EU na pokraji velké krize? Politolog poukázal na přehlížený problém

Rázný obrat

Brusel v uplynulých šestnácti letech sliboval zemím západního Balkánu, nejzranitelnějšího a rozbouřeného regionu na kontinentu, že budoucnost tamních obyvatel je v EU, připomíná odborník. Podotýká, že v posledním roce však Brusel rázně otočil a téměř kompletně odmítl myšlenku dalšího rozšiřování Unie.

V souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu se rozšíření EU zcela vytratilo z agendy, uvádí Mujanović. Odkazuje na loňské vyjádření Evropské komise, že nejbližším možným termínem dalšího rozšíření je rok 2025, stejně jako na jasná slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že žádná další rozšiřování nebude, alespoň ne v dohledné budoucnosti.

Dokonce i v Německu, které bylo dlouho hlavním zastáncem rozšíření EU o západní Balkán, se tato myšlenka stala politicky toxickou, konstatuje expert. Zdůrazňuje přitom, že nikdo neprosazuje, aby se státy regionu, které nejsou členy EU, tedy Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Srbsko, Kosovo, Severní Makedonie a Albánie, brzy staly kandidáty na členství, ale slib "evropské perspektivy" tvořil integrální součást strategie Bruselu pro udržení západního Balkánu na cestě politických a hospodářských reforem a zadržování další geopolitických rivalů, tedy Ruska, Číny, Turecka a monarchií Perského zálivu.

"Tato křiklavá otočka nemohla přijít v horší moment," píše Mujanović. Připomíná, že letos v lednu Makedonie a Řecko konečně uzavřely téměř tři desetiletí trvající spor o název prvního uvedeného státu, přičemž průlom přišel na pozadí dramatické, občanskou společností hnané revoluce, která svrhla silně nacionalistický, autoritářský makedonský režim, což málem uvrhlo zemi do nové občanské války.  

Evropští diplomaté Makedonce přesvědčovali, že spolknutí hořké pilulky v podobě změny názvu země na Severní Makedonii bude znamenat urychlení cesty do EU a NATO, poukazuje politolog. Připouští, že zatímco členství v Severoatlantické alianci je zřejmě jisté, myšlenka členství v EU, která by byla pro běžné lidi v regionu velkou výhrou, je stále nepravděpodobnější.

"Jednodušeji, EU  lhala a vlády a obyvatelé v regionu jsou rozlícení," pokračuje odborník. Odkazuje na prohlášení členských států, jako je Francie, že region není na členství v elitním politickém a ekonomickém bloku připraven, což ale Mujanović nepovažuje za novou informaci, ani plán na zastavení růstu hněvu a pobouření Balkánců.

Dráždivý precedent   

Zjevný úspěch integrace bývalých členských států Varšavské smlouvy do EU poskytuje dráždivý precedent, konstatuje expert. Přiznává však, že západní Balkán není stejný jako východní Evropa, jelikož krom společné zkušenosti s autoritářskou vládou jedná strany zažil první uvedený region také sérii konfliktů, které si mezi lety 1991 a 2001 vyžádaly zhruba 150 tisíc lidských životů.

Západní Balkán potřeboval hluboké, trpělivé a vytrvalé budování států a propagaci demokracie, avšak místo toho dostal technicky precizní, ale politicky neefektivní model přístupu k EU, kritizuje Mujanović. Tvrdí že právě tento program umožnil postkomunistickým elitám v prostoru od Baltu po Jadran realizovat jen kosmetické legislativní změny při zachování rozsáhlý klientelistických sítí a absenci smysluplného úsilí o přetrhání jejich vazeb na organizovaný zločin či potírání korupce.

Výsledek je podle politologa nejhorší z možných, jelikož západní Evropa si nyní stěžuje na znepokojivý ústup od demokracie na východě a jihovýchodě kontinentu. Největší strach mají ovšem členské státy EU z vzestupu domácí krajní pravice, která Balkánce označuje za přesně ten cizí element - díky početné muslimské populaci -, který je nutný držet dál, míní Mujanović.

V samotném regionu zase část antiliberálních elit a establishmentu využívá příležitost k navazování vazeb s novými, autoritářskými patrony v Moskvě, Pekingu a Ankaře, zatímco jiní, například bosensko-srbský nacionalista Milirad Dodik, oživují politický avanturismus 90. let a razí megalomanská rozdělující schémata, varuje expert. Dodává, že za případný odchod západního Balkánu z euroatlantického společenství může EU vinit jen sebe sama.

Balkánská politika zbavená příslibu integrace do EU se stane brzy zoufalou a nebezpečnou, a to především pro Unii samotnou, obává se Mujanović. Domnívá se, že EU může tento kurz stále zvrátit, ale musí zahájit formální rozhovory se Severní Makedonií a Albánií a Bosně a Hercegovině přiznat kandidátský status.

To však situace stabilizuje pouze momentálně a větším úkolem bude vytvoření udržitelného, dlouhodobého plánu pro region, který by zahrnoval nejen jasné nastolování liberálně-demokratických norem a praktik, ale také tvrdé odstrašení protivníků, jakým je Rusko, tvrdí politolog. Konstatuje, že "ne" západnímu Balkánu sice může fungovat na stále více nacionalisticky orientované evropské voliče, ale nejde o žádnou strategii, pouze oddalování krize.