Evropské stát zvažují uznání státu Palestina. Co to ale znamená a co se změní?

Francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil svůj záměr již 24. července. Pokud Francie a Spojené království skutečně tento krok uskuteční, stanou se prvními členy G7 a Rady bezpečnosti OSN, kteří Palestinu uznají.

Toto rozhodnutí podle webu The Conversation signalizuje odklon od dlouhodobého západního konsensu, podle kterého mělo být uznání palestinské státnosti odloženo až do finalizace mírových jednání. 

Uznání státní suverenity není pouze symbolickým gestem, ale opírá se o mezinárodní právo, konkrétně o Montevidejskou úmluvu z roku 1933. Ta definuje čtyři základní kritéria, která musí stát splňovat: stálá populace, definované území, efektivní vláda a schopnost navazovat mezinárodní vztahy.

Uznání suverenity tak otevírá cestu k navazování diplomatických vztahů, otevírání velvyslanectví a podepisování bilaterálních dohod. Pro Palestince by to mohlo posílit jejich nárok na suverenitu a usnadnit získání širší mezinárodní podpory.

I přesto, že se jedná o významný krok, stále zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Změní uznání skutečně situaci v Gaze a na Západním břehu? Experti na mezinárodní vztahy poukazují na to, že zatím nebyly zveřejněny žádné konkrétní kroky, které by uznání doprovázely.

Neobjevily se zmínky o uvalení sankcí na Izrael, zastavení vývozu zbraní, nebo o zvýšení humanitární pomoci. Francie i Spojené království zůstávají klíčovými ekonomickými a vojenskými partnery Izraele a nezdá se, že by to chtěly měnit.

Podobná symbolická uznání už v minulosti provedly jiné evropské země. Švédsko uznalo palestinský stát v roce 2014, a stalo se tak prvním západoevropským státem, který tak učinil. V roce 2024 ho následovalo Španělsko.

Avšak ani jeden z těchto kroků neměl výrazný dopad na politickou a humanitární situaci. Hrozí proto, že i tentokrát se z uznání stane gesto, které jen málo změní. Bez politického procesu, který by zaručoval územní kontinuitu a konec osad, by státnost mohla zůstat pouhým pojmem.

Francouzský prezident Macron navíc ve svém prohlášení zdůraznil, že by mělo jít o „demilitarizovaný palestinský stát“. Mnozí Palestinci to ale vnímají jako posílení statusu quo, kdy jsou bezpečnostní zájmy téměř výhradně zaměřeny na Izrael. Argumentují, že jejich právo na sebeurčení zahrnuje i právo na obranu proti okupaci.

Pokud chce Spojené království a Francie jít nad rámec symboliky, měli by zvážit několik možností. Mohou pozastavit vývoz zbraní do Izraele, tak jako Německo, vyzvat k nezávislému vyšetřování válečných zločinů, nebo využít svého vlivu k prosazení větší odpovědnosti za ilegální osady a blokádu Gazy.

Důležitá je také přímá podpora palestinských institucí. Bez těchto kroků zůstane uznání spíše politickým poselstvím než skutečnou změnou. Klíčová je proto podle expertů nejen podpora, ale i podpora spravedlnosti, práv a skutečné suverenity.