Konec Erdoğana? Politolog promluvil o budoucnosti Turecka

Hrozba pro Erdoğanovu hegemonii

Poté, co v březnu vyhrál volby těsným rozdílem 13 tisíc z 10 milionů hlasů, İmamoğluovi bylo vítězství právně spornými prostředky odepřeno a nejvyšší volební rada vypsala na 23. června volby nové, rekapituluje politolog. Konstatuje, že v neděli dali istanbulští voliči İmamoğluovi silný mandát, když zvítězil o 800 tisíc hlasů, obdržel 54 % a porazil kandidáta vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Binaliho Yıldırıma, který získal 45 %.

Tento působivý rozdíl přičítá expert především pocitu nespravedlnosti, který u voličů vyvolalo rozhodnutí volby zopakovat. Důvod, proč obyvatelé Istanbulu přešli od kandidáta AKP ke kandidátovi opoziční Republikánské lidové strany (CHP) podle průzkumů spočívá právě v dojmu, že İmamoğluovo první vítězství bylo nespravedlivě odebráno, připomíná Ülgen.

İmamoğlu také dokázal vystupovat smířlivě, čímž voliče oslovil, poukazuje odborník. Podotýká, že kandidát nabídl čerstvou alternativu těm obyvatelům turecké metropole, kteří jsou unavení roky zatrpklé a rozdělující politické rétoriky, a v neposlední řadě dokázal mimořádně efektivně sjednotit fragmentovanou tureckou opozici, která krom CHP zahrnuje také sekulárně nacionalistickou Stranu Dobra a prokurdskou Lidovou demokratickou stranu (HDP).

"Velký rozdíl vítězství opozice vylučuje scénář nového zpochybnění," pokračuje politolog. Deklaruje, že İmamoğlu se tentokrát stane starostou Istanbulu a jeho vítězství z dlouhodobého hlediska představuje jasnou hrozbu pro hegemonii tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana.

Nový seriózní soupeř

Vítězství předně povzbudí etablované opoziční strany, které nyní ovládají města produkující téměř 70 % tureckého HDP, očekává odborník. Vysvětluje, že 9 z 10 velkých městských oblastí bude v následujících pěti letech ovládat starosta napojený na opozici - výjimku představuje pouze průmyslová provincie Bursa -, a tak opozice získá příležitost rozložit a přeskupit klientelistické sítě, které pomáhají AKP úspěšně působit v turecké politice.

Také nové politické síly budou chápat tento výsledek jako příležitost, myslí si Ülgen. Odkazuje především na zvěsti, že na pozadí tohoto jasného signálu o rostoucí nespokojenosti s vládnoucí stranou zakládá bývalý ministr za AKP Ali Babacan nové politické hnutí.

"Co je důležitější nedělní výsledek zřejmě povede k přehodnocování ve vedení AKP," pokračuje politolog. Konstatuje, že strana zajisté utrpěla velký šok, který je zatím největším narušením Erdoğanovy vítězné volební série.

Budoucnost turecké politiky tak bude záležet na tom, jak tento výsledek vyhodnotí sám Erdoğan a jaké ponaučení si tento zkušený a schopný politik vezme z oslabení své politické štěstěny, domnívá se odborník. Nastiňuje, že v sázce může být budoucnost koalice AKP s Nacionálně činnou stranou (MHP), která může Erdoğanovi začít připadat jako příliš svazující.

Vedlejším produktem takového uspořádání je například vyhrocený nacionalismus ovlivňující tureckou zahraniční politiku, stejně jako tvrdý postoj v kurdské otázce doma i v Sýrii, připomíná Ülgen. Za ještě důležitější považuje to, že turecké politické vedení může začít zvažovat účelnost extrémní centralizace moci, k níž před vedl loňský přechod k prezidentskému systému, který se většině Turků nejeví jako tak funkční a přínosný, jak byl prezentován.    

Toto jsou pochopitelně obtížné otázky pro jakéhokoliv politika a budou i pro Erdoğana, deklaruje politolog. Podotýká, že prezidentovy odpovědi ovšem určí životnost jeho politického hnutí, a to v době kdy se İmamoğlu po svém mimořádném vítězství v Istanbulu jeví jako seriózní soupeř o vůdčí roli v turecké politice.