Porošenko chtěl krizi v Azovském moři využít ve svůj prospěch. Zatím to však vypadá na velkou blamáž

V první řadě z ní chce vše, co jde, vytěžit současný prezident Petro Porošenko. Není to právě populární osoba na Ukrajině. Vlastně se čokoládový král Ukrajincům dosti zajídá. Uveďme drobný příklad: po celé zemi se omezuje čím dál častěji, a to i v tvrdé ukrajinské zimě, ústřední vytápění, zavírají se školy a lidé v domech mrznou. Vedle „úspor“ (v překladu to znamená, že prostě není na plyn) je podle kyjevského starosty a bývalého boxera Klička taková studená výchova, včetně studené sprchy, zdravá a posiluje národ.

Porošenko se ovšem letos v únoru otužovací kampaně nezúčastnil. pronajal si a odletěl na soukromý ostrov na Maledivách na dvoutýdenní rekonvalescenci. To byla poslední kapka, která poslala jakékoliv šance na znovuzvolení prezidenta do říše snů a fantasie. Ukrajina upadá. Ceny léku, potravin, ale i tepla se od Majdanu zdvoj až ztrojnásobily. Naopak příjmy obyvatelstva stagnují. Navíc korupce dosáhla neuvěřitelných rozměrů a zemi se nepovedlo provést jakékoliv reformy. Donbas a Krym, i přes halasná prohlášení prezidenta, Rusko ze strachu z pomsty Ukrajiny ještě dobrovolně nevrátilo.

Porošenkovi dnes šlape na paty i „plynová princezna“ Julie Timošenková. Ta je i u nás známá svou rychlou, téměř zázračnou, rekonvalescencí po propuštění z vězení, ve kterém ochrnula, když seděla za nevýhodné smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu. Porošenko potřeboval jednoduše něco, co by jej vystřelilo z politického hrobu. A krize v Azovském moři přišla jako na zavolání. Tedy podle některých na zavolání přišla. Porošenko bleskově svolal bezpečnostní radu státu a v pondělí už byl v parlamentu návrh na vyhlášení celostátního dvouměsíčního válečného stavu.

Porošenko měl před poslanci náležitě znepokojivý projev a už se viděl v uniformě, jak za sebou šikuje vlastenecky naladěné davy. Leč nějak se nezadařilo. Poslanci místo odsuzování Ruska spíše odsuzovali Porošenka a zbrojili na blížící se prezidentské volby. Z neomezeného válečného stavu je nakonec 30 dní a celonárodní se smrsklo na deset příhraničních regionů. Porošenko utrpěl od vlastních výprask srovnatelný se ztrátou Donbasu.

Je však třeba říci, že se podobná krize hodí i Vladimíru Putinovi. Jeho popularita v poslední době byla silně pošramocena důchodovou reformou, která většinu Rusů značně rozladila. Do ulic vyšli i lidé, kteří jinak režim podporují. Z 80 % poklesla podpora prezidenta na „pouhých“ 66 % a vládě nyní věří pouhých 44 % Rusů. Chtělo by se říci: co by mnozí politici na Západě za takové dary dali? . Ovšem posílit popularitu se vždy hodí a na ochranu zájmů Ruska vždy veřejnost dobře slyší.Možná také proto v neděli Putin nezdvihal Porošenkovi telefon. Spíše však nechtěl mít part v jeho hře Na Kyjev ovšem Rusové nepotáhnou. Mají svých problémů dost.

Do karet drobná předvánoční azovská krize hraje i NATU a EU. Nacházíme se v čase schvalování rozpočtů a NATO jistě velmi rádo bude hrát kartou ruského ohrožení a dalšího rozšiřování vojenských výdajů a přesouváním jednotek na Východ. Ostatně generální tajemník NATO Jens Stoltenberg se již v tomto smyslu také vyjádřil. Lákavá je i možnost uskutečnění ukrajinského plánu na prohlášení Azovského moře za mezinárodní vody. V takovém případě by se tento „ruský rybníček“ otevřel i pro lodě NATO. Riskovat přímou konfrontaci však aliance zřejmě riskovat nebude.

Naopak v EU je potřeba zatlačit na potížisty typu Itálie, kteří už hlasitě tvrdí, že sankce neprodlouží. Evropský parlament už před několika měsíci schválil, že v případě krize v Azovském moři mohou být sankce ještě zostřeny. V současné politické situaci, kdy jsou vztahy Říma a Bruselu na ostří nože však bude Evropská unie ráda, když se podaří zachovat ty stávající. Možná, že dojde k dohodě italský deficitní rozpočet výměnou za ruské sankce.

Ač je to k nevíře, krize se hodila do karet i českému ministerstvu zahraničí. To je nyní v jednání s ruskou diplomacií o omezení ruské diplomatické mise v Praze. Na rychlé odsouzení Ruska ze strany ministra Petříčka musíme nahlížet touto optikou. Vzhledem k pozici prezidenta Zemana a čím dál větší nespokojeností s prací Petříčka ze strany premiéra Babiše, který ministerstvo čím dál více obchází, nelze čekat, že by došlo po této ostré nótě k nějakému výraznějšímu dopadu na naše vztahy s Ruskem.

Ostrá odsuzující reakce přišla zatím pouze z Polska, Pobaltí a Velké Británie, které volají tradičně po zpřísnění sankcí. Naopak daleko umírněnější reakce přišla z Washingtonu, Berlína a Paříže. Tu lze zjednodušeně popsat: odsuzujeme Rusko za jeho agresivní chování, ale Ukrajina si to s ním bude muset vyříkat sama bez nás a nejlépe jen u jednacího stolu. Pokud Porošenko počítal s vlnou mezinárodní solidarity, musí být nyní nepochybně zklamán.

Námořní střet v Azovském moři je drobná krize, která nevypadá na to, že by měla přerůst ve větší. Obě strany konfliktu se ji nepochybně budou snažit využít ve svůj prospěch. Vzhledem ke slabosti ukrajinské vlády, od které dávají ruce pryč i její západní spojenci, lze předpokládat že se bude snažit krizi vyhrotit. Po pondělním hlasování je ovšem jasné, že ani doma nemá k takovému chování podporu.

V nejlepším případě, budou na Rusko uvaleny další sankce, které se už Moskva naučila dokonale obcházet. Spíše se ale zdá, že celá krize jednoduše vyšumí do ztracena a Ukrajinci se za několik měsíců s Ruskem domluví na návratu 24 zadržených ukrajinských námořníků. Pokud bude Putin chtít zamíchat kartami, bude to krátce před březnovými prezidentskými volbami na Ukrajině. Napovídalo by tomu i to, že ruský soud poslal v úterý první námořníky na dva měsíce do vazby.  To, jaký by to mělo dopad na tyto volby, lze je těžko předvídat. Každopádně vývoj může být ještě velmi zajímavý.