Seberte dětem klávesnice, nechte je psát rukou. Vědci popsali, proč nejde rukopis nahradit

Historie písma je téměř stejně stará jako lidstvo samo a z nástěnných maleb se přes kamenné a hliněné destičky vyvinulo až do současné podoby. I ve 21. století ale prochází evolucí a pera a propisky postupně nahrazují klávesnice.

Ty jsou s námi dnes na každém kroku. Na mobilním telefonu, tabletu, počítači, v bankomatu, zkrátka téměř všude. A zatímco technologie postupují dopředu, psaní rukou mizí dokonce i ze škol.

V několika zemích světa se psaní perem na papír omezilo na nezbytné minimum a například ve Finsku už rukou v zásadě píší prakticky jen předškoláci. Výuku ručního psaní nahrazují klávesnice a ačkoliv se to může jevit jako logický krok, opak je pravdou.

Podle vědců je psaní rukou nezbytné pro správný vývoj dítěte. Bez něj se totiž jen velmi těžko učí psaní jako takovému. "Nikdy se nenaučíte písmeno A, pokud si ho nenapíšete na papír," řekl serveru The Guardian britský profesor Ros Wilson.

Ačkoliv by školy měly zavádět moderní způsoby výuky a žáky vést k moderním technologiím, vyloučení psaní rukou z našeho života může negativně ovlivnit naše kognitivní schopnosti. 

To dokazují například pokusy profesorky Karin Jamesové, která experimentovala s dětmi, které se ještě nenaučily psát. Ty rozdělila do dvou skupin, a zatímco první skupina měla za úkol naučit se psát písmena na papír, druhá se je učila rozpoznat na počítači.

Výsledky byly jednoznačné. Děti, které psaly rukou, si uměly dříve vytvořit spojitost mezi čtením a psaním a jejich mozek při učení ukazoval vyšší aktivitu. To se v druhé skupině dětí nestalo.

Psycholožka Angela Webbová tvrdí, že ruční psaní aktivuje určité oblasti mozku a stimuluje kognitivní vývoj, má ale pozitivní dopady i v řadě dalších oblastí. Pomáhá například rozvíjet svaly potřebné k dlouhodobému sezení u stolu.

Diana Straussová, zakladatelka tréninkového centra, kde se děti učí psát rukou, tvrdí, tato dovednost napomáhá fyzické koordinaci, rytmu, vytrvalosti a držení těla. Pokud se děti nenaučí správně sedět u stolu, jsou později ohroženy zdravotními problémy.

Ne všichni se ale shodnou na tom, že je třeba psaní rukou zachovat. Zaznívají i názory, podle kterých by se výuka měla vyvážit tak, aby se děti naučily oba způsoby psaní. Nina Iles z britské vzdělávací asociace v této souvislosti například upozornila na děti, které se potýkají se svým rukopisem natolik, že nejsou schopny jej efektivně využít k předání informace.

Podle Guye Merchanta, profesora na Sheffield Hallam University, je nejdůležitější, aby se proces vytváření písmen zautomatizoval a děti se soustředili spíše na kreativitu. Bez ohledu na to, jestli ji projeví klávesnicí, dotykovou obrazovkou nebo perem.