Obrovský zločin: Před 75 lety zahájil Stalinův režim deportace krymských Tatarů

Celkem bylo na příkaz sovětského diktátora Josifa Stalina deportováno na 220.000 osob, kromě asi 180.000 Tatarů bylo většinou do Střední Asie přesídleno také na 40.000 Bulharů, Řeků, Arménů, Němců a osob dalších národností. Kreml muslimské Tatary rehabilitoval v roce 1967, návrat domů jim ale umožnil až v druhé polovině 80. let 20. století.

Nákladní vlaky, do kterých byli nahnáni bez výjimek muži, ženy, starci i děti, většinou směřovaly do Uzbekistánu, kam bylo deportováno na 150.000 lidí. Další destinace představovaly Kazachstán, Ural, Sibiř a několik dalších částí Ruska. Deportace začaly v brzkých ranních hodinách a akce trvala 60 hodin. Každá rodina si směla vzít dohromady 500 kilogramů osobních věcí, na jejich sbalení ale měla jen půl hodiny. Deportace zajišťovalo na 5000 členů tajné policie, 20.000 příslušníků ministerstva vnitra a několik tisíc vojáků.

Vysídlení krymských Tatarů nařídil výnos tehdejšího šéfa ministerstva vnitra Lavrentije Beriji. "Po osvobození (krymského) poloostrova sovětské jednotky zatkly přes tisíc kolaborantů s Německem. Většina z nich patří k Tatarskému národnímu výboru," napsal v dubnu Berija Stalinovi a dodal, že během roku 1944 přeběhlo k Němcům na 20.000 krymských Tatarů. Stalinovi to stačilo a ve stejném duchu se nesl jeho výnos z 11. května, který deportace nařídil. Podle historiků byl počet "přeběhlíků" nižší a několik desítek tisíc krymských Tatarů bojovalo naopak v řadách Rudé armády. Do vyhnanství byli ale posláni všichni.

euroz

V prvních letech exilu zahynulo 40 procent deportovaných, mnoho mrtvých si vyžádaly samotné transporty. Na místo původního obyvatelstva byly přesídleny statisíce lidí z Ruska, Ukrajiny nebo z Běloruska a na krymské Tatary se pohlíželo jako na druhořadé občany a někdy i zločince.

Kromě údajné kolaborace s nacisty historici uvádějí i další záminku a důvod pro deportaci krymských Tatarů. V očích Stalina totiž představovali etnickou i historickou spřízněností s Tureckem potencionální pátou kolonu při případném konfliktu s bývalou osmanskou říší. Údajně kvůli stejné zámince sdíleli stejný osud jako Tataři i meschetští Turci v Gruzii.

Kreml muslimské Tatary rehabilitoval až v roce 1967, navrátilci ale doma nebyli vítáni a většinou se dočkali druhých deportací. Plný návrat domů jim Kreml umožnil až v druhé polovině 80. let během "perestrojky" Michaila Gorbačova. Nyní, po ruské anexi Krymu, mnozí z nich čelí opět persekuci ze strany úřadů.