Turecko na cestě z NATO? Diplomat vysvětlil, proč Ankara volí Rusko

Líbánky mohou brzy skončit

Frolov odkazuje na rozhodnutí tureckého prezidenta Recepa Erdogana koupit ruský protivzdušný systém S-400, čemuž se USA snaží zabránit od chvíle, kdy byl kontrakt v prosinci 2017 oznámen.

Původní argument zněl, že systém není kompatibilní s výzbrojí NATO, ale Washington brzy upřesnil, že S-400 není slučitelná s americkými stíhačkami páté generace F-35, které se mají stát hlavním letounem Severoatlantické aliance, což spustilo pomalou destrukci americko-tureckých vztahů, nastiňuje analytik. Vysvětluje, že obě země jsou partnery v mezinárodním konsorciu vyrábějícím letoun a Turecko pro něj produkuje některé důležité komponenty.

Turecko má do roku 2023 získat více než stovku F-35 coby náhradu za zastaralé stroje F-16 a navíc se má v zemi nacházet středisko údržby motorů F-35 pro evropské členy NATO, konstatuje bývalý diplomat. Dodává, že účast v celém programu přinesla tureckému průmyslu 12 miliard dolarů přímo a dalších 9 miliard v rámci offsetových projektů, zatímco za samotné letouny má Turecko utratit jen 10 miliard dolarů, přičemž 1,25 miliardy již bylo investováno.

Z amerického pohledu vytvářela turecká účast v programu silnou páku na Ankaru a podporovala vůdčí roli USA v tomto vztahu, míní Frolov. Dodává, že pomyslné líbánky obou zemí mohou brzy skončit, jelikož Washington hrozí vyřazením Turecka z projektu i odepřením dodávky zmíněných letounů, pokud Ankara nákup systému S-400 nereviduje.

Počátkem dubna USA skutečně oznámily, že pozastavují dodávky vybavení potřebného k provozu F-35, dokud Turecko nepotvrdí, že od nákupu ruských raket odstupuje, poukazuje analytik. Cituje přitom slova amerického viceprezidenta Mikea Pence: „Turecko si musí vybrat. Chce zůstat klíčovým partnerem nejúspěšnější vojenské aliance v dějinách světa? Nebo chce riskovat bezpečnost tohoto partnerství zbrklým rozhodnutím, které tuto alianci poškozuje?“

Američtí senátoři zase hrozí, že na Turecko uvalí sankce na základě zákona, který umožňuje uplatnit tento postup vůči zemím masivně nakupujícím ruské zbraně, upozorňuje Frolov. Zdůrazňuje, že to by uštědřilo ránu turecké ekonomice již tak destabilizované Erdoganovou politikou.

„Obě země jsou na kolizním kurzu a Washington i Erdogan jsou odhodláni jít do toho po hlavě,“ pokračuje vysloužilý diplomat. Připomíná, že na nedávné schůzce se svým ruským protějškem turecký prezident oznámil urychlení dodávek raket S-400 a prohlásil, že Turecko již zaplatilo a ruští technici připravují místa v Turecku na dislokaci systému.

Vítané sousto

Frolov pokládá otázku, proč má Erdogan takový zájmen na nákupu S-400, pokračuje v dráždění Washingtonu tvrzením, že nákup je hotová věc a dokonce hrozí, že namísto letounů F-35 objedná ruské Su-57. Odpověď podle něj zní, že Erdogan se cítí Spojenými státy osobně uražen.

Washington totiž nebral v potaz turecké zájmy v Sýrii a ponechal Turecko na holičkách, když odmítl pomoci tamním tureckým spojencům, které následně porazily ruské síly, vysvětluje analytik. Podotýká, že USA rovněž nedbaly tureckých protestů a vyzbrojily syrské Kurdy a předaly jim správu důležitého území na hranicích s Tureckem.

Turecko-americkým vztahům neprospěla skutečnost, že Washington odmítá vydat muže, kterého Erdogan považuje za svého hlavního politického odpůrce, islámského klerika Fetulláha Gülena, stejně jako turecké zatčení amerického pastora Andrewa Brunsona za údajnou špionáž a dvouleté věznění, které předcházelo jeho propuštění v říjnu 2018, konstatuje Frolov. Erdogan podle něj věří, že za situace, kdy Spojené státy neberou v potaz zájmy svého spojence, může je ke změně postoje  donutit tím, že bude ohrožovat jejich zájmy a bezpečnost.

Dodávky raket S-400 jsou určitou kompenzací Moskvy za tureckou porážku v Sýrii a poděkováním Ankary za ruskou ochotu Ruska v potaz turecké zájmy v konfliktu s Kurdy, soudí bývalý diplomat. Podotýká, že zároveň jde o způsob, který má přimět Washington přijmout turecké postoje k syrskému konfliktu. „Erdogan se ale přepočítal: Spojené státy odmítly předat Ankaře kontrolovanou zónu v severní Sýrii a spojují dodávky F-35 a možné sankce s kontraktem na S-400, který již zašel tak daleko, že ho nelze zrušit bez ztráty tváře,“ píše Frolov.

Moskva podle analytika zvládla situaci brilantně a využila Erdoganovy nedůvěry vůči Washingtonu jako návnady a nyní jí zbývá tureckého prezidenta pouze přitáhnout k sobě. Ochota Ankary jít proti NATO byla pro Kreml příjemným překvapením a zřejmě mnohem podstatnějším zahraničněpolitickým úspěchem, než jaký představovala záchrana syrského prezidenta Bašára Asada, domnívá se Frolov. Podotýká, že Moskva navíc nemusela činit žádné radikální kroky a pouze přiložila pár pomyslných polínek, aby přiživila plameny Erdoganova hněvu.

To mimo jiné vysvětluje, proč se Erdogan tak často schází se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, tvrdí někdejší diplomat. Připomíná, že turecký režim je stále bližší tomu ruskému a naopak se vzdaluje americkým představám.

„Pokud vše půjde podle plánu, Turecko de facto opustí vojenské struktury NATO a bude stále více spoléhat na vojenskou spolupráci s Ruskem při zajišťování své bezpečnosti a zájmů v regionu,“ píše analytik. Očekává, že Turecko alianci neopustí úplně, což ani není v ruském zájmu.

Moskva vidí větší přínos v Turecku, které bude v NATO „potížistou“ a jediným členem organizace ochotným postavit se na ruskou stranu a hájit jeho zájmy v Černém moři, vysvětluje Frolov. Dodává, že rozklad NATO zevnitř a kontrakt v hodnotě 2,5 miliardy dolarů představuje pro Moskvu vítané sousto.