Civilizace stojí před zásadní volbou, varuje akademik. Navrhuje radikální změny

Růst znamená vítězství

I ty, které pobuřují zpátečnické postoje Trumpa - rasismus, misogynie a rozdělování -, jsou ochotni za ním stát, poukazuje odborník. Důvod spatřuje v tom, že prezident slibuje ekonomický růst a politici stoupají a padají se svou schopností zajistit růst HDP.

"Je jedno, co to stojí, zda to trhá ochranu životního prostředí, kuchá pracovní právo či hydraulicky štěpí levnou ropu. Pokud dosáhnete růstu, vyhráli jste," píše antropolog. To ovšem za pouhý začátek, jelikož narážíme na hranice růstu - nasycení trhů, úbytek zdrojů, klimatické změny - a politici budou stále agresivnější v honbě za ním.

Budou přicházet Trumpovi podobní, protože všichni vědí, že růst potřebujeme, jelikož bez růstu HDP v rozvinutých zemích okolo 2-3 % ročně upadá hospodářství do krize, nedají se platit dluhy, firmy krachují a lidé přicházejí o práci, vysvětluje Hickel. Dodává, že tak je postavena světová ekonomika, která musí ke svému přežití expandovat, a lidé se stávají rukojmími tohoto růstu i těch, kteří ho slibují.

Akademik to považuje za ohromný problém, protože růst je spojen z likvidací životního prostředí a byť růst o 3 % nemusí vypadat nijak masivně, vede každých 20 let ke zdvojnásobení ekonomiky, tedy dvojnásobku počtu aut, chytrých telefonů, nalétaných kilometrů i odpadu. "Vědci nám říkají, že jsme již přesáhli limity planety a můžeme okolo sebe vidět důsledky - odlesnění, kolaps biodiverzity, války o zdroje a klimatickou změnu," píše odborník. Za dobrou zprávu považuje to, že existuje i jiná cesta.

Lze zvolit ekonomiku, která nevyžaduje nekonečný růst, a tak vzít vítr z plachet politikům Trumpova typu, tvrdí Hickel. Dodává, že k tomu již dochází a experti a aktivisté po celém světě staví základy post-růstového hospodářství.   

"Prvním krokem je zpochybnit mýtus, že růst je vyžadován společností," píše expert. Poukazuje, že dle ekonomů a politiků směřuje pouhých 5 % k 60 % nejchudších lidí, tudíž jde o extrémně neefektivní a ekologicky šílený způsob zkvalitňování lidských životů, přičemž s chudobou je možné skoncovat rychleji, bez růstu, pomoci férovější redistribuce stávajících příjmů.

Jde o klíčový princip post-růstové ekonomiky a léčbou na růst je větší spravedlnost, tvrdí antropolog. Konstatuje, že existuje mnoho nápadů, jak princip realizovat, například zavedení minimální globální mzdy, posílení mezinárodního pracovního práva, zastropování maximálních příjmů a majetku či podpora a dotování zaměstnanci vlastněných firem, kde jsou bohatství a pravomoci rozdělovány férověji.

Růst, nebo život

Je nicméně také nutné vyřešit naši strukturální závislost na růstu, protože kapitalismus například podněcuje zvyšování produktivity práce, kdy v pracovní době vzniká větší hodnota, vysvětluje akademik. Podotýká, že spolu s tím se ale zvyšuje nezaměstnanost a v důsledku toho musí vlády hledat způsob generace dalšího růst, který vytvoří pracovní místa.

Podle Hickela existují následující způsoby jak tento divoký kruh prolomit: zkrácení pracovního týdne jako ve Švédsku, sdílení nezbytné práce tak, aby měl každý přístup k zaměstnání bez nutnosti udržovat permanentního růstu a celkové ulehčení závislosti na práci zavedením nepodmíněného univerzálního příjmu financovaného z progresivního zdanění uhlíku, těžby a finančních transakcí.

"Dalším důvodem, proč naše ekonomika musí růst, jsou dluhy," vysvětluje odborník. Připomíná, že součástí dluhů jsou úroky, přičemž dlužníci zkrátka musejí zvyšovat své příjmy, aby dokázali závazky splácet. Uniknout lze podle antropologa zrušením nespravedlivých či nesplatitelných dluhů, což by společnost osvobodilo o imperativu růstu, podobně jako přechod k novému měnovému systému, kde by dluhy a úroky od začátku neexistovaly.

Abychom si usnadnili návrat do limitů naší planety, měli bychom zavést nová pravidla omezující množství zdrojů, které konzumujeme, a odpadu, který produkujeme - podobně jako jsme učinili v případě emisí CO2 -, s cílem nikdy nepřesáhnout množství, které Země dokáže obnovit a ekosystém bezpečně absorbovat, navrhuje Hickel. Dodává, že je také žádoucí zbavit se HDP jako primárního indikátoru ekonomického úspěchu ve prospěch komplexnějších ukazatelů, například GPI - ukazatel skutečného pokroku -, který bere v potaz i negativní ekologické a sociální dopady ekonomické aktivity.   

Země jako Bhútán, Skotsko, Slovinsko, Kostarika a Nový Zéland již alternativní ukazatele přejímají, a pokud je politikům řečeno, aby namísto HDP sledovali GPI, podněcují maximalizaci společenského prospěchu a minimalizaci ekologických škod, uvádí akademik. Deklaruje, že zmíněné myšlenky by usnadnily přechod od "růstu za každou cenu" a svržení "tyranie" růstem posedlých politiků.   

"Musíme učinit volbu jako civilizace - zda upřednostníme růst, nebo upřednostníme život. Obojí mít nemůžeme," tvrdí antropolog. Dodává, že pokud máme přežít antropocén, bude to díky post-růstové ekonomice, která nám umožní rozvoj v souladu s naší krásnou a štědrou planetou, s naším domovem.