Zabarikádovaný Kyjev: Opozice povolala veterány z Afghánistánu

Na náměstí Nezávislosti v centru Kyjeva i dnes demonstrovalo kolem 20.000 lidí. I přes noc jich tam zůstávalo na 5000. Po středečním pokusu těžkooděnců zlikvidovat opoziční tábor tentokrát nebyly hlášeny vážnější incidenty, ale opoziční aktivisté nenechávali nic náhodě a budovali až pětimetrové barikády ze sněhu a pytlů s pískem.

Ministr vnitra Vitalij Zacharčenko vydal prohlášení, v němž demonstranty varoval před provokacemi. "Nikdo neupírá občanům právo na pokojný protest. Nelze ale ignorovat práva a zákonné zájmy ostatních. Normální fungování hlavního města nesmí nic rušit," uvedl ministr.

Podle agentury Unian opozice na barikády v centru metropole povolává bývalé vojáky sovětské armády, kteří mají bojové zkušenosti z dob okupace Afghánistánu. Po úterním policejním zásahu se dnes v noci jejich počet na náměstí Nezávislosti ztrojnásobil z 200 na 600.

Do Kyjeva dnes z celé Ukrajiny desítkami autobusů i osobními vozy přijížděli další demonstranti. Davy se pokoušeli rozehřát svými vystoupeními na náměstí Nezávislosti popová zpěvačka Ruslana a další hudebníci. Kněží podle agentury DPA pronášeli veřejné modlitby.Mezitím pokračují diplomatické tahanice o zahraničněpolitické směřování Ukrajiny. Šéfka unijní diplomacie Ashtonová prohlásila, že Janukovyč ve skutečnosti s EU chce podepsat asociační dohodu, kterou koncem listopadu na poslední chvíli odmítl po zjevném tlaku Moskvy. Dal jí to prý najevo při jejich jednání tento týden v Kyjevě.

Evropský parlament dnes vyzval k vyslání oficiální unijní delegace na Ukrajinu s cílem zprostředkovat rozhovory mezi ukrajinskou vládou a opozicí. Europoslanci rovněž ostře odmítli tlak Moskvy na Ukrajinu a naznačili, že by EU v té souvislosti měla uvažovat o protiopatřeních.

Ruský prezident Vladimir Putin dnes v poselství o stavu země ujistil, že Rusko neusiluje o to stát se globální či regionální supervelmocí, ale ke spolupráci se sousedem, který si to přeje, je připraveno.

Kdo má navrch: EU nebo Kreml?

Vliv Moskvy, která Ukrajinu vnímá stále jako jakýsi svůj postsovětský satelit a chce ji zahrnout do vlastní celní unie, je klíčový. Jakmile mělo dojít ke sblížení Ukrajiny s Evropskou unií podpisem asociační dohody na summitu v litevském Vilniusu, který byl ještě nedávno podle Janukovyče „jistý", Moskva pohrozila Kyjevu zvýšením cen strategických surovin, nekompromisním vymáháním dluhu nebo ztížením ukrajinského exportu do Moskvou kontrolovaného Společenství nezávislých států, kam míří 75% strojírenské produkce Ukrajiny. Prezident Janukovyč za této situace „obrátil".

Ukrajina je v nelehké situaci, potýká se s vysokou nezaměstnaností a obrovskými dluhy. Pragmatický a cynický Janukovyč se snaží hrát na obě strany a vytěžit z postavení Ukrajiny mezi Západem a Ruskem co nejvíc. Zajištění mezinárodního postavení země a její nezávislosti ovšem není obchod ani hra. Jednání Janukovyče jen dále prodlužuje do budoucnosti závislost Ukrajiny na Moskvě a nabízí možnost vměšování se do ukrajinských záležitostí zvenčí. Jakmile někdo jednou získá pověst prostituta, už se jí těžko zbaví, napsal euroskop.cz.

Když Janukovyč navrhl, aby se jednání o přistoupení Ukrajiny k asociační dohodě s EU účastnila i ruská strana, Evropská unie to jednoznačně odmítla. EU tak vyučuje Kyjev z nezávislosti: jednání o přistoupení k EU je výlučně dvoustranná záležitost mezi Unií a uchazečem o přijetí – nikdo třetí nemá sebemenší právo do toho mluvit.

Vztah založený na nerovnosti a ekonomické závislosti nabízí Kyjevu naopak Moskva. Je to střet dvou světů. Na jedné straně autoritativní stát, kde vládne oligarchie spojená s byznysem s těžbou, transportem a prodejem ruského nerostného bohatství, které má pod palcem ruská Federální služba, bývalá KGB, stát prolezlý korupcí, kde platí pouze právo silnějšího, a proti tomu „měkká síla" EU, založená na rovnoprávném postavení členských zemí a visi právního společnosti, kde pravidla platí pro všechny země i občany stejně.

Na první pohled to vypadá, že proti hrubé síle a nevybíravému nátlaku Kremlu tahá Unie za kratší konec provazu, ale z delšího časového hlediska získává převahu a je i ekonomicky výhodnější: neplatí totiž marxistická poučka o tom, že právo nebo morálka jsou jakousi nadstavbou odvozenou ze socioekonomické základny, jak to vyznává cynická postkomunistická politika, která se neohlíží nalevo ani napravo, ale naopak: prosperita je nejlépe zajištěna ve společnosti, která pravidla, byť nepsaná a nikým nevynucovaná, dodržuje.