NÁZOR: V Německu může dojít k radikálnímu přepsání politické mapy, soudí sociolog

Umírnění, nebo radikálové?

Za jeden z důvodů klesající podpory CDU označuje autor komentáře slabého kandidáta na kancléře, jelikož ministerský předseda nejlidnatější spolkové země Porýní-Vestfálsko Armin Laschet zatím nedokázal strhnout vlastní stranu, ani širší elektorát.

"Především se ale zdá, že středo-levicová sociálně demokratická strana (SPD) úspěšně klame voliče v míře, která nemá v dějinách spolkového Německa obdoby," píše historik. Poukazuje, že sociální demokraté v posledních průzkumech posílili o 10 %, především díky svému lídrovi Olafu Scholzovi, který je obecně považován za relativně umírněného politika.  

Scholz ale ve své straně nikdy nebyl příliš oblíben, upozorňuje odborník. Domnívá se, že SPD se naopak v posledních letech stále více posouvá doleva, což dokládá na tom, že na předních místech její kandidátky se nacházejí Saskia Eskenová, Norbert Walter-Borjans a Kevin Kühnert, kteří reprezentují levici ve stylu americké demokratky Alexadrie Ocasio-Cortezové.

Ve stranických primárkách členská základna SPD jasně upřednostňovala tyto silně levicové kandidáty před Scholzem, uvádí Zitelmann. Důvod, proč si strana jako volebního lídra nakonec zvolila umírněného Scholze, je podle něj stejný jako v případě amerických demokratů, kteří do prezidentských voleb vyslali Joe Bidena. "Věří, že Olaf Scholz mobilizuje umírněné voliče, kteří nejsou tak silně vlevo jako tradiční stranická základna," vysvětluje historik.

Stávající průzkumy naznačují vznik vládní koalice SPD, environmentálních Zelených a levicového uskupení Die Linke, konstatuje autor komentáře. Připomíná, že ještě před pár lety přitom SPD vládní spolupráci s Die Linke na spolkové úrovni odmítala, jelikož strana stojí příliš radikálně vlevo.

Die Linke považuje historik za prozatím posledního pokračovatele někdejší Jednotné socialistické strany Německa, vládnoucí strany v NDR, která se po sjednocení země několikrát přejmenovala. Die Linke prosazuje rozsáhlé znárodnění, progresivní zdanění až do výše 75 % nebo vystoupení z NATO, nastiňuje Zitelmann. Dodává, že ještě před několika měsíci byla nová lídryně strany Janine Wisslerová členkou radikální trockistické skupiny.

Zlomové volby

Základní agendou levicových Zelených je pak ochrana životního prostředí a boj s klimatickou změnou, v čemž je podporuje značná část německých médií, včetně fakticky státní televize, přičemž značná část novinářů své sympatie ke straně neskrývá, uvádí autor komentáře. Poukazuje, že v Berlíně již vládne koalice SPD, Zelených a Die Linke a poslední uvedená strana se postavila za kampaň usilující o vyvlastnění realitních společností, které ve městě vlastní přes tři tisíce nájemních bytů.

Lídři zelených Robert Habeck a Annalena Baerbocková takovou možnost také připouštějí, byť jako "poslední možnost", zdůrazňuje Zitelmann. Dodává, že všechny tři uvedené strany ale podporují obnovení majetkové daně, která byla v Německu zrušena v roce 1997.

"SPD a Zelení nyní prosazují politiku, kterou lze popsat jen jako klamání voličů," tvrdí autor komentáře. Konstatuje, že představitelé obou stran dostávají denně otázku, zda by utvořili spolkovou vládu s Die Linke, a přestože takovou možnost nevylučují, pečlivě se brání přiznání, že ve skutečnosti jde o jeden z jejich cílů, jelikož vědí, že by je to stálo tisíce, ne-li miliony hlasů.

Historik soudí, že uvedená trojčlenná koalice by Německo radikálně změnila. Všechny zmíněné strany prosazují omezení německých výdajů na obranu, přestože ty v přepočtu na HDP patří k nejnižším v NATO a urychlily by přechod země z tržní v regulovanou ekonomiku, který ovšem započala již Angela Merkelová, myslí si Zitelmann. Obává se, že zkušenost s vládou SPD, Zelených a Die Linke v Berlíně naznačuje, že Německo by čelilo opakovanému porušování ústavy.

V Berlíně byli například pronajímatelé bytů zákonem nuceni snížit nájem i u již existujících smluv, což se podle autora komentáře víceméně rovnalo částečnému vyvlastnění realitních vlastníků. Německý nejvyšší soud takový zákon označil za neústavní, ale SPD a Die Linke se netají záměrem zavést podobný zákon na spolkové úrovni, kritizuje Zitelmann.

Také politická svoboda v německé metropoli se ocitá pod tlakem, tvrdí sociolog. Zmiňuje především právo demonstrovat, jelikož souběžně se zákazy a tvrdým policejním rozháněním shromáždění odpůrců vládních protikoronavirových restrikcí jsou běžně povolovány levicová shromáždění.

"To, co se děje v Berlíně, nabízí předzvěst toho, jak by se změnilo celé Německo, pokud se k moci dostanou SPD, Die Linke a Zelení," píše Zitelmann. Domnívá se tak, že zářijové volby v Německu mohou být momentem, který pro příští roky radikálně změní politickou mapu v zemi.