Návrh Německa na vyřešení problému stárnoucí populace sklízí kritiku. Jeho náklady poneseme my, stěžují si východoevropské země

Německá vláda v roce 2017 určila, že bude potřeba rekrutovat dalších 8000 pracovníků v pečovatelských službách. Číslo se však ještě zvětšilo a nyní se hovoří o najmutí alespoň 13 000 nových pečovatelů a pečovatelek.

Ani to však nemusí stačit. Momentálně na trhu práce je neobsazeno třicet šest tisíc pozic z této oblasti, z toho 15 000 se týká domovů starých lidí. Předpokládá se, že počet lidí, kteří využívají pečovatelských služeb, stoupne z 2,86 milionů v současnosti na 4,5 milióny do roku 2060.

Německý ministr zdravotnictví Jens Spahn nedávno oznámil návrh na řešení. Německo by dle něj mělo financovat výchovu budoucích pracovníků v pečovatelských službách v zahraničí včetně výuky němčiny, aby mohli „ideálně ihned“ začít pracovat v Německu. Návrh počítá s Kosovem, Makedonií, Filipínami a Kubou jako možnými partnery pro spolupráci.

Pro Německo takovýto typ podporované migrace je velice prospěšný z dvojího hlediska, uvádí Deutsche Welle. Získají tolik potřebné lidi, aniž by jej to moc stála. Náklady stále budou spíše na straně státu, který poskytuje daným pracovníkům základní vzdělání.

Perspektiva východoevropských zemí

Není proto divu, že státy na východě Evropě, kterých by se opatření hlavně týkalo, z něj nejsou příliš nadšené. Např. Makedonie se obává, že takovéto projekty jen ještě povzbudí mladé, aktivní a vzdělané lidi, aby opustili zemi a už se do ní nevrátili. Odliv mladých lidí z Makedonie je již nyní alarmující.

Podobná neútěšná situace je v i dalších zemích v regionu. Dle studie neziskových organizací Společně pro život a Nadace Friedricha Bert 78% albánských lékařů chtělo zemi opustit, přičemž 24% chtělo tak učinit okamžitě. Mezi důvody uváděli chybějící profesionalismus, malé finanční ohodnocení a špatné pracovní podmínky.

Makedonie navrhuje, aby spolupráce s Německem probíhala podle principu rotace. Lékaři, zdravotní sestry a pracovníci v sociálních službách by po omezenou dobu – např. šesti měsíců – pracovali v Německu, aby vydělali peníze a získali zkušenosti. Pak by se museli vrátit domů. Podle Makedonie je to jediné řešení, jak se vyhnout odlivu mozků a jak zajistit, že státem vynaložené prostředky se mu vrátí, nemluvně o faktu, že stát samotný může poté těžit z návratu kvalifikovaných pracovníků.

Podle serveru The Globalist je právě tato silná emigrace perspektivních pracovníků ze zemí východní Evropy hlavním důvodem, proč tyto státy nechtějí přijmout cizí uprchlíky. Mnozí z nich patří do sekce nízko kvalifikovaných nízko ekonomických migrantů a pro státy východní Evropy tedy představují převážně další přítěž k jejich už tak rozsáhlých obtížím v sociální oblasti.

Ve východní Evropě dochází k jistému krutému paradoxu. Zatímco mladí odcházejí se starat o německé občany staršího věku, v jejich zemích původu nezůstává nikdo, kdo by se postaral o jejich důchodce. Navíc, pokud zůstanou v Německu, stát tím přichází o jejich příspěvek na sociální politiku. Emigranti sice většinou posílají nemalou část svého výdělku domů, tyto platby ale postrádají systematičnost nutnou k vybudování skutečně pevné a trvanlivé sociální sítě.