bude tlačit změnu rámcové smlouvy mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí.
2) Konstruktivnější dialog mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem
Jsou-li europoslanci odpovědní voličům, pak by se i eurokomisaři měli zodpovídat Evropskému parlamentu podobně jako ministři a premiéři národním parlamentům. Weber by chtěl posílit spolupráci mezi oběma institucemi. Každý rok by se eurokomisaři a europoslanci scházeli za účelem hledání společných řešení a tvorby nových projektů. Opět by tedy občané EU mohli víc ovlivňovat její fungování, neboť by jimi volení zástupci tlačili na Evropskou komisi, aby reagovala na aktuální potřeby lidí.
3) Kontrolní a vyšetřovací pravomoci
Evropský parlament by také měl získat kontrolní a vyšetřovací pravomoci, a to nejen za účelem monitoringu práce Evropské komise, nýbrž i projektů uskutečňovaných národními vládami členských zemí a financovaných z fondů EU. Weber se nechal slyšet, že změny na tomto poli neobstruuje ani tak Evropská komise, jako spíš Rada EU. Premiéři zřejmě nechtějí být pod kontrolou, pokud jde o čerpání dotací.
4) Méně byrokracie
Weber si také všímá, že se občanům jednotlivých členských zemí začíná čím dál víc zajídat přebujelá byrokracie. V tomhle se Evropská lidová strana jasně shoduje s novou předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, která taktéž podporuje zásadu, že s každým přijatým předpisem by se měl jiný zrušit. Populistům a extremistům by se tak smetl vítr z plachet. Nemohli by všechny problémy svádět na Brusel.
5) Nový systém volby předsedy Evropské komise
Na závěr přišel Weber s návrhem změn způsobu volby předsedy Evropské komise. Nejednalo by se ale úplně o jeho přímou volbu občany EU. Evropský parlament by vybíral z takzvané spitzenkandidátky po německém vzoru, kde všechny politické strany jdoucí do voleb navrhnou svého předsedu na post kancléře. Toho pak následně buď zvolí nebo nezvolí Spolkový sněm. Předseda Evropské komise by se tím pádem stal jakýmsi "evropským premiérem". Vzhledem k tomu, že Weber se svým návrhem neuspěl, nechal se slyšet, že se o něj znovu pokusí po volbách v roce 2024.
Související

Postoj Evropy k Číně se mění. Snahy o zabránění ovládnutí technologických firem slábnou

Evropa hledá cestu ven z ruské energetické pasti. Má ale plán
EU (Evropská unie) , demokracie , populismus
Aktuálně se děje
před 9 minutami

Evakuace či sestřely stíhaček. Konflikt mezi Indií a Pákistánem v Kašmíru sílí
před 34 minutami

Pavel zve šéfy sněmovních stran na Hrad. Chce s nimi jednat o bezpečnosti
před 1 hodinou

"Je to hanba." Trump odpověděl na indický útok proti Pákistánu
před 2 hodinami

Podrobná předpověď počasí na prodloužený víkend: V Česku může mrznout
Aktualizováno včera

Mimořádná zpráva Indie poslala rakety na Pákistán, ten jí sestřelil stíhačky
včera

Izrael plánuje Pásmo Gazy vymazat z mapy. Civilisty chce vystěhovat za hranice
včera

Nejhlasitějším výkřikem je ticho. Děti v Pásmu Gazy ani nemají sílu plakat, hlady trpí i těhotné
včera

Přidejte se k USA, získáte skvělou zdravotní péči, řekl Trump Carneymu. Nejsme na prodej, opáčil kanadský premiér
včera

Dva Evropané i největší Putinův spojenec. Kdo pojede do Ruska na oslavy Dne vítězství?
včera

Postoj Evropy k Číně se mění. Snahy o zabránění ovládnutí technologických firem slábnou
Aktualizováno včera

Mimořádná zpráva Merz byl zvolen německým kancléřem
včera

Evropa hledá cestu ven z ruské energetické pasti. Má ale plán
včera

Kanadský premiér Mark Carney míří do Bílého domu. Na pozadí ochladlých vztahů se sejde s Trumpem
včera

Českou televizi dočasně povede Fila. Ředitelkou se chce stát Šmuclerová
včera

Mimořádná zpráva Souček končí v čele České televize, rada ho odvolala
včera

Dostavba Dukovan zastavena. Soud den před podpisem zastavil největší tendr v české historii
včera

Před šesti měsíci se jeho vláda zhroutila, po dnešku zůstává Scholz německým kancléřem
včera

Mimořádná zpráva Historický otřes v Německu: Merze nezvolili kancléřem. Krizová jednání odstartovala, AfD žádá nové volby
včera

Litva se chystá na válku s Ruskem. Zaminuje hranice, aby zpomalila invazi
včera
Dokáže se Evropa ubránit bez USA? Renomovaní experti sestavili plán, jak na to, politikům se líbit nebude
V době, kdy Evropa čelí jedné geopolitické facce za druhou, je největším otřesem poznání, že se již nemůže spolehnout na bezpečnostní záruky Spojených států. Ačkoliv byla nevole Donalda Trumpa vůči Evropě dlouho známá, málokdo si dokázal představit situaci, v níž americký prezident veřejně poníží hlavu státu spojenecké země v Oválné pracovně, přeruší sdílení zpravodajských informací uprostřed války a bez konzultace s evropskými partnery vyjedná mírovou dohodu s Ruskem.
Zdroj: Libor Novák