Rusko ztrácí své výsadní postavení na vojenském poli. Vzdává se ambiciózních plánů

V roce 2015 Rusko pyšně ukázalo na vojenské přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě údajného ničitele NATO tanků, tank T-14 Armata. Dodnes je zmiňován jako nejrozvinutější tank na světě. Oleg Sienko, generální ředitel společnosti Uralvagonzavod (UVZ), hlavního ruského výrobce tanků, očekával, že ruská vláda si do roku 2020 pořídí okolo 2300 těchto nástrojů zkázy.

Nyní však Rusko počítá maximálně se stovkou z nich. „V současné době je to opravdu zbytečné, tyto modely jsou poměrně drahé ve vztahu k existujícím," vysvětlil v pondělí změnu strategické koncepce ruský místopředseda vlády Jurij Borisov. Rusko se dle něj bude soustředit na nákup a vývoj jiných, levnějších typů tanků T-72 nebo T-90.

T-14 stojí takřka dvojnásobně, než se očekávalo a navíc hned po svém uvedení by bylo nutné na něm provést další dodatečné nákladné úpravy. Rusko stižené sankcemi a stále se těžce vzpamatovávající z ekonomické recese, do které bylo uvrženo klesající cenou ropy, na to prostě nemá peníze. Borisov přiznal, že s vojenským rozpočtem, „který je desetkrát menší než vojenský rozpočet NATO“ se musí Rusko uchýlit k „efektivním řešením“, tj. kupovat a vyrábět techniku za menší obnos, při které však by mohlo využít znalostí získaných z produkce tanků T-14.

Totožný scénář lze nalézt i u stíhaček páté generace Suchoj Su-57. Ačkoliv ruská vláda tvrdila, že do roku 2020 jich bude mít okolo 100, nyní opětovně zastavila jakékoliv plány na jejich výrobu. Stíhačky byly kritizovány v samotném Rusku jako předražené a neefektivní. Ruský vojenský expert Alexandr Sarduri nazval ruskou odpověď na americké stíhačky F-22 Raptor „létajícím komplexem méněcennosti.”

Ruská vojenská moc je stále dána především vlastnictvím velkého množství nukleárních zbraní. Jedná se však o zbraně, která v případě konvenční války – a obecně jakýchkoliv válečných operací – mají jen malé vojenské využití. Jsou to sebevražedné zbraně- Rusko je prakticky nemůže použít aniž by nečelilo takřka jisté možnosti odvetného jaderného útoku ze strany USA, který by vedl k jeho naprostému zničení. Rusko má možná ve svém arzenálu způsoby, jak dostat jaderné rakety na americkou půdu, rozhodně nemá ale kapacity odvrátit jaderný útok na své území.

V současnosti tedy ruským nejúčinnějším prostředkem zůstávají jeho hackerské schopnosti, po desetiletí precizované aktivity tajných služeb a elitních jednotek a schopná propagační mašina, klíčová pro tzv. hybridní válku. Ostatně, i při získávání Krymu Rusko aplikovalo strategičtí postupy spjaté s tímto typem vojenských procesů než že by se pokusilo o plnou vojenskou invazi. Pokud by se dostalo do vojenského střetu s Evropou, jeho zřejmě největší strategickou výhodou v konvenční válce je poměrně velká neochota Evropy do vojenských záležitostí příliš investovat – to je však výhoda jen pro určitý čas a jen pokud by se USA zdráhaly zasáhnout.

Vlivem těchto podmínek Rusko i přes své vojenské aktivity v Sýrii, případně na Ukrajině, padá stále hlouběji z dříve výsadního postavení jediné světové moci schopné postavit se mamutí vojenské síle Spojených států. Na toto uvolněné místo se aktivně dere Čína. Jak poznamenává web Business Insider, je to Čína, která přišla s první zahraniční odpovědí na dominanci USA v oblasti neviditelných letadel stealth Chengdu J-20. Čína též se pokouší vést závody v oblasti využití kvantové výpočetní techniky a umělé inteligence ve vojenství, nemluvně o jejich pokusech ve vesmírném prostoru.

Vzrůstající čínská vojenská moc děsí nejenom USA, ale v mnohém přestavuje ještě větší hrozbu pro Rusko. Ačkoliv jsou Čína a Rusko často dávány do jedné linie hlavních strategických hrozeb hrozících USA, nejsou to v žádném případě zaměnitelní protivníci Spojených států. Čína i Rusko mají v některých oblastech stejné strategické zájmy a hrdé Rusko se obává toho, že Čína se bude pokoušet z něj učinit pouhého svého poručíka. Vojenský konflikt ohledně hranic mezi Čínou a SSSR z roku 1969 ukázala, že obě země mohou jít i přes veškerou svou ideovou blízkost do válečného střetu. Kdyby se to stalo opětovně, pak by bylo tentokrát Rusko, kdo by tahal za kratší stranu.