Kdo stojí za "falešnými zprávami"? Investigativní novinář ukazuje na viníka

Tyto média ukazují na Rusko jako hlavního producenta falešných zpráv, který je využívá v „hybridní“ válce pro západní společnosti. Podle investigativního novináře Roberta Parryho, zakladatele magazínu Consortiumnews, však v západním hysterickém osočování Ruska leží nebezpečí, že mezi falešné zprávy budu řazeny i legitimní připomínky k současnému nastavení světa a dojde tak k zastavení demokratické diskuze.

Parry přiznává ,že existují skutečně falešné zprávy, které jsou prokazatelně nepravdivé a jejichž účelem není nic jiného než zvýšit čtenost stránky. Těch je však jenom pár. Problémem podle Parryho je, že západní média představují celou propracovanou státní mašinérii produkující, ačkoliv se jedná jen o pár webů provozovaných mladými podnikateli mimo Rusko, kteří se jen snaží těžit z touhy lidí po lidí po informacích podporujících jejich předsudky.

Parry tvrdí, že západní média sami tvoří falešné zprávy tím, že bez evidence a pouze na základě předsudků vykreslují Rusko jako hlavního producenta falešných zpráv. Jako příkladovou studii uvádí titulní článek deníku New York Times, kritizující falešné zprávy jako hrozbu pro Evropu. Jeho autoři Mark Scott a Melissa Eddyová tvrdí, že z 2500 zpráv „vyvrácených“agenturou EU na boj proti propagandě Stratcom East, jich je většina nějak napojena na Rusko, aniž by však autoři identifikovali tyto spojení. Parry vyčítá článku, že směšuje dva separátní koncepty – jmenovitě falešné zprávy a kritiku EU.

Zatímco falešné zprávy je správné kritizovat, Parry nevidí jako vhodné považovat kritiku politické instituce, považovanou mnohými Evropany za vzdálenou, elitářskou, a přehlížející jejich potřeby a zájmy, za nástroj ruské propagandy na destabilizaci důvěry evropských občanů v jejich instituce. EU si v odcizování Evropanů vystačí sama, bez pomoci, svou neschopností, nešikovností a nemotorností vyřešit a postavit se palčivým problémům jako je ekonomická či uprchlická krize, ironicky podotýká Parry. Namísto toho, aby uznaly vlastní chyby a čelily legitimním obavám občanů, EU, ale i vláda USA, nachází snadného obětního beránka v Rusku. A aby skutečně přesvědčili občany o své pravdě, neváhají představitelé vlád EU a USA financovat specialisty na propagandu, aby zdiskreditovali politickou kritiku tím, že ji spojí s Ruskem.

Ještě horší je podle Parryho skutečnost, že mediální domy odrážející názory politického establishmentu získaly podporu velkých technologických společností jako Facebook a Google a tím dosáhly opomíjení nezávislých zpravodajských webů, které nepřijímají převládající konvenční moudrost. Parry považuje podobnou kontrolu za předzvěst příchodu Velkého bratra, nutícího veřejnost věřit jen jeho verzi pravdy a systematicky ničící ty, které tyto schémata nepřijímají. V hlavních mainstreamových médiích tak je takřka nemožné, aby zazněl hlas neukazující na Rusko jako na zdroj všeho zla.

Západ a propaganda

Ačkoliv Times prezentuje Stratcom jako organizaci pracující pro dobro obecného zájmu, podle Parryho se jedná čistě o skupinu využívajících psychologických operací k ovlivňování veřejné myšlení. Nejen EU, ale i NATO má i svou vlastní Stratcom operační skupinu se sídlem v Lotyšsku. USA mají Agency for International Development (Agentura pro mezinárodní rozvoj) a velký vliv v šíření západních propagandistických příběhů má i Open Society miliardáře George Sorose, vypočítává Parry různé skupiny bojující proti falešným zprávám.

Kdyby tyto skupiny existovaly v letech 2002-2003, tvrdí Parry, zcela nepochybně by nálepkovaly ty, co by zpochybňovaly důvody k invazi do Iráku, jako šiřitele falešných zpráv, z nichž má užitek Saddám Husajn. Nyní jsou do podobné kategorie vhozeni ti, co nepřijímají démonizaci Ruska a Putina. Namísto toho, aby rozvíjely svobodnou výměnu názorů, západní média ihned ukončují diskuzi a osočují lidi s odlišným názorem jako „Putinovi obhájce“ či „moskevské loutky“, rozčiluje se Parry.

To však jde proti duchu demokracie i intelektuální podezřívavosti, kterým tisk proslul. Takový přístup zabraňuje totiž tomu, aby se vážně prozkoumala skutečnost stojící za novou studenoválečnou propagandou. Zvláště složitá situace na Ukrajině, vystavěná hrubému zjednodušování,  si říká o hlubší analýzu, tvrdí Parry. Na Západě není dovoleno hovořit o násilném svrhnutí prezidenta Viktora Janukovyča jako o puči, zatímco volba převážně etnických Rusů přidat se k Rusku je popisována jako ruská invaze. Ohledně ukrajinské krize vládou pochybnosti, které se na Západě nesmějí vyslovit nahlas –jakou roli měly USA ve změně režimu a proč se nikdy neukázaly důkazy o ruských vojácích překračujících hranice.  

Ruská média jsou v mediálním prostředí ovlivňovaným Západem odstavena na druhou kolej jako nedůvěryhodná a ze své podstaty falešná. Západní média nedovolují ruským médiím, aby kritizovala ty politiky, co kritizují Rusko, píše Parry a opět cituje článek New York Times, ve kterém se píše, že mnohé falešná tvrzení se snaží podkopat pozici francouzského kandidáta na prezidenta Emmanuela Marcona, který je pro EU.

Podle Parryho je zarážející už to, že Times neuvádí žádné příklady těchto falešných tvrzení, ale mnohem více zarážející je to, že Times vykresluje kritiku politika médiem jiné země jako jakýsi akt agrese. Tím je značně redukována možnost jakékoliv debaty a svobody projevu. Kdyby se tato strategie důkladně aplikovala i v případě západních médiích, tak by si evropská média píšící kriticky o Donaldu Trumpovi si zasloužila americkou odvetu, upozorňuje Parry.