Ukrajina dva roky po Euromajdanu? Novinář upozornil na zásadní problémy

V úvodu článku Moritz Gathmann připomněl dvouleté výročí Euromajdanu a to, že svržení Janukovyče bylo tehdy vykoupeno vysokým počtem mrtvých. Autor se následně ptá, pro co tito lidé položili život?" To, co dnes na Ukrajině vítězí, není svoboda, ale oligarchie."

Nálada v revolučním Kyjevě byla na konci únoru 2014 euforická. Vítězství vydobyté několika týdny pouličních bojů však mělo hořkou pachuť a neslo se také ve znamení žalozpěvů. Revoluce stála život více než sto bojovníků, z toho nejméně šestnáct policistů. Tito padlí jsou nyní nazýváni "Nebeskou stovkou."

"Vysoký počet padlých, kteří vítězství tvrdě vybojovali, dal lidem naději, že se věci budou vyvíjet odlišně, než jak tomu bylo po Oranžové revoluci z roku 2004," konstatoval autor a dodal, že tehdy země i nadále stagnovala, potýkala se s celou řadou problémů a k moci se navíc brzy opět dostal Janukovyč, který se v roce 2010 usadil v prezidentském paláci.

Neustále opakovaná fráze, že Nebeská stovka není mrtvá, podle autora odporuje ukrajinské realitě, která se skládá z ekonomiky v dezolátním stavu a nenarušené a prosperující korupce. Ukrajinští politici, bez ohledu na to, z jaké strany pocházejí, ve svých projevech opakovaně planě slibují vznik evropské Ukrajiny zbavené korupce.

Gathmann se domnívá, že je nezbytné, aby si Ukrajinci přiznali, že jejich politici a oligarchové jsou spolu velmi úzce spjati. Politici přitom svou moc nevyužívají ve prospěch země, ale k ekonomickým zájmům. Kdo kontroluje oděské přístavy či ovládá plyn, to jsou otázky, které v zákulisí zajímají ukrajinské elity.

Psali jsme: Ukrajina si připomněla střety na Majdanu, nacionalisté zaútočili na ruské banky Koaliční vláda na Ukrajině se rozpadla, Jaceňuk hledá nové spojence Rusko zažalovalo Ukrajinu kvůli dluhu, Kyjev musí reagovat do 4. března  

Nové, po revoluci vytvořené politické strany selhávají a oligarchové i nadále kontrolují skupiny tamních poslanců. To vychází najevo především během probíhající vládní krize. Podle autora se přitom západ dlouho zdráhal nazývat věci pravými jmény, trpělivost začala Washingtonu, Berlínu a Paříži docházet až poté, co Kyjevem začala otřásat politická krize.

Dále autor poukázal na existenci různých ukrajinských dobrovolnických skupin, jejichž počet je v současné době na vzestupu. Někteří z těchto dobrovolníků organizují pomoc vojákům na frontě, nemocným dětem a starým lidem. Jsou zde také organizace mající za cíl odhalovat korupci, a jež se snaží podporovat ukrajinský reformní proces. Stejně tak, zde lze natrefit na novináře snažící se o nestrannou žurnalistiku, jež není poháněna ničími zájmy.

Na Ukrajině se rozrůstá také kultura dobrovolníků z řad radikální pravice, kteří pochodují po ulicích, provolávají "Sláva Ukrajině" a vyhrožují dalším Majdanem. Gathmann upozorňuje, že tato dobrovolnická nacionalistická kultura je pokračováním revoluce jinými prostředky, demonstrují a dopouštějí se výtržností.

"Dokud politické strany, státní instituce a televizní stanice zůstanou nástroji v rukou oligarchů, Ukrajina se nezmění. Vzpomínky současných politických elit na nebeskou stovku a na to, jak představitelé předchozího režimu museli panicky sbalit kufry a uprchnout země, již zřejmě po dvou letech zmizely," uzavřel Moritz Gathmann svůj komentář.