EU rozvrátila Ukrajinu? Rusko se ostře pustilo do Západu. Čtěte

Za líbivými výroky Bruselu se neskrývá nic konkrétního, uvedla agentura. Chybí představa, jak zastavit násilí. Chybějí návrhy, jak posadit znesvářené strany za jednací stůl. Chybí komentář k akcím opozičních bojůvek. Teze o nadměrném použití síly ze strany úřadů vyhlížejí absurdně na pozadí zpráv o množství mrtvých a zraněných policistů.

Při masových nepokojích v Paříži, Londýně, New Yorku nebo Aténách, kde zasahovala policie, nikdo z vůdců EU neprotestoval. Totéž se týká i médií. Pokud se událost stane na území EU, je postup policie nanejvýš hodnocen jako "tvrdý". Odehrávají-li se ale stejné událostí v zemi "bojující za demokracii", je použití síly neúměrné, i kdyby se třeba policisté jen skrývali za svými štíty před salvami kamení a lahví s benzínem.

Vzniká dojem, že orgány EU se neřídí operativním a smysluplným rozhodnutím, ale setrvačně obehrávají stejný scénář. Tentýž, jaký se EU pokusila bez úspěchu uplatnit při nepokojích v zemích arabského světa: Egyptě, Tunisku, Libyi a Sýrii.

Nejprve se vyjádří podpora "oprávněným požadavkům pokojných demonstrantů" a potvrdí se jejich právo bojovat za svobodu a demokracii. Pak se odsuzují veškeré protiakce vlád a s rostoucí konfrontací následují důtklivé a neúspěšné výzvy k politickému dialogu. Jakmile se objeví první oběti, přicházejí adresné sankce namířené výhradně proti vládním činitelům.

Pokud se v tomto stádiu vláda nevzdá, následuje další krok. Režim je označen za "krvavý" a protestující za jediné zákonné představitele lidu. V severní Africe jsou výsledky úsilí EU zjevné. Egypt se po třech letech násilí vrátil k dřívější rovnováze sil, Libye přestala jako stát existovat a v Sýrii zuří třetím rokem nelítostná občanská válka.

Ukrajinu nelze redukovat jen na její prozápadní tvář

Zatímco Juščenko a Timošenková společně dokázali kontrolovat opoziční síly, současná opozice je mnohem roztříštěnější. Vedle Jaceňuka a Klička, kteří zastupují parlamentní strany, zde najdeme občanské aktivisty, ale také extremisty, kteří nepřijímají autoritu stávajících parlamentních politiků. Není vůbec jasné, kdo má v posledních dnech v ukrajinské opozici navrch a jak by se její jednotlivé části zachovaly v případě Janukovyčova odchodu, uvedl server ustavmezinarodnichstudii.cz.

Na druhé straně, Janukovyč dnes není pouze neúspěšným prezidentským kandidátem, nýbrž dobře zabydleným prezidentem, který může proti opozici nasadit významnou část represivní moci státu a který by se v případě krajní nouze mohl opřít o podporu Ruska.

Neměli bychom však zapomínat ani na selhání předchozí, v určitém ohledu prozápadní garnitury. Určitě těmto politikům nelze vyčítat, že by pro samou Evropu zapomínala na Rusko. Premiérka Timošenková si byla vědoma nutnosti dobrých vztahů s Ruskem stejně dobře jako její předchůdci a nástupci. Mnohem méně přesvědčiví byli tito politici při naplňování proklamované prozápadní orientace, ať už se jednalo o vnitřní reformy, potírání korupce, či to, jak si z Evropanů udělali rukojmí ve sporu s Ruskem o ceny plynu. Pokud se někteří západní pozorovatelé zhrozili nad tím, jak rychle po nástupu Janukovyče na Ukrajině mizí výsledky předchozího pozápadňování, bylo to dáno také tím, že si od předchozí garnitury nechali předvádět Potěmkinovy vesnice.

"Co z toho pro nás vyplývá? Ukrajinu musíme chápat v její složitosti a různosti. Nemůžeme se soustředit na jednu politickou sílu či orientaci, s níž se budeme bavit, a ostatní ignorovat. Ukrajinu nelze redukovat pouze na její prozápadní tvář. Musíme si být vědomi limitů prozápadních sil, které vyplývají jak z objektivních daností ukrajinské společnosti, tak i ze subjektivních zvláštností jejích představitelů. A konečně udržitelnou ukrajinskou politiku můžeme dělat s Ruskem, pokud je to možné, bez Ruska, pokud je to nutné, ale stěží proti Rusku," uvedl Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D., předseda Rady Ústavu mezinárodních vztahů.