NÁZOR: Merkelová odchází. Politoložka nastiňuje, jaké budou důsledky pro postoj k Rusku

Odchází silný zastánce tlaku na Rusko

Vztahy Evropy a Moskvy jsou pochopitelně křehké od chvíle, kdy Rusko v roce 2014 anektovalo Krymský poloostrov a vojensky vpadlo na Ukrajinu, nastiňuje odbornice. Dodává, že zmíněná anexe podnítila obnovení snah v rámci Severoatlantické aliance zvýšit výdaje na obranu a posílit odstrašovací opatření na svém východním křídle.

Pak přišlo posilování ruských ozbrojených sil, modernizace ruského jaderného arzenálu, neustávající kybernetické útoky a neomalené nasazení chemických zbraní k otravě bývalého ruského špióna Sergeje Skripala a předáka ruské opozice Alexeje Navalného, rekapituluje Taussigová. Doplňuje, že toto vedlo Evropskou unii k uvalení dalších sankcí na Rusko.

Na pozadí těchto destabilizujících akcí byla německá kancléřka silným zastáncem udržování tlaku na Rusko prostřednictvím vytrvalých a koordinovaných sankcí, vysvětluje politoložka. Podotýká, že Německo se také snažila v rámci takzvaného Minského procesu dosáhnout pokroku v situaci na Ukrajině, i když dosud zaznamenala jen omezený úspěch.

"Avšak politika Merkelové vůči Rusku byla také silně kritizována ve Washingtonu, Kyjevě a dalších evropských metropolích," pokračuje expertka. Uvádí, že pozornost poutala především kancléřčina houževnatá podpora plynovodu Nord Stream 2, který má přivádět ruský plyn přímo do Německa po dně Baltského moře, díky čemuž obejde Ukrajina, která přijde o miliardy dolarů za transitní poplatky.  

Na rozdíl od administrativy amerického prezidenta Joe Bidena, která považuje plynovod především za geopolitický projekt posilující ruský vliv a ruské páky na Evropu a Ukrajinu, německá kancléřka celý projekt vnímá jako čistě obchodní záležitost, vysvětluje Taussigová. Upozorňuje, že díky rozhodnutí německé vlády plynovod dokončit, ponese příští kancléř ještě větší odpovědnost za budoucnost Ukrajiny.

Na politické křižovatce

Navzdory smíšeným výsledkům Angela Merkelová přesto rozuměla Vladimiru Putinovi a jeho záměrům, domnívá se autorka komentáře. Kancléřka podle ní Rusko zná - ostatně plynně hovoří rusky - a věří, že složité problémy lze vyřešit skrze dialog.

Merkelová a Putin se tak během svých dlouhých pobytů v úřadu mnohokrát setkali, připomíná politoložka. Proto se obává, že Německo ztratí důležitého vyjednavače, až kancléřka odejde do politického důchodu.

"S blížícími se zářijovými volbami představují hlavní německé politické strany odlišné politiky vůči Rusku," píše Taussigová. Nastiňuje, že nejtvrdší postoj vůči Moskvě zaujaly německá Strana zelených a její kandidátka na kancléřku Annelena Bearbocková, která vyzývala k zastavení stavby plynovodu Nord Stream 2 a vystupuje proti autoritářským mocnostem, Rusko a Čínu nevyjímaje, přičemž takový postoj silně rezonuje i ve Washingtonu.  

Pokud se jako vůdce příští německé vládní koalice naopak prosadí kandidát Křesťansko-demokratické unie Armin Laschet, pak by přístup Německa vůči Moskvě zřejmě definovaly spíše ekonomické zájmy než politické a geopolitické obavy, míní politoložka. Dodává, že důležité budou také francouzské prezidentské volby plánované na příští rok, které určí, jakého partnera bude mít Německo při prosazování svých zájmů v Evropě a vůči Rusku.