10 věcí, které potřebujete vědět o Alternativě pro Německo

1) Protimigrační postoj

AfD získala na popularitě díky svým nekompromisním názorům na migraci. Strana ostře kritizuje rozhodnutí Merkelové přijmout uprchlíky ze Sýrie a dalších zemích. AfD chce uzavřít hranice EU, zavést přísné kontroly totožnosti podél národních hranic Německa a vytvořit tábory v zahraničí. Strana chce též okamžitě deportovat kohokoli, komu je odmítnuta žádost o politický azyl a finančně povzbuzovat cizince, aby se vrátili do svých domovských zemí. Cizinci, kteří jsou přijati, musí dle plánů AFD být plně integrováni, až asimilováni, do německé společnosti. Islám dle strany není součástí německé společnosti.

2) Euroskepticismus

AdF byla zformována v roce 2013 jako strana odmítající snahy o záchranu zadlužených států EU typu Řecka. Její vůdce Bernd Lucke ji popsal jako „nový typ strany, která není ani pravicová, ani levicová.“ Nicméně, v německých parlamentních volbách v roce 2013 se straně nepodařilo překročit pět procent nutných pro vstup do parlamentu. O rok později se jí už vedlo lépe  při volbách do Evropského parlamentu, kdy získala 7,1% hlasů. To byl první velký volební úspěch strany. Strana odmítá myšlenku „Spojených států Evropy", chce, aby byly pravomoci EU přeneseny zpět na národní úroveň, a upřednostňuje zrušení eura jako měny.

3) Pravicový populismus

Ačkoliv zprvu neměla jasné ideologické zakotvení, nyní se AfD jasně nachází napravo od hlavního konzervativního proudu Křesťanských demokratů (CDU) Merkelové. Někteří odborníci mluví o „radikalizaci centra". Strana je obzvláště populární v bývalém komunistickém východním Německu, kde je platformou pro nespokojence se současným stavem německé mainstreamové politiky. Je zároveň stranou přitahující příznivce extrémní pravice. Podle studií AfD získala podporovatele ze všech německých stran a nyní se může pochlubit více jak 23000 členy. Strana by ráda dosáhla vzestupu nespokojeného voličstva, jaký způsobil Brexit a vynesl do úřadu Donalda Trumpa.

4) Aktivní na regionální úrovni

Ačkoliv na svůj skutečně velký volební úspěch na nejvyšší úrovni německé politiky ještě čeká, už nyní je podstatnou silou na regionální úrovni. Strana je zastoupena v 13 parlamentech z 16 německých federálních států, a to včetně všech východních. Nejvýraznějšího výsledku dosáhla v březnu 2016 v Sasku-Anhaltsku, kde obdržela 24,3% hlasů (a donutila CDU, sociální demokraty a zelené uzavřít koalici a omezit její vliv) a v Meklenbursku-Přední Pomořansku, domácím regionu Merkelové s 20,8% přeběhla její CDU. Dokonce i v levicovém Berlíně získal AfD v roce 2016 14,2% hlasů. V roce 2017 nicméně její čísla v regionálních volbách klesala.

5) Nový domov pro neonacisty?

Oficiálně AfD uvádí, že strana podporuje přímou demokracii, oddělení státních pravomocí a právní řád. Kritici však obviňují jednotlivé členy z propagace neonacistických myšlenek a používání neonacistického jazyka. Místní vůdce Björn Höcke například uspořádal v Drážďanech projev, ve kterém mnozí nalezli nacistické podtexty. Vzestup AfD se shodoval s poklesem popularity krajně pravicových stran, jako je NPD, na naprosté minimum. Ministerstvo vnitra nicméně uvedlo, že AfD nepovažuje za neústavní a strana není pod stálým dohledem úřadu pro ochranu ústavy.

6) Nesnadný vztah s Pegidou 

AfD je často spojována, až zaměňována, s protiimigračním hnutím Pegida, které pravidelně demonstruje ve východním městě Drážďany. Není pochyb o tom, že se výrazně překrývají politické postoje i příznivci. Ale Pediga je občanská iniciativa, nikoliv strana, a AfD se k ní vždycky stavěla rozpačitě. V květnu 2016 se národní shromáždění strany rozhodlo, že členové AfD by se neměli účastnit akcí pořádaných Pegidou a naopak, ale toto rozhodnutí bylo odmítnuta tvrdě pravicovým křídlem strany.

7) Ochrana rodiny

AfD se považuje za obránce tradičního modelu nukleární rodiny (model rodiny, kdy žije v jedné domácnosti manžel, manželka a jejich děti). Je proti potratu a zaujímá nepřátelský postoj vůči alternativním životním stylům (homosexuálové aj.) Upřednostňuje řadu opatření, které by zvýšily státní finanční podporu tradičním rodinám a není v tomto ohledu fiskálně konzervativní.

8) Despekt k tisku 

Stejně jako Donald Trump či vůdci jiných euroskeptických stran typu Nigel Farage či Marine Le Penová, i AfD vyjadřuje velkou nedůvěru vůči mainstreamovým médiím. AFD prosazuje odstranění licenčních poplatků, z nichž jsou financovány německé veřejnoprávní televizní a rozhlasové stanice a novináři jsou pravidelně vylučováni ze stranických akcí. Reportéři, kteří volají na telefonní linku určenou pro tisk na ústředí strany často dostávají předznamenanou zprávu, která jim říká, ať „to zkusí znovu později." 

9) Boje o moc

Čtyřletá existence AfD je provázena urputnými boji o vedení. Původní zakladatelé, kteří obhajovali poměrně mírnou orientaci, byli ze strany vytlačeni či vyloučeni. Jedním z klíčových okamžiků pro směry strany byla konference 4. července 2015, při které nad euroskeptikem Luckem vyhrála Frauke Petryová a Jörg Meuthen. Neustále napětí mezi pragmatickým a hardcore ideologickým křídlem strany však vedla k sesazení Petryové, kdy zvítězili zastánci tvrdé linie.                         

10) Kontroverzní poznámky členů AfD

Podle bývalé spolupředsedkyně strany Frauke Petryovoé by německá pohraniční policie by měla střílet nelegální migranty. Naposledy střílení na hranicích zastával Erich Honecker, komunistický vůdce Východního Německa. Její současný manžel Marcus Pretzlell o mrtvých obětech vánočního teroristického útoku řekl, že to jsou „mrtví Merkelové“. Björn Höcke, vůdce AfD v Durynsku, řekl o berlínském památníku holocaustu, že je to „památník hanby" a že by se Německo už nemělo omlouvat za svoji nacistickou minulost.