Jak zachránit klima? Akademici navrhují radikální riskantní opatření

Bod z něhož není návratu

"Bod, z něhož není návratu, již není na obzoru. Je v dohledu a míří k nám," citují klimatolog s politologem slova z úvodního projevu generálního tajemníka OSN Antónia Gutterese. Konstatují, že nejvíce to platí v Arktidě, kde se povrchový vzduch otepluje dvojnásobným tempem oproti zbytku planety a v posledních pěti letech překonal veškeré rekordy od roku 1900.

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru minulý týden oznámil, že rozsah arktického letního ledu byl druhý nejmenší od roku 1979, kdy začalo jeho satelitní pozorování, a průměrné teploty byly druhé nejvyšší od roku 1900, kdy se začaly zaznamenávat, upozorňují Zaelke a Bledsoe. Pokládají otázku, co to znamená.

Politolog s klimatologem odkazují na studii zveřejněnou letos v červnu v odborném časopise Geophysical Research Letters, která popisuje katastrofální dopady ztráty letního ledu v Arktidě. Led totiž představuje velký štít, který odráží zpět do vesmíru příchozí sluneční teplo, které by jinak pohltil oceán. Ztráta ledu by tak ke globálnímu oteplování přispěla stejně jako stávající uhlíkové emise za 25 let, což by svět rychle přiblížilo k hranici, o níž vědci tvrdí, že může znamenat katastrofální škody, například vlny vede, záplavy na pobřeží, vymírání druhů a ohrožení potravinové produkce.

"Oteplování v Arktidě také urychluje tání permafrostu, což vede k uvolňování dalšího oxidu uhličitého a metanu, skleníkového plynu čtyřiaosmdesátkrát silnějšího než oxid uhličitý v periodě dvaceti let, spolu s oxidem dusičitým, silnou stabilní látkou ohrožující klima," pokračují Zaelke a Bledsoe. Deklarují proto, že svět musí vyvinout maximální úsilí k zachování ledu v Arktidě.    

To si ale pochopitelně žádá nejen omezování emisí oxidu uhličitého a boj s dalšími klimatu škodícími látkami, především uhlíkem, metanem a troposférickým ozonem, konstatuji akademici. Poukazují, že na základě montrealského protokolu jsou již omezovány hydrofluorouhlíková chladiva.

Razantní redukce těchto látek s krátkou životností by podle některých studí mohla omezit oteplování do poloviny století dvojnásobně ve srovnání s razantní redukcí emisí oxidu uhličitého, uvádějí Bledsoe a Zaelke. Dodávají, že efekt by se projevil právě v Arktidě a otevřel možnost zpomalení tempa globálního oteplování o celé dvě třetiny.

Lákavé geoinženýrství

Jak omezovat emise ukazuje světu americká Kalifornie, která od 60. let snížila emise uhlíku o 90 %, primárně díky redukci dieselových emisí, nastiňují odborníci. Doplňují, že Kalifornie také zavedla nejpřísnější normy ze všech amerických států na emise metanu z farem a regulaci chladících látek v klimatizacích a spotřebním zboží.

Další země by tak mohly na kalifornském úspěchu stavět a plány na omezení škodlivých látek s krátkou životností začlenit do svých závazků na redukci skleníkových plynů z pařížské klimatické dohody, navrhují Zaelke a Bledsoe. Vysvětlují, že závod o udržení stabilizační role Arktidy pro globální klima také znamená, že do mixu opatření je nutné zařadit geoinženýrství, navzdory jeho četným rizikům.

"Začít by se mělo 'měkkým' geoinženýrstvím, které lze bedlivě monitorovat při jeho růstu a zastavit, pokud se jeho vedlejší efekty ukážou jako příliš problematické," píšou akademici. Jako příklad uvádějí návrh neziskové organizace Ice911 pokrýt tenký jednoletý let vrstvou bílého písku, což by zvýšilo jeho reflektivitu a zároveň jej zpevnilo. Apelují na rychlé zahájení terénních testů tohoto opatření.

Rizikovější může být vypouštění sulfátů a dalších částic do atmosféry, kde by odrážely sluneční radiaci a simulovaly teplotu snižující dopad vulkanických erupcí, nastiňují klimatolog a politolog. Přiznávají, že tato myšlenka musí být nejprve více prozkoumána, protože jsme dospěli do bodu, kdy musíme vědět, zda bude efektivní.

Mezitím je třeba vymýšlet silný systém kontroly takových opatření, uvádějí Bledsoe a Zaelke. Konstatují, že riziko ztráty stabilizující role Arktidy pro globální klima se ovšem nyní jeví jako větší nebezpečí než experimentální geoinženýrství. "Zachraňme Arktidu a budeme mít šanci zachránit klima," uzavírají akademici.