Už nikdy válku, vyzval papež František celý svět

"Ve chvíli, kdy si připomínáme tuto tragickou událost, si přeji, aby se chyby z minulosti už více neopakovaly a aby vždy bylo přítomno poučení z dějin," prohlásil nejvyšší představitel katolické církve za přítomnosti tisíců věřících, kteří se na rozlehlém náměstí sešli.

Papež především připomněl ozbrojené konflikty na Blízkém východě, na Ukrajině a v Iráku. "Válkou ztrácí člověk všechno, mírem nepřichází o nic. Už nikdy válku," zvolal František.

Počátek 1. světové války aktivoval na straně Dohody spojenecké smlouvy mezi skutečnými velmocemi, tedy Ruskem, Velkou Británií a Francií. K dohodě později přistoupila také Itálie. Šlo o státy s přístupem k moři, s rozsáhlými zájmy ve vzdálených mimoevropských prostorech.

Po 1. světové válce se ale zejména Francie snažila vyrovnat ztrátu zbolševizovaného Ruska aliancemi s malými či středně velkými státy, z nichž některé neměly vlastní moderní státní tradici a svůj silový potenciál si teprve budovaly. Do mezinárodních vztahů pak na straně větších a silnějších partnerů vstupovala úvaha, do jaké míry jsou jejich závazky vůči menším spojencům kompatibilní s jejich vlastními prioritními bezpečnostními zájmy. Zejména závěr 30. let přinesl v tomto smyslu zcela výmluvné případy, informuje vhu.cz.

Z hlediska vedení válek je nutné alespoň stručně poznamenat, že 1. světový válečný konflikt fakticky smazal hranice mezi frontou a zázemím. Následky bojů nepocítili pouze jejich přímí účastníci, ale i strategická hloubka válčících států. Válka dalekosáhle poznamenávala civilní prostředí.

"Válka není nikdy zdrojem žádných pozitiv, odhlédneme-li od chladně racionální úvahy o urychlení vývoje nejrůznějších technologií, spojených především se zbrojením. Za pozitivní a nové lze snad označit to, že do úvah o příštím vývoji mezinárodních vztahů vstoupila výrazněji než kdykoli dříve dvojice faktorů: idea kolektivní bezpečnosti a myšlenka odzbrojení," uvedl Andrej Halada z Vojenského historického ústavu.