Nešlo jen o výbuch torpéda. Kursk poslal ke dnu hlubší problém, tvrdí historik

Jedna z nejlepších ruských ponorek

Raketová ponorka s jaderným pohonem Kursk byla jednou z posledních postavených v rámci Projektu 949A Antěj, v kódu NATO označovaném jako třída Oscar II, nastiňuje Episkopos. Konstatuje, že šlo vrchol pozdní konstrukce sovětských jaderných ponorek, jejichž účelem byl boj s americkými skupinami letadlových lodí.

Plánovány byly dvě desítky těchto plavidel, ale před koncem studené války se jich podařilo postavit pouze třináct, uvádí historik. Dodává, že Kursk byl zařazen do Severního loďstva v roce 1994, tedy v době, kdy docházelo k tvrdým škrtům v rozpočtu ruského námořnictva a chronický nedostatek údržby po zhroucení Sovětského svazu uvrhl mnoho ruských ponorek do havarijního stavu.

"Kursk byl široce považován za jednu z nejlepších ponorek Severního loďstva, obsluhován schopnou posádkou," pokračuje autor komentáře. Připomíná, že 12. srpna 2000 se Kursk připojil k desítkám dalších ruských plavidel v rámci největšího námořního cvičení po pádu Sovětského svazu.

Ponorka dostala povolení vypálit několik cvičných torpéd na raketový křižník třídy Kirov, Pjotr Veliký, rekapituluje Episkopos. Vysvětluje, že po značném zpoždění se v rozmezí dvou minut ozvaly dvě podvodní exploze a ke zděšení všech účastníků cvičení se Kursk po těchto explozích potopil.

Výbuch zničil přední část trupu a mnoho oddílů ponorky, shrnuje historik. Poukazuje, že po zdlouhavé fázi interních zmatků a byrokratické řevnivosti dospělo vládní vyšetřování k závěru, že na palubě explodovalo jedno z torpéd typu 65-76A, a to kvůli úniku peroxidu vodíku.

Exploze způsobila požár, který se rychle šířil plavidlem, zamořil několik oddílů toxickými zplodinami a následně vyvolal výbuch mnoha dalších torpéd, parafrázuje Episkopos závěry šetření. Dodává, že výbuchy údajně přežilo třiadvacet námořníků, ale i ti nakonec zahynuli kvůli nepříliš včasné záchranné akci.

Bolestivý budíček

Incident si tak vyžádal životy celé posádky Kursku, 118 lidí, uvádí autor komentáře. Poukazuje, že následná šetření zjistila mnoho případů přečinů a porušení předpisů, včetně nefunkční záchranné bóje, vynechaných kontrolních prohlídek i údajného nesprávného zacházení s citlivým palubním vybavením.

"(Ruská) vláda nakonec jako zdroj úniku určila vadný svár na torpédu," pokračuje Episkopos. Odkazuje na pozdější zjištění, že cvičné torpédo bylo ve špatném stavu a jako takové se na palubě Kursku vůbec nemělo nacházet.

Vadný svár sice mohl být bezprostřední příčinou exploze, ale není příliš pochyb o tom, že katastrofa Kursku byla čistě výsledkem systematické neschopnosti, všudypřítomné nedbalosti a nepřijatelného odbývání údržby v desetiletí po zhroucení Sovětského svazu, tvrdí historik. Zdůrazňuje, že katastrofu dokončila "zpackaná" reakce Moskvy.

Kreml v kritických dnech po katastrofě vydával protichůdná a fakticky sporná stanoviska, zdráhal se zveřejnit počet obětí, nekomunikoval patřičně s jejich rodinami a nevysvětlitelně oddaloval konečný souhlas s přijetím britské a norské pomoci při záchranné operaci k vraku, připomíná Episkopos. Upozorňuje, že debata o tom, co bylo důvodem, pokračuje, ale někteří zmiňují možnost, že Kreml zpočátku nedostal od armády přesné informace o rozsahu poškození ponorky a počtu obětí.    

"Katastrofa Kursku nebyla pouze lekcí pro Moskvu z krizového managementu, ale také bolestným budíčkem ohledně neutěšeného stavu mnoha ruských vojenských plavidel," vyzdvihuje historik. Připomíná, že po roce 2010 tak ruské ministerstvo obrany vytýčilo rozsáhlý modernizační a přezbrojovací program, který má námořnictvu vdechnout nový život.