Ukrajina jako nová Jugoslávie? Situace je mnohem horší, varuje profesor

Nejde o překreslení hranic

"Taktika Vladimira Putina na Ukrajině připomíná tu srbského prezidenta Slobodana Miloševiće během rozpadu Jugoslávie. Putinovo zneužívání odkazů na druhou světovou válku v propagandě s cílem přiživit silný ruský nacionalismus je často označováno za přesné opakování Miloševićovy dezinformační kampaně z počátku 90. let, která mezi Srby vyhrotila protichorvatské nálady. Putin i Milošević posilují etnické skupiny v zemích, nad nimiž chtějí získat kontrolu a následně zahajují vojenské invaze pod záminkou ochrany těchto menšin. V neposlední řadě oba vůdci zařídili vznik samozvaných republik v rámci hranic jiné země," konstatuje expert.

"S ohledem na tyto podobnosti mnozí argumentují, že západní mocnosti by měly napodobit přístup, který ukončil krizi v Jugoslávii - to znamená poskytnout obranné zbraně Ukrajině. Tvrdí se koneckonců, že konec bosenské války byl možný pouze kvůli tomu, že se Američané rozhodli vyzbrojit Chorvaty a bosenské Muslimy," připomíná akademik.

"Ale Putinovo Rusko pochopitelně není Miloševićovo Srbsko. Rusko není poznámkou pod čarou v historii ani balkánským mini státem; je to velká jaderná mocnost, proti které ani silně vyzbrojená Ukrajina nemá šanci vojensky obstát. Vzhledem k tomu může poskytnutí zbraní Ukrajině prohloubit krveprolití, aniž by přimělo Putina k přehodnocení přístupu a podpoře trvalého míru. Navíc se během posledních dvou dekád zásadně změnil geopolitický kontext. V době jugoslávské války Západ nejenže stál na morálně vyšší půdě, ale byl také vnímán jako neporazitelný s ohledem na své vítězství ve studené válce. Dnes je Západ chápán jako  upadající a americká legitimita globálního vůdce je stále častěji zpochybňována," dodává Holmes.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.      

"V tomto kontextu má německá kancléřka Angela Merkelová pravdu, když odmítá vyzbrojit Ukrajinu. Mýlí se ale v předpokladu, že vyjednávání s Rusy mohou vytvořit trvalé řešení jako daytonské dohody v případě Jugoslávie, jelikož konflikty samotné jsou zásadně odlišné. Zatímco Jugoslávie byla lokální krizi s širšími důsledky pro Evropu, Ukrajina je evropskou krizí s lokálními důsledky. Milošević měl jasný strategický cíl - vytvořit Velké Srbsko. Za tímto účelem hodlal překreslit regionální hranice, či alespoň dosáhnout dohody, která by poskytla autonomii regionům se srbskou menšinou mimo Srbsko. Jednání o ukončení balkánské války byla možná především z důvodu, že se soustředila na mapy," uvádí profesor.

Snaha uštědřit protivníkovi lekci

"Pro Putina byla anexe Krymu ze strategického hlediska dostatečná. Nemá další zájem na překreslování linií na mapách. Jeho akce nejsou primárně poháněny odhodláním anektovat donbaský region (který má pro Rusko zanedbatelný strategický význam), vyrvat si pozemní koridor na Krym či vytvořit zamrzlý konflikt. Putin se na Ukrajině angažuje z důvodu, který se zdá být především výchovný. Má vzkaz pro pokrytecký Západ a pro Ukrajince, kteří se snažili vstoupit do tohoto klubu," domnívá se politolog.  

"Vzkaz pro Západ zní, že Rusko nebude tolerovat vměšování se do záležitostí na svém dvorku. Z Putinova pohledu musí Západ uznat postsovětský prostor, vyjma pobaltských států, za ruskou exkluzivní sféru vlivu. Pro Ukrajinu a především její vládu zprávou je, že země bez ruské podpory nemůže přežít, minimálně ve svých stávajících hranicích. Putin hodlá Ukrajincům také ukázat, že Západ se o ně nakonec příliš nezajímá. Američané za ně nebudou bojovat, Evropané jim neposkytnou peníze, které jejich vláda zoufale potřebuje," nastiňuje Holmes.

"Západní motivace na Ukrajině se zdá také více pedagogická než strategická - ukázat Putinovi, že měnit hranice silou je v dnešní Evropě nepřijatelné. Naděje se upíná k tomu, že ekonomické sankce společně s ruskými oběťmi pozemních bojů přimějí Rusko poníženě přijmout svůj post-studenoválečný statut třetiřadé mocnosti a vyšlou dodatečný signál, že jakékoliv úsilí revidovat světový pořádek v čele s USA je odsouzeno k nezdaru - za velkou hospodářskou cenu," tvrdí komentář.      

"Jasné strategické cíle umožňují vyjednávajícím stranám připustit, že půlka chleba je lepší než nic. Ale pokud si obě strany chtějí navzájem uštědřit lekci, nedostatek společné půdy pod nohama vylučuje pro oba přijatelný kompromis. To je důvodem, proč se dnešní jednání o Ukrajině týká pouze křehkého a krátkodobého příměří, nikoliv jakéhokoliv dlouhodobého řešení, kterého bylo dosaženo po bosenské válce," uzavírá profesor.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události jak ze západní, tak z ruské perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory na obou stranách. Děkujeme za pochopení.