Mezi uprchlíky a ekonomickými migranty nemůžeme rozlišovat, tvrdí právník

Propojené důvody migrace

První skupina má nárok na ochranu, zatímco ti druzí mají být posláni domů, aby dále trpěli v chudobě, přestože absolvovali nebezpečnou cestu do Evropy, kritizuje právník. Takové rozčleňování na "pravé" a "pochybné" považuje za umělé a volá po jeho ukončení.  

"S ohledem na to, že politické a ekonomické motory migrace jsou téměř vždy propojené, je náš pokus učinit čistý řez mezi nimi zbytečný, zatěžující a v konečném důsledku marný," píše odborník. Vede podle něj ke zbytečnému utrpení, což ukázaly události na řeckém ostrově Lesbos, kde tábor Moria stál.

Vlády mají dobrý důvod pokoušet se mezi běženci rozlišovat a ještě lepší důvod ponechat takové rozlišování na jiných zemích, například na Řecku, přiznává Schlegel. Vysvětluje, že státy mají povinnost legálně přijímat osoby, které utíkají z vlasti v obavách z politické perzekuce, ale mohou vyhostit ty, které ohrožuje ničivá chudoba a hlad.

Přesto existuje pádný důvod, aby se postupovalo jinak, věří právník. Upozorňuje, že prověřování motivů, které vedou konkrétní osobu k migraci, je finančně i časově náročné, v důsledku čehož se kupí nevyřízené žádosti, což vytváří humanitární katastrofy, jaké vidíme například v Řecku, kde lidé paběrkují bez jakékoliv naděje v táborech.   

Důvod, proč je azylový proces tak zdlouhavý, spočívá podle experta v tom, že úřady kladou otázky, které nedávají v stávajícím globálním politickém kontextu smysl. "Je nemožné vypíchnout pouze jeden důvod, proč se osoba rozhodne opustit svou zemi," deklaruje Schlegel. Tvrdí, že na otázku, proč člověk přišel na konkrétní místo v konkrétním čase, existuje mnoho odpovědí, nikoliv jediná.

Důvody k migraci jsou smíšené, uvádí právník. Připomíná, že chudobu vytváří a prohlubuje nefunkční politické uspořádání, perzekuce je často zastíněna ekonomickou marginalizací a chudí lidé jsou zranitelnější vůči politickému nátlaku.

"Věci dále komplikuje klimatická změna," pokračuje akademik. Konstatuje, že typicky vede k chudobě dříve, než se region stane zcela neobyvatelným, navíc chudší lidé jsou zpravidla méně schopni čelit tlaku vytvářeným měnícím se klimatem.

Současný přístup vede ke katastrofám

I kdyby bylo možné určit konkrétní důvod, který vede jedince k odchodu z vlasti, nelze říci, zda je politický, či ekonomický, tvrdí Schlegel. Přiznává, že občas může jít o jasnou spouštěcí událost, například občanskou válku, hospodářský kolaps či extrémní počasí, ale táže se, zda mají tyto faktory ryze politickou, ekonomickou či ekologickou povahu.

Mnoho ozbrojených konfliktů má ekologické kořeny, které přispívají k jejich vypuknutí a jejich intenzitě, navíc všechny ozbrojené konflikty mají ekonomický aspekt, deklaruje autor komentáře. Podotýká, že mnoho projevů extrémního počasí sice nevede k migraci, ale zpravidla to neplatí pro politicky a ekonomicky frustrované lidi.

Schlegel tak doporučuje přestat rozlišovat mezi politickými a ekonomickými běženci a zaměřit se primárně na potřebu migrovat, protože pak by otázka, kterou úředníci často pokládají, když rozhodují o udělení humanitárního azylu, měla znít, zda je migrace klíčová pro zlepšení života konkrétní osoby.

"Čím je jasnější nedostatek alternativ k migraci v životě člověka, tím silnější by měl být nárok na zvláštní ochranu," píše autor komentáře. Nastiňuje, že právníci zabývající se uprchlickými zákony se tomuto přístupu brání, protože zpochybňuje zvláštní ochranný statut pro "uprchlíky", tedy skupinu lidí definovanou na základě politické perzekuce.

Nový přístup by ovšem ochranu obětí politické perzekuce posílil, protože takto postižení zpravidla nemají k migraci alternativu, míní Schlegel. Dodává, že změna by zároveň rozšířila ochranný deštník na další migranty v nouzi a především nás ušetřila morálně arbitrárního rozlišování mezi skupinami migrantů, které odlišit nelze. Současný přístup podle právníka vede pouze k morálním katastrofám, jakou vidíme na ostrově Lesbos.