Bosenská válka byla nejkrvavější konflikt v někdejší Jugoslávii, trest si odpykala jen Plavšičová

Kořeny konfliktu, který začal na jaře 1992, je možné hledat hluboko v minulosti, za druhé světové války, kdy se hornatá Bosna ovládaná ustašovským Chorvatskem stala dějištěm těžkých bojů. A také masakrů, které v mnoha případech neměli na svědomí Němci, ale jejich místní spojenci. Během vlády komunistické strany, která založila novou Jugoslávii na étosu partyzánského odboje, všeobecném bratrství a jednotě, se ale o vinících spíše mlčelo a historická nevraživost tak zůstávala skryta.

Na povrch vyplavala začátkem 90. let, kdy po rozpadu sovětské říše začala erodovat i jugoslávská federace. Po krátkých bojích ve Slovinsku a válce v Chorvatsku se v roce 1992 konflikt přelil do Bosny, kde žili pravoslavní Srbové, katoličtí Chorvati a islám vyznávající Bosňáci. Zatímco dva posledně jmenované národy prosazovaly vyhlášení nezávislosti, Srbové byli proti. Jelikož ale tvořili jen asi třetinu obyvatelstva, nemohl ani srbský bojkot referenda na věci nic změnit.

VIDEO: Vypuknutí války v Bosně

Zdroj: YouTube

Nedlouho poté, co se na přelomu února a března 1992 voliči rozhodli pro samostatnost, vypukly v Bosně první potyčky, které brzy přerostly v občanskou válku. V ní měli dlouho na vrch Srbové, jimž na samém počátku konfliktu pomáhaly jednotky Jugoslávské lidové armády, stažené ze Slovinska a Chorvatska. Pomoc ale neskončila ani tehdy, když federální vojsko v květnu 1992 odešlo do zbytkové Jugoslávie - bosenským Srbům totiž zanechalo na místě výzbroj.

Srbové postupně ovládli dvě třetiny země a do karet jim hrály i rozbroje mezi dosavadními spojenci, tedy Bosňáky a Chorvaty, které ukončila až dohoda podepsaná v březnu 1994. Cestu k jednání o míru ale otevřely vojenské zásahy proti srbským silám, vyvolané masakry civilistů včetně povraždění zhruba 8000 muslimských mužů ve Srebrenici. Karty zamíchala i letní ofenzíva chorvatské armády proti Republice srbská Krajina, neuznanému státu tamních Srbů.

K jednacímu stolu bosenskosrbští představitelé (a jejich bělehradský protektor Slobodan Milošević) usedli až poté, co letadla Severoatlantické aliance během srpna a září zaútočila proti jejich těžkým zbraním, radarovým stanicím a komunikačním zařízením po celé Bosně. Dohoda o příměří, která byla podepsaná 11. října 1995 a v platnost vstoupila o půlnoci na 12 října, byla výsledkem diplomatické ofenzivy mezinárodního společenství, zejména amerického vyjednávače Richarda Holbrooka.

Na základě dohod, uzavřených v listopadu 1995 na letecké základně v americkém Daytonu, Bosna získala také nové politické uspořádání. Rozdělení na muslimsko-chorvatskou Federaci Bosny a Hercegoviny (51 procent území) a Republiku srbskou (49 procent území), nad nimiž stojí jen slabé ústřední orgány a vysoký představitel mezinárodního společenství, platí i dnes.

Z hlavních aktérů války si trest odpykala jen Plavšičová

Alija Izetbegović (1925-2003) byl v letech 1990 až 1996 prezidentem Bosny a Hercegoviny. Za války vystupoval spíše umírněně a snažil se zastavit eskalaci násilí. Kritici mu však vyčítali, že toleroval přítomnost islámských mudžáhidů v zemi, nezabránil svým jednotkám v páchání zločinů a neumožnil návrat Srbů a Chorvatů do jejich předválečných domovů. Jeho smrt zastavila vyšetřování Izetbegovičovy role v bosenském konfliktu před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY).

Radovan Karadžić (*1945) byl radikální vůdce bosenských Srbů. V letech 1992 až 1996 stál v čele separatistické Republiky srbské. Jeho snem bylo vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem. Je mu přičítán podíl na nejtěžších zločinech války v Bosně, včetně masakru ve Srebrenici a ostřelování Sarajeva.

Krátce poté, co v červenci 1996 odstoupil z prezidentské funkce, zmizel a 12 let se ukrýval. Zatčen byl v létě 2008 a následně byl vydán ICTY. Čelí obžalobám z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Slobodanu Miloševićovi (1941-2003), někdejšímu srbskému a jugoslávskému prezidentovi (1991-2000), je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek. Pod jeho vedením se Srbsko zapojilo do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině i Kosovu.

U moci se Milošević udržel až do podzimu 2000. Následující rok jej srbská vláda vydala ICTY, kde byl jako jediná z někdejších hlav exjugoslávských republik souzen pro genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Rozsudku se nedočkal; zemřel 11. března 2006.

Ratko Mladić (*1943), někdejší vrchní velitel bosenskosrbské armády, je považován za jednoho z hlavních aktérů krvavých etnických čistek, jež provázely válku v Bosně. S Mladičovým působením je spojen především masakr civilistů ve Srebrenici.

Už v červenci 1995 bylo v Haagu proti Mladičovi oficiálně vzneseno obvinění. Od roku 2001, kdy byl ICTY vydán srbský exprezident Slobodan Milošević, se Mladić skrýval. Zatčen byl v květnu 2011 a v současnosti před ICTY čelí obžalobě z genocidy a řady dalších zločinů.

Když na jaře 1992 vyhlásili bosenští Srbové vlastní stát, stala se Biljana Plavšičová (*1930) jeho druhým nejvyšším představitelem po prezidentovi Radovanu Karadžičovi. V následující válce si získala pověst stoupenkyně tvrdé linie, a když se Karadžič v roce 1996 stáhl z veřejných funkcí, stanula v čele Republiky srbské. Coby prezidentka překvapivě vystupovala proti radikálním Karadžičovými přívržencům, čímž si získala podporu mezinárodního společenství.

V čele země se Plavšičová udržela do podzimu 1998. V lednu 2001 se dobrovolně přihlásila ICTY, který ji v únoru 2003 uložil trest 11 let vězení. Brány káznice opustila v říjnu 2009.

Franjo Tudjman (1922-1999): Chorvatsko pod vedením autoritářského prezidenta Tudjmana vojensky a politicky podporovalo armádu bosenských Chorvatů v ozbrojeném konfliktu s bosenskými Muslimy. Bývá podezírán, že se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem plánoval rozdělení Bosny a Hercegoviny a chtěl vytvořit "velké" a etnicky čisté Chorvatsko. Za svou roli v konfliktu byl Tudjman vyšetřován Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a zřejmě jen smrt jej uchránila před obviněním z válečných zločinů.