Před kým se Putin třese? Moc nad agenty GRU má jiný muž

Po rozpadu SSSR se jednotlivé sekce nechvalně proslulé KGB transformovaly do řady nových struktur. Nástupkyní První hlavní správy KGB se stala Služba vnější rozvědky (SVR), primární zahraniční rozvědka Ruské federace. Příslušníci Federální ochranné služby (FSO) stejně jako jejich předchůdci z Deváté hlavní správy KGB se starají o ochranu nejvyšších činitelů KGB. Zbytek KGB byl sloučen do Federální bezpečností služby (FSB), nejznámější ruské zpravodajské služby, jejíchž členem a hlavou byl nyní vládnoucí ruský prezident Vladimir Putin.

GRU se od těchto služeb liší v několika důležitých ohledech. Jako jediná není spojena s KGB a jejím dědictvím. Její agenti se nevyznačují jako jejich kolegové z SVR či FSB důkladným analytickým rozhledem, ale spíše vojenskou přímočarostí a sveřepostí, která se hodí spíše na bojiště pod nepřátelskou palbu než do ulic evropských měst. Tento zvláštní aspekt GRU dobře ilustruje fakt, že GRU cvičí a dohlíží na vojenské jednotky zvláštního určení, spetsnaz.

GRU založená v roce 1991 se musela během své existence vyrovnat s pozicí určitého otloukána ruských zpravodajských služeb. Zatímco FSB za Putinova patronátu rostla v prestiž a stávala se nejmocnější zpravodajskou službou v Ruské federaci, GRU v roce 2008 na základě reforem tehdejšího ministra obrany Anatolija Serdyukova pozbyla své tolik ceněné brigády spetsnaz. Byla to pro ní obrovská potupa neboť ztratila přesně to, co ji odlišovalo od jejich „kolegyň“.

Ve světle těchto faktů není příliš překvapivé, že GRU nepatří úplně mezi fanouška prezidenta Putina. „ V GRU nemají Putina rádi,“ tvrdí ruský novinář Sergej Kanev, který pomáhal rozkrýt napojení dvou údajných turistů pohybujících se v Salisbury na GRU a který následně z Ruska raději odešel. GRU si tento negativní postoj do určité míry může dovolit. Na rozdíl od FSB či SVR se GRU nehlásí přímo prezidentovi, ale Hlavnímu generálnímu štábu a ministrovi obrany (její oficiální název je ostatně Hlavní správa rozvědky Generálního štábu Ozbrojených sil Ruské Federace).

Podle Kaneva Putin nad odhalením agentů GRU zuřil. Nechal si povolat šéfa GRU Igora Porobova, kterému se podle ruských médií po setkání udělalo špatně. Podle expertů to však neohrozí postavení a akce GRU. Analytik Mark Galeotti působící v Praze tvrdí, že Rusko nechalo pustit GRU „ze řetězu“, protože věří, že se nachází v podivně válečném stavu, kdy pravidla diplomacie neplatí a vše je prakticky dovoleno. Z ruského pohledu by její omezení bylo bráno jako známka slabosti, je přesvědčena Taťjana Stanovaja, které má vazby na ruskou politickou elitu a vede analytickou firmu R.Politik.

Hlavní štít GRU před Putinovým hněvěm představuje současný ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Po Putinovi neoblíbenější ruský politik je jedním z nejschopnějších lidí z Putinova vnitřního kruhu, což se projevuje i na míře respektu, kterou vůči němu Putin má. Šojgu stojí za reorganizací ruské armády, která z ní učinila bojovou sílu obávanou na Západě i jinde ve světě. Reforma se dotkla i GRU, která byla významně posílena a byly jí navráceny jednotky spetsnaz.

Vzestup k moci

GRU především posílila po vypuknutí ukrajinské krize a ruské anexi Krymu. Zapojení nechvalně známých „zelených mužíků“, většinou členů spetsnazu v neoznačených uniformách, byl v Rusku vnímán jako jednoznačný strategický úspěch. GRU získala povolení, aby začala uskutečňovat operace, které byly předtím mimo její pole pozornosti. Stala se hlavních kanálem ruských mocenských ambicí.

GRU uskutečnila několika ambiciózních hackerských operací jako např. útok na počítače americké Demokratické strany, za který se stala terčem sankcí. Též pomáhala hacknout počítače Světové antidopingové agentury v souvislosti s dopingovým skandálem ruských sportovců. Tento problém přitom patřil do sekce jejího přímého konkurenta, FSB. Případ jen dokládá vzrůstající ambice GRU, která přes veškerou svou nechuť k Putinovi se chce v jeho očích osvědčit jako všechny ruské zpravodajské služby, tvrdí Galleoti.

Nicméně odhalení dvou agentů ze Skripalova případu,Alexandra Petrova a Ruslana Boshirova, kteří byli podle zjištění investigativní skupiny Bellingcat vyznamenáni čestným titulem Hrdina Ruska od samotného Putina, se zdá ukazovat, že agenti GRU nejsou příliš vhodní na operace vyžadující jemnější jednání než na jaké jsou zvyklí z polovojenských akcí na Ukrajině. Především to však odhaluje velkou roli, kterou dnes GRU hraje v ruském zpravodajském prostředí.  

Jaká je tedy budoucnost GRU po potupném odhalení jejích agentů? To závisí ve velké míře na Šogjuovi, tvrdí Der Spiegel. Podle ruského novináře Andreje Soldatova nicméně proměna GRU v „politický nástroj“ je velmi znepokojivá. „Armáda se nevměšovala do naší politiky od Děkabristického povstání v roce 1825. To je velmi nebezpečné a následky mohou být nepředvídatelné.“