Bosna na pokraji války: Sociální nepokoje se vymykají kontrole

Demonstrace začaly v Tuzle na severovýchodě Bosny ve středu a na šest tisíc lidí v nich pokračovalo i ve čtvrtek. Večer se ale situace přiostřila, když na policisty začalo létat kamení, vajíčka a světlice. Strážci pořádku reagovali slzným plynem, a když radikální část demonstrantů začala rozbíjet výlohy a zapalovat odpadkové koše, dav rozehnali. Na 130 lidí utrpělo zranění.

List Dnevni Avaz napsal, že v Tuzle se dnes sešlo kolem 13.000 lidí. Zástup se odpoledne vydal od vyhořelé budovy regionální vlády k sídlům dalších institucí, včetně soudu a prokuratury.

Ze solidarity s Tuzlany vyšly ve čtvrtek do ulic stovky obyvatel i v dalších městech především bosňácko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny (FBaH) - Sarajevu, Mostaru, Zenici a Bihači. Také v Sarajevu se ve čtvrtek demonstranti střetli s příslušníky bezpečnostních sil, z nichž čtyři byli podle sdělení policie se zraněními převezeni do nemocnice.

Dnes už se protesty rozlily podle některých médií až do 33 měst nejen ve federaci, ale i v Republice srbské.

Demonstrace odrážejí rostoucí nespokojenost s neustálým hašteřením politiků, které trvá od konce války z let 1992-1995 a blokuje řízení země a ekonomický rozvoj. 

Tragické následky války

Rozpad Jugoslávie provázela v letech 1992 až 1995 válka v Bosně a Hercegovině. Podle nejnovějších údajů bylo zabito 100 tis. osob, z toho 60 tis. vojáků a 40 tis. civilistů, 65 tis. Bosňáků, 25 tis. Srbů a 8 tis. Chorvatů nebo ostatních (počty a struktura obětí zůstávají v zemi kontroverzním tématem).

Ze svých domovů uprchlo do zahraničí nebo v rámci BaH asi 2,2 mil. osob (UNHCR). Do dnešního dne se vrátilo 1,027 mil. osob a v BaH žije 125 tis. osob uprchlíků nebo vysídlených osob. Většina z těch, kteří se vrátili, nebo byli umístěni do tzv. kolektivních center (7,5 tis.), stále žije v těžkých podmínkách, obzvláště pokud se vrátili na území, kde jejich národ tvoří početní menšinu.

Komplikované státoprávní uspořádání země, diametrálně odlišné názory jednotlivých politických představitelů a stran na fungování a budoucnost země, boj politických stran o zdroje financí a pozice ve státní správě a státních podnicích, jakož i s tím spojená vysoká míra korupce a nepotismu jsou permanentním zdrojem politických a vládních krizí. Vzájemná nedůvěra a stále ještě otevřené rány společnosti z dob války vedou k tomu, že ve volbách, které jinak v zásadě vždy splňují základní demokratické standardy, vítězí nacionalistické politické strany, jejichž politické programy se navzájem v zásadních otázkách naprosto vylučují.

Vzhledem ke konsociačnímu politickému uspořádání, které vyžaduje v těchto zásadních otázkách konsensus, je pak téměř nemožné, aby se političtí lídři shodli více než na absolutním minimu, které obvykle nestačí k reformám, jež vyžaduje měnící se společnost a plynoucí čas. Výsledkem je zaostalý socioekonomický systém, silná role zpolitizovaného státního sektoru a naopak nepříznivé podmínky pro rozvoj soukromého podnikání a individuální iniciativy.

Nízká ekonomická aktivita v roce 2012 měla za následek zvyšující se počet nezaměstnaných, který byl způsoben zvýšenou nezaměstnaností ve stavebnictví, v zemědělství, rybářství a obchodu včetně pohostinství. Reálná míra nezaměstnanosti stoupla na 44,1 % (28,5 % dle ILO).