Reinhard Heydrich neboli „kat z Prahy“? Šikanovaný otloukánek i bestiální nacista

Šikanovaná koza

Reinhard Tristan Eugen Heydrich se narodil 7. března 1904 v Halle nad Sálou nedaleko Lipska. Pocházel z měšťanské umělecké rodiny, která provozovala hudební konzervatoř. Zaneprázdnění rodiče na svého syna nikdy neměli příliš času, byť malý Reinhard velmi toužil po jejich lásce a uznání. Otec ho vychovával v pedantském duchu, dle hesla talent znamená mnoho, píle však mnohem víc. V těchto intencích ho dovedl ve skvělého houslistu. Pamětníci uvádějí, že Heydrich ovládl nástroj natolik, že svou hrou vháněl lidem slzy do očí.

V útlém věku Heydrich prodělal vážný zánět mozku. Zůstává otázkou, jak moc ho toto onemocnění ovlivnilo; každopádně brzy se u něj začaly projevovat vlastnosti, které ho provázely po celý život - paličatost, pomstychtivost, drzost, zarputilost a také samotářství. Heydrich nikdy neměl příliš přátel, ostatně i jeho nekrolog konstatoval, že osobní život obětoval na úkor boje za führera, národ a vlast. K jeho uzavřené povaze přispěla i skutečnost, že v mladí se pro svůj vzhled a hlas stával často terčem šikany vrstevníků, kteří mu posměšně přezdívali „koza“.

Budoucí nacistický pohlavár byl vychován v duchu národovectví a věrnosti německému císařství. Porážkou Německa v první světové válce se pro něj zhroutil známý svět a není překvapivé, že se ztotožnil s mýtem o „ráně dýkou do zad“, kterou údajně zasadili komunisté a židé udatně bojující císařské armádě. V roce 1919 usiloval o vstup do letectva, avšak pro nízký věk byl odmítnut. Alternativu představovaly místní polovojenské nacionalistické jednotky Freikorps, které právě v Halle sváděli tvrdé boje s místními levicovými radikály sdruženými ve svazu Spartakovců. Sportovně založený Heydrich se tedy za podpory rodičů k pravicovým radikálům přidal, u Freikorps sloužil jako spojka, ale do bojů přímo nezasáhl.

Vojenské prostředí Heydrichovi imponovalo a ve 20. letech se rozhodl vstoupit do námořnictva. Zde byl opět šikanován a hodnocen veskrze průměrně. Ctižádostivý Heydrich se přesto chtěl stát zpravodajským důstojníkem. Fascinovala ho moderní technika a zároveň rozvíjel svůj sportovní talent. Věnoval se šermu, jízdě na koni a plávání, snil o účasti na olympijských hrách. Studoval a postupně ovládl několik světových jazyků.

Blonďatá bestie

Heydrichovu kariéru v námořnictvu ukončil rok 1931, kdy potkal šlechtičnu Linu von Osten, s níž se brzy poté oženil. Jelikož předtím již přislíbil sňatek jiné ženě, kterou navíc přivedl do jiného stavu, byl pro nečestné jednání z námořnictva propuštěn bez nároku na penzi. Manželství s Linou bylo pro Heydricha osudové. Její rodina zastávala tvrdé nacistické postoje, ostatně i Heydrichova svatba proběhla v nacistickém duchu. Ze zdánlivě idylického manželství vzešly čtyři děti – synové Klaus a Heider a dcery Silke a Marte.

Krátce poté, v roce 1931, vstoupil Heydrich do nacistické strany. Stalo se tak po osobní audienci u Heinricha Himmlera, velitele formujících se sborů SS. V NSDAP se aktivně angažoval, účastnil se například předvolebních pouličních bojů s komunisty. Počínal si v nich mimořádně brutálně a brzy se o něm začalo hovořit jako o „blonďaté bestii“. Heydrichův vzestup nacistickou hierarchií se odvíjel od úzkého spojení s Himmlerem, který v něm nalezl naprosto spolehlivého a oddaného spolupracovníka. Vytvořili spolu silný mocenský tandem. Himmler ostatně představoval jednu z mála osob, vůči kterým dokázal od nátury povýšený Heydrich vystupovat zdvořile.

Ambiciózní Heydrich se podílel nejen na budování SS. V roce 1932 se stal formálně velitelem bezpečnostní služby SD. V té době se jednalo o jedna z mnoha nacistických špionážních služeb, ale Heydrich ji hodlal koncipovat jako elitní sbor. Shromažďoval též informace o členech strany a hledal možné "vnitřní nepřátele". Vedl si mimo jiné spis o údajné homosexualitě vrchního velitele Wehrmachtu Wernera von Fritsche; později zřejmě plánoval zinscenovat jeho sebevraždu. Zfabrikoval rovněž řadu kompromitujících materiálů proti Ernstu Röhmovi, veliteli SA, nebo-li nacistických pouličních bojových oddílů konkurujících touto dobou SS.

Po uchopení moci nacisty v roce 1933 řídil Heydrich z pozice šéfa politické policie pro Bavorsko akce proti odpůrcům a nepřátelům režimu. Stál za zkratkou KZ – nebo-li koncentrační tábor. Netajil se tím, že ho fascinují brutální výslechové metody sovětských komunistů. Heydrichův vliv výrazně posílil o rok později po tzv. noci dlouhých nožů, tedy fyzické likvidaci Röhma a některých dalších význačných představitelů nacistické strany podezřelých z malé loajality vůči Adolfu Hitlerovi. Ve věku 30 let byl jmenován SS Gruppenführerem.

Konečné řešení

Heydrich proslul zuřivým antisemitismem. Paradoxně sám byl podezřelý z částečně židovských kořenů. Jeho děd - avšak nevlastní - se jmenoval Issidor Süss. Snad aby nařčení z „neárijského“ původu vyvrátil, zaujímal Heydrich nejtvrdší protižidovské postoje. Himmlerův lékař Felix Kersten vypověděl, že uvedených spekulací hodlal využít sám Adolf Hitler. Himmlerovi údajně sdělil, že Heydrich je nebezpečný muž a je třeba ho držet na uzdě, k čemuž se pochybnosti o jeho původu skvěle hodí.

Není pochyb o tom, že Heydrich sehrál zásadní úlohu v „konečném řešení“ židovské otázky. Jeho osobní ctižádost představovala důležitý faktor, který umožnil po vypuknutí druhé světové války rozpoutat holocaust v příslušném rozsahu. Ostatně právě Heydrich v roce 1939 jmenoval šéfem zvláštního referátu IV D4 Adolfa Eichmanna, který později organizoval železniční transporty do vyhlazovacích táborů.

Od roku 1940 si Heydrich realisticky uvědomoval, že do té době vágně naznačované řešení židovské otázky nebude spočívat v odsunu, ale ve fyzické likvidaci evropských Židů. Po vypuknutí války na východní frontě razil koncepci jejich vyhlazování prostřednictvím vraždících oddílů Einzatsgruppen. Ta odrážela Heydrichovy sny, že nacistická elita se „zvedne od stolů“ a vytáhne do boje s židovstvem. O vyhlazovacích akcích si nechával podávat podrobná hlášení, vyžadoval neustále výsledky. Osobně však žádnému masakru nepřihlížel, shlédl pouze jeho záznam při soukromé filmové projekci.

Heydrichovo zaměření na holocaust zesílilo poté, co mu Hitler zakázal létat coby stíhací pilot Luftwaffe. Stalo se tak poté, co byl jeho letoun zasažen nad nepřátelským územím na východní frontě a Heydrich byl několik dní nezvěstný. Heydrich následně řídil v lednu 1942 tzv. konferenci ve Wannsee, kde byl představitelům jednotlivých složek nacistické moci představen plán průmyslového vyhlazení evropského židovstva v plynových komorách.  

Mezi úhlavní nepřátele Heydrich neřadil pouze Židy, ale též svobodné zednáře a katolíky. Představoval jednoho z hlavních nacistických zastánců boje proti katolické církvi a politickému katolicismu. Pohrával si s plánem infiltrovat církevní semináře indoktrinovanými nacisty a poté je rozvrátit zevnitř. Je pikantností, že ve sklepení svého domu si zřídil jakési obskurní „muzeum“ zednářství, které silně spojoval s židovstvím. Paradoxně, jeho otec zřejmě sám zednářem byl.

Kat z Prahy

Jmenování Heydricha zastupujícím říšským protektorem v září 1941 odráželo mimo jiné i jeho pověst neústupného a ideologicky kovaného nacisty. V Protektorátu Čechy a Morava fakticky vystřídal z pohledu Berlína až příliš benevolentního šlechtice Konstantina von Neuratha. Heydrich nejenže bezprostředně po svém nástupu během stanného práva zdecimoval dosavadní český odboj, ale představil též koncepci směřující k jasné germanizaci českého etnického prostoru. Pro své krvavé represálie si brzy vysloužil přezdívku „kat z Prahy“.

Nástup do čela Protektorátu měl značný význam pro Heydrichovy mocenské ambice. Nejenže šlo o potvrzení jeho rostoucí prestiže, ale zároveň mu garantovalo přímý přístup k Hitlerovi, jaký měli Himmler, ministr propagandy Joseph Goebbels či vrchní velitel Luftwaffe a říšský maršál Hermann Göring. Heydrich se podle některých svědectví touto dobou v soukromí nechával slyšet, že jednou chce být prvním mužem Říše.

Heydrichovy mocenské ambice ukončil proslulý atentát, který 27. května 1942 spáchali českoslovenští výsadkáři Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Dodejme, že zastupující říšský protektor se příznačně stal obětí své vlastní arogance a svého pocitu neohroženosti, když ve srovnání s ostatními čelními nacistickými pohlaváry požíval výrazně nižší stupeň osobní ochrany.

Heydrich byl nejvýše postaveným nacistou zlikvidovaným při atentátu v průběhu války. Akce  je dodnes mnoha historiky označována za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě. Navzdory následným masovým represím a brutální odplatě nacistů na českém obyvatelstvu vedl k obnovení československé prestiže mezi Spojenci a přispěl k poválečnému obnovení Československa.