KOMENTÁŘ: Přízrak jaderných zbraní nad Ukrajinou vrací svět hluboko do studené války

Od počátku války na Ukrajině před dvěma měsíci odborníci, média i politici spekulují, zda se agresor, tedy Ruská federace, nakonec neuchýlí k nasazení atomových zbraní. Připravit se na tuto eventualitu světu minulý týden hlasitě doporučil ukrajinský prezident Volodynyr Zelenskyj. V tuzemské veřejné diskuzi dokonce zazněl názor, že Rusko může od jaderného úderu odradit snad jen přímé vojenské angažmá NATO na ukrajinském bojišti. Podobná rétorika vrací svět (alespoň jeho severní polokouli) do poloviny 50. let, do nejvyhrocenějších období studené války.

Zelenskyj v rozhovoru pro CNN na přímou otázku reportéra uvedl, že omezený ruský jaderný, nebo v lepším případě chemický úder na Ukrajině může být realitou, protože Rusko nepřikládá lidským životům žádnou cenu. Svět by se takové možnosti neměl podle hlavy ukrajinského státu obávat, ale být na ni připraven. Prezident nespecifikoval jak, což pochopitelně otevřelo prostor pro různé interpretace.

Komentátor Teodor Marjanovič ve svém textu pro Seznam Zprávy na to konto zkritizoval dosavadní politiku NATO, která se podle něj „tupě“ drží principu, že pátý článek severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně v případě napadení platí pouze pro členské státy. Západním politikům, kteří solidaritu s Ukrajinou demonstrují prostřednictvím návštěv Kyjeva, vytkl neochotu připustit, že jen přímé nasazení jednotek NATO na ukrajinském teritoriu může odstrašit kremelského autoritáře Vladimira Putina od nasazení taktických jaderných zbraní v probíhajícím konfliktu.

Apely k vojenskému vstupu Západu do války na Ukrajině zaznívají z úst části publicistů i politiků od jejího vypuknutí, ač zatím nepředstavují dominantní hlas. Ten naopak upozorňuje na riziko, že vyslání bojových jednotek NATO na Ukrajinu by mohlo vést k ozbrojenému střetu s Ruskem a právě takový scénář má potenciál přerůst v široký, ne-li globální konflikt, v němž by pravděpodobnost nasazení nukleárního arzenálu výrazně vzrostla.

I tak je zesílení rétoriky zmiňující možnost nasadit atomové zbraně, obzvlášť pak ze strany politické reprezentace, jedním z nejvíce znepokojivých aspektů rusko-ukrajinské války. Částečně evokuje návrat nejvypjatějšího období nepřátelství supervelmocí bipolárně rozděleného světa v 50. letech minulého století. Jako bychom se přenesli zpět do doby, kdy jaderný arzenál platil za nástroj, který je v případném konfliktu možné nasadit vedle jiných prostředků ničení. Tuto éru v praxi ukončily masivní testy termonukleárních zbraní, jejichž šokující destruktivní účinek přiměl tehdejší americké i sovětské politiky přehodnotit dosavadní představy a kategoricky odmítnout jadernou válku jako v jistém smyslu přijatelnou alternativu.

Vojenské velení obou studenoválečných supervelmocí pochopitelně muselo jaderné arzenály nadále reflektovat. Přesto i v tomto směru docházelo od 60. let k postupnému upozaďování jejich role v plánech pro případný velký ozbrojený konflikt. NATO například upustilo od doktríny „masové odvety“ ve prospěch doktríny „pružné reakce“, která skýtala i jiné varianty než rozpoutání totálního nukleárního Armageddonu. Pracovalo také na zlepšování svých konvenčních kapacit, aby v případě války v Evropě dokázalo zastavit ofenzivu Varšavské smlouvy i bez atomové munice.

Rovněž sovětští stratégové ustupovali od „jaderného romantismu“, tedy představy, že si východoevropské jednotky při svém bleskovém postupu do západní Evropy proklestí cestu desítkami nukleárních úderů. Tato možnost ve strategickém uvažování Východu hrála postupně stále menší roli, na konci 80. let mělo dojít k nasazení atomové munice pouze k obraně, pokud by nebylo možné zastavit jednotky Severoatlantické aliance útočící na území členů Varšavské smlouvy jiným způsobem.

Jistě, v americké i sovětské generalitě se nadále nacházeli radikálové, kteří věřili myšlence vítězství v jaderné válce. Jejich vliv však zůstával omezený. Politici v Bílém domě i Kremlu se naopak poměrně důsledně drželi konceptu vzájemně zaručené destrukce, který v následujících dekádách garantoval mír mezi Washingtonem a Moskvou. Nasazení jaderných zbraní nebylo tématem k diskuzi. Doufejme, že tento axiom zůstane zachován.

Současnému vyhrocení rétoriky nepochybně přispěl Vladimir Putin svým, na Západě silně medializovaným rozkazem z prvních dnů konfliktu, aby ruské strategické síly preventivně přešly do stavu bojové pohotovosti. Poselství ve světle iracionálních a nepředvídatelných nedávných kroků ruského vládce vyvolalo pochopitelnou úzkost. Přesto jej lze primárně číst jako projev defenzivy. Mělo připomenout, že ve světle neúspěchů na ukrajinském bojišti se konvenční síla ruské armády sice nemusí jevit jako působivá, Západ by se ale neměl nechat zlákat svou konvenční technologickou převahou k jakýmkoliv neuváženým akcím, protože Rusko má i nadále arzenál, který zaručuje platnost konceptu vzájemně zaručené destrukce.

Zdrojem úvah o možném omezeném nasazení jaderných zbraní nejsou jen Putinova slova. Může jím být i letmý pohled do historie minulého století. Nalezneme nejméně dva případy, kdy frustrace z vojenských neúspěchů v boji se zdánlivě slabším nepřítelem vedla k apelům části generality k jadernému úderu. V obou případech měly být nasazeny americké atomové zbraně, nejprve v korejském, následně v indočínském konfliktu. Politická moc ve Spojených státech takové úvahy - naštěstí - odmítla. Pro dobro všech nezbývá než věřit, že také v dnešním Rusku zůstaly alespoň částečně zachovány mechanismy, které by podobně pošetilé myšlenky neumožnily realizovat.

Současná politika Západu vůči Ukrajině snese v jednom směru srovnání s rokem 1956 a krvavými událostmi v Maďarsku. Tehdejší americkou administrativu prezidenta Dwighta Eisenhowera od většího angažmá odradil mimo jiné strach, že podpora tamního protikomunistického povstání – obzvláště vojenská – by mohla vést k většímu konfliktu s Moskvou. Jsou zdokumentována Eisenhowerova slova, že „zničit Maďarsko, jestliže by na jeho území došlo ke krutému konfliktu, není cestou, jak mu pomoci“. Případná, krizí v Maďarsku rozpoutaná světová válka by totiž podle šéfa Bílého domu přinesla takové hrůzy, které „lidská mysl nemůže ani pochopit“.

Neznamená to, že Západ by měl rezignovat na aktivní pomoc Ukrajině, která čelí nepřijatelné agresi Putinova režimu. Činí tak ostatně od počátku války, a to s nezanedbatelnými úspěchy, například skrze dodávky sofistikovaných zbraní. Politika NATO je v tomto směru uvážená a nepřiznaně se řídí logikou prvního velitele aliančních vojsk v Evropě, kterým byl právě Eisenhower, než se vydal na politickou dráhu. Zcela zničit Ukrajinu v případné velké válce opravdu není cestou, jak ji pomoci.

Autor je historik.

Související

Více souvisejících

válka na Ukrajině Jaderné zbraně studená válka NATO Rusko

Aktuálně se děje

před 27 minutami

před 58 minutami

před 1 hodinou

Tedros Adhanom Ghebreyesus

Generální ředitel WHO skončil v nemocnici

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus byl propuštěn z nemocnice Samaritano Barra da Tijuca v Rio de Janeiru, kde strávil noc pod lékařským dohledem.

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 2 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

před 3 hodinami

Benjamin Netanjahu, známý pod přezdívkou Bibi

ICC vydal zatykače na Netanjahua a Gallanta

Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Yoava Gallanta kvůli údajným válečným zločinům. Soud, který sídlí v Nizozemsku, podle CNN uvedl, že má „rozumné důvody“ se domnívat, že Netanjahu nese trestní odpovědnost za válečné zločiny, mezi něž patří „použití hladovění jako metody války“, stejně jako za „zločiny proti lidskosti zahrnující vraždy, pronásledování a jiné nelidské činy“.

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Počasí, ilustrační fotografie.

Nové varování meteorologů. Sněhu bude až 15 centimetrů, zesílí i vítr

Na Moravě a ve Slezsku může napadnout ještě o pár centimetrů více, než se původně předpokládalo. Vyplývá to z nejnovějšího znění výstrahy, v němž Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) upřesnil její časovou a územní platnost. Meteorologové zároveň přidali varování před silným větrem. 

před 5 hodinami

Teroristé Hamásu

Hamás obvinil USA z genocidy v Pásmu Gazy. Izraeli vzkázal, kdy propustí rukojmí

Představitel Hamásu Chalíl al-Hajjá prohlásil, že dokud bude pokračovat válka v Pásmu Gazy, nedojde k žádné výměně rukojmích mezi Izraelem a Hamásem. Podle al-Hajjá není důvod, aby Hamás vrátil rukojmí, dokud Izrael nezastaví vojenské operace. Tato prohlášení přicházejí uprostřed zablokovaných rozhovorů, za jejichž stagnaci obě strany vzájemně obviňují.

před 6 hodinami

zbraně, ilustrační fotografie (Foto: @ripster8)

Jak se západní zbraně dostávají do Ruska, sankcím navzdory? Stačí jedna instagramová modelka

Server BBC zjistil, jak moderní válečná technologie vyrobená ve Spojeném království končí v Rusku navzdory mezinárodním sankcím. Celkem šest zásilek optické techniky v hodnotě 2,1 milionu dolarů, kterou vyrábí britská firma Beck Optronic Solutions, bylo přepraveno do Ruska prostřednictvím společností registrovaných v Kyrgyzstánu. Tento případ znovu upozorňuje na slabiny sankčního režimu zavedeného po začátku války na Ukrajině.

před 6 hodinami

před 7 hodinami

Ruská armáda, ilustrační foto

Co je mezikontinentální balistická raketa (ICBM)?

Mezikontinentální balistické rakety (anglicky Intercontinental Ballistic Missiles, zkráceně ICBM) představují jednu z nejničivějších zbraní moderní doby. Jedná se o rakety dlouhého doletu, které jsou schopné překonat tisíce kilometrů a zasáhnout cíle s vysokou přesností. Díky své schopnosti nést jaderné hlavice patří mezi klíčové prvky strategické obrany a odstrašování.

před 7 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

Nasazení ATACMS a Storm Shadow na ruském území: Symbolické gesto, nebo zlom ve válce na Ukrajině?

Spojené státy poprvé povolily Ukrajině použít rakety dlouhého doletu ATACMS k útoku na území Ruska. Tento krok znamená zásadní změnu americké politiky, která dosud zakazovala využití těchto zbraní mimo ukrajinské území, obzvláště na mezinárodně uznaném ruském území. Rozhodnutí Washingtonu bylo přijato navzdory obavám z eskalace války. Co vedlo ke změně postoje USA a jaké důsledky mohou tyto útoky mít? Na to odpověděl server BBC.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy