Němcům se vymstila pomoc uprchlíkům. Teď se kvůli nim nedoplatí

V roce 2013 Německo ustanovilo státní program, který umožňoval Syřanům žijícím v Německu přivést do země své rodiny ze Sýrie pod podmínkou, že poskytnou důkaz o dostatečném příjmu na poskytnutí ubytování a stravy pro jejich blízké. Ne všichni Syřané na to měli, tak to se za ně garantovali jiní Němci.

Povinnosti garantů měli končit ve chvíli, kdy přišlí uprchlíci obdrželi v zemi azyl. Tak tomu bylo až do roku 2016, kdy Německý federální správní soud rozhodl v létě roku 2016, že ti jedinci, kteří se podepsali jako garanti ještě před jeho nařízením, jsou zodpovědní za uprchlíky tři roky po jejich příjezdu. Ti, kteří se stali garanty po soudním rozhodnutí, jsou odpovědní za uprchlíky pět let.

Garantům tak přišly neočekávané obsílky od úřadů práce, požadujících po nich zaplacení výdajů úřadu na uprchlíky. Christian Osterhaus, jeden z garantů, takto dostal obsílku od bonnského úřadu práce požadující po něm zaplacení 7,239 euro s varováním, že částka může být ještě větší. Garant, který odpovídá za rodinu čtyř syrských uprchlíků, může za ně platit až 14 000 euro každých šest měsíců, upozorňuje Deutsche Welle.

V dubnu roku 2018 německé ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že garanti za uprchlíky nemusí platit státním úřadům, dokud federální správní soud nedosáhne konečného rozhodnutí. Úřady práce sice budou stále posílat upomínky, peníze ale nebudou inkasovány, až dokud soud nerozhodne.

Garanti však stále nemají jistotu, že po nich částky stát nakonec nebude vyžadovat. Obrací se proto na právníky, aby jim pomohli tíživou situaci vyřešit. Právník Lothar Mahlberg, který zastupuje 20 garantů, už vyhrál čtyři případy u Správního soudu v Kolíně nad Rýnem. Jedná se o první soud, který rozhodl ve prospěch garantů.

Podle soudu cizinecké úřady pochybily, když řádně neověřily solventnost ručitelů a nezajistily, aby jim bylo poskytnuto dostatečné poradenství ohledně všech úskalí, které sebou ručení za uprchlíky nese. Podle Mahlberga by rozhodnutí kolínského soudu mohlo být precedentem pro další podobné případy, což by znamenalo, že tisíce garantů by bylo osvobozeno od plateb. Nicméně, ačkoliv se jedná o „záblesk naděje“, Mahlberg si není jistý, že „noční můra“ pro garanty je u konce.

Mahlberg má za to, že je velmi špatné, když stát de facto trestá ty lidi, kteří napomáhají legální migraci. Podobně se vyjadřuje i jeden z garantů, Farid Hassan, který žije v Německu už dvacet let a který ručil za své rodinné příslušníky „Kdyby moje rodina přišla s pomocí pašeráků přes balkánskou trasu, tak bych neměl potíže. Ale protože jsem si vybral oficiální cestu, měl bych platit," tvrdí Hasssan.

Osterhaus i tak říká, že i kdyby věděl, co přinese budoucnost, stejně by podepsal dokumenty o jeho ručení za syrské uprchlíky. Je velmi hrdý na to, že syrské dívce a dítěti zaplatil letadla a pomohl jim sehnat ubytování. Je však zklamaný z „absurdního“ jednání státu a pochybuje, zda stále platí nějaká právní jistota v Německu.

Bernd Mesovic, vedoucí právního oddělení organizace pro práva uprchlíků Pro Asyl, varuje další garanty, aby si svoje rozhodnutí pořádně rozmysleli. Měli by velmi opatrně zvážit, co se stane, pokud např. ztratí práci, protože to je nevyvazuje z jejich povinností ručitele. „Lidé by se museli ucházet o osobní bankrot," varuje Mesovic.