Co s bývalými bojovníky IS? „Džihádista milující USA“ nabízí řešení

Albert Beriša je jedním z 315 mužů, kteří z Kosova odešli do Sýrie. Beriša tvrdí, že skončil v jednotce IS „náhodou“ a že během svých devíti dní v Sýrii v roce 2013 nezranil nikoho. Přesto přiznává, že trávil čas s veliteli, kteří byli připraveni nést útoky v Evropě. Soud v Kosovu jej odsoudil na tři a půl roku.

Po svém návratu do země Beriša založil nevládní organizaci zvanou Institut pro bezpečnost, integraci a deradikalizaci (INSID), jenž se soustředí na deradikalizaci bojovníků IS. Beriša tvrdí, že by neměl být považován za zločince, ale za výhodné aktivum, protože na rozdíl od vládních úředníků on má přímou zkušenost s bojovníky IS a dokáže je přesvědčit, aby ustoupili ze svých radikálních názorů a neprováděli útoky v Evropě.

„Je těžké přesvědčit lidi, aby se vrátili, pokud mají dvě možnosti: zůstat a umřít uvnitř Sýrie nebo jinou špatnou volbou, která je skončit ve vězení. Náš stát, naše společnost, musí jim dát třetí volbu, což je neintegrace,“ řekl Beriša. Ačkoliv odsouzený, objevil se minulý rok na konferenci, na které vystupoval též ministr vnitra. „Jsem džihádista, který má rád USA,“ řekl tam Beriša a dodal, že džihád znamená „bojovat“ nikoliv zabíjet nevinné lidi.

Toto vystoupení spadá co celkového strategie INSID, který vyzývá bývalé bojovníky, aby veřejně odmítly projevy nenávisti a hovořili proti celé myšlence vstupu do teroristických organizací. Tím se INSID liší od jiných deradikalizačních programů, které se snaží spíše udržovat anonymitu svých „klientů.“ Beriša uvedl, že je nyní v kontaktu s 109 kosovskými džihádistmi, z nichž 75 se vrátilo domů a zbytek je stále na Blízkém východě.

Spolu se svým kolegou, lékařem Arberem Vokrrim, pracují jako dobrovolníci, dotovaní soukromým občanem, Beriša přiznává, že jeho trestní stíhání činí provoz organizace obtížnějším. Besa Ismaili, proděkan Fakulty islámských studií, nezávislého výukového a výzkumného centra, uvedl, Berišův případ je nejlepším příkladem toho, jak úřady nedokáží využít navrátilce k řešení radikalismu.

Problémy deradikalizačních programů  

INSID nicméně není jedinou skupinou v Kosovu, která se zaměřuje na zahraniční bojovníky. Vláda zavedla deradikalizační program založený na dánském Aarhuském modelu, jenž je považovaný za nejlepší v Evropě a možná i na celém světě. Tento model sestává ze sítě rodin, pracovníků s mládeží, školami a psychology, kteří spolupracují s policií, věznicemi a zpravodajskými agenturami na prevenci terorismu a integrace těch, kteří jeho vábení už podlehli.

Dánský výstupní program se zaměřuje na každého bojovníka, který se chce vrátit domů a projevuje ochotu se reformovat. Cílem programu je jim pomoci s nalezením zaměstnání, zdravotní péče, zaměstnání a terapií, aby znovu byli integrováni do společnosti. Preben Bertelsen, profesor psychologie na Dánské univerzitě v Aarhusu, tvrdí, že jsou přijata silná opatření, aby program nesloužil jako skrýš pro lidi, kteří mají v úmyslu spáchat teroristické činy.

Program, vzniklý v roce 2013, si připisuje určité zásluhy v úspěšnosti prevence, jenž se měla projevit na nižším počtu dánských občanů cestujících do Iráku a Sýrie v posledních letech. Podle některých odborníků je však příliš brzy na souzení jeho úspěšnosti a neúspěšnosti. Poukazují též na to, že menší počet odcházejících lidí může být spíše dán jak pokračujícími ztrátami IS, tak výzvou jeho velitelů, aby příznivci rozsévali raději teror v jejich domovinách.

Jiný program je nicméně považován už nyní za „kompletní fiasko.“ Francouzské Centrum pro prevenci, integraci a občanství bylo otevřeno údolí řeky Loiry v září 2016 a mělo se stán vzorem pro dalších 13 zařízení v celé zemi. Bylo navržena jako dobrovolný program, v jehož rámci se zranitelní, ale dosud nevinní mládenci podrobí 10měsíční drsné rutinní a staromódní výuce ve francouzské filozofii a historii. Žádný student ale program nedokončil.

Není to, jako byste jim jen dali červenou pilulku a oni začali zpívat Marseillaise, " komentoval neúspěch programu Wassim Nasr, expert na džihádské skupiny, odvolávaje se na francouzskou národní hymnu. Ačkoliv někteří odborníci považují dánský přístup za příliš „měkký“, většina se shoduje, že tvrdý deradikalizační přístup není dostačující. Tím správným přístupem je dle většiny z nich metoda cukru a biče.