Ve Středomoří řinčí zbraně. O co jde ve sporu mezi Řeckem a Tureckem?

Ohnisko napětí

Problém se objevil minulý měsíc, kdy turecká fregata doprovázející ropnou a plynovou průzkumnou loď kolidovala s řeckým vojenským plavidlem, nastiňuje The Guardian. Dodává, že od té doby planou vášně a nevyřešená otázka Kypru vytváří ohnisko napětí mezi oběma zeměmi.

K řeckým lodím v okolí Kypru se minulý týden přidala plavidla Francie, Itálie a Spojených arabských emirátů, zatímco Turecko oznámilo, že uspořádá společné námořní cvičení s Ruskem, upozorňuje editorial. Dává zapravdu stanovisku NATO, že napětí je nutné zmírnit, a oceňuje, že aliance již zahájila jednání s cílem spor urovnat.

"Členové NATO by si měli vyměňovat slova, nikoliv rány," pokračuje britský server. Zároveň varuje, že v Turecku dochází během prezidentství Recepa Tayyipa Erdoğana k příklonu k autoritářství.

Turecký vojenský, ekonomický a kulturní vliv se rozšiřuje a od dob Osmanské říše nevedla turecká armáda své operace v tolika částech světa, upozorňuje prestižní deník. Podotýká, že turecké jednotky a drony například nedávno zachránily před vojenskou porážkou mezinárodně uznanou vládu Libye v Tripolisu.

Navzdory hospodářské recesi v důsledku pandemie se turecké firmy prosazují na globální úrovni, když těží z levné ceny práce, kterou dále zlevňuje slabá turecká měna, i přístupu k evropským trhům, uvádí The Guardian. Připomíná, že Erdoğan si také získal sympatie sunnitského arabského světa, když přijal na 4 miliony syrských uprchlíků.

"Erdoğana zlobí to, že jeho země nemůže prozkoumávat a využívat středomořského dna," pokračuje britský deník. Soudí, že podle prezidenta zní otázka, proč by Turecko nemohlo těžit z tamního bohatství, když tak mohou činit Egypt, Izrael a Kypr.  

Ankara tvrdí, že pás řeckých ostrovů brání Turecku využívat vlastní pobřežní zdroje a je otázkou, do jaké míry lze toto souostroví u tureckého pobřeží brát v potaz při vymezení hranic výsostných ekonomických zón, přiznává The Guardian. Dodává, že konvence OSN o námořním právu sice podporuje Řecko a současný stav, ale Turecko ji nepodepsalo.

Něco za něco

Erdoğan pojímá tento mezinárodní spor jako součást svého revizionismu, protože z politického hlediska nepovažuje založení moderního Turecka jako vítězství, ale jako ztracenou příležitost, vysvětluje prestižní server. Doplňuje, že právě proto jsou územní ztráty na základě smlouvy z Lausanne z roku 1923, která určila hranice moderního Turecka, včetně ostrovů v Egejském moři, aktuálně srdcem Erdoğanovy zahraniční politiky.

Boj starých nepřátel o hranice, plynová naleziště a národní hrdost může region destabilizovat, varuje editorial. Deklaruje, že spor o fosilní paliva by se měl vést pouze ohledně toho, jak je přestat používat.

Arabské mocnosti a Izrael, které znepokojuje Erdoğanova verze politického islámu, se přiklánějí k Řecku, nastiňuje renomovaný deník. Podotýká, že Turecko přitom možná středomořské fosilní zdroje vůbec nepotřebuje, protože minulý měsíc narazilo na ložiska plynu v Černém moři.

"Washington, tradiční garant míru mezi egejskými rivaly z NATO, víceméně mlčí. EU má otevřené dveře, aby jednala," naznačuje The Guardian. Připomíná, že Německo, které dříve s Erdoğanem dojednalo úmluvu o zastavení přílivu syrských běženců do Evropy, již citlivě vyzvalo k rozhovorům.

Podle britského deníku existuje prostor pro dohodu "něco za něco", protože EU již pohrozila uvalením sankcí na turecký plynový a ropný sektor, které lze v případě dalšího "řinčení zbraněmi" rozšířit. A pokud chce Erdoğan být respektovaným a odpovědným partnerem, musí se tak začít chovat, zdůrazňuje editorial.