Experti: Evropa není připravena na hrozbu ruských dronů

Koncem září a počátkem října došlo k sérii incidentů, které potvrdily zranitelnost evropské obrany. Mezi 9. a 10. zářím bylo nad Polskem zaznamenáno 19 dronů. Okamžitě se aktivovala protivzdušná obrana pod vedením NATO, při níž polské stíhačky F-16 a nizozemské F-35 startovaly v rámci rychlé pohotovostní reakce. Tři drony byly sestřeleny, ale nejméně osm dalších havarovalo na polském území. Jeden dron pronikl až 260 km hluboko do Polska, což je dále než hlavní město Varšava, a vynutil si dočasné uzavření čtyř letišť.

Méně než týden poté, 13. září, narušily tři ruské stíhačky MiG-31 vzdušný prostor Estonska, kde zůstaly déle než deset minut. Letadla pronikla necelých 10 km na estonské území, než byla eskortována zpět stíhačkami NATO. Podezření na další narušení byla hlášena také z Dánska, Finska, Francie, Německa, Lotyšska, Norska a Rumunska. Například na mnichovském letišti způsobilo pozorování dronů 3. října několikahodinové uzavření a zrušení téměř 20 letů. 

Polsko a Estonsko v reakci na incidenty aktivovaly článek 4 Washingtonské smlouvy. Tento kolektivní konzultační mechanismus je spuštěn, když je ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost kterékoli smluvní strany. NATO Rusko za „bezohledné akce“ odsoudilo a slíbilo posílit odstrašující a obranné kapacity, včetně efektivní protivzdušné obrany.

Cílem těchto ruských vpádů je testovat připravenost mechanismů kolektivní obrany NATO. Rusko chce zjistit, jak daleko je Evropa ochotna jít v obraně Ukrajiny tváří v tvář ambivalentní zahraniční politice USA (zejména po neuspešném summitu mezi Trumpem a Putinem). Jde o snahu ověřit, zda je článek 5 Severoatlantické smlouvy stále věrohodným odstrašujícím prostředkem proti imperialistickým plánům Kremlu.

Jako zbraně volí Kreml primárně kamikadze drony Geran-2 (zjednodušená a levnější verze íránského Šáhedu-136). Tyto stroje se používají hlavně jako návnady k zahlcení a rozptýlení protivzdušné obrany, ačkoli mohou sloužit i k průzkumu. Rusko záměrně operuje v takzvané „šedé zóně“ – prostoru mezi mírem a konvenčním konfliktem – kde používá donucovací, nevojenské akce k dosažení strategických cílů.

I přes existující rozdíly ve vnímání hrozeb v evropských společnostech (vykreslených i v souvislosti s propalestinskými protesty) vyslali lídři na nedávném zasedání Evropského politického společenství (EPC) jednotný vzkaz. Schválili novou stěžejní iniciativu nazvanou „protidronová zeď“.

Ta by neměla být fyzickou bariérou, ale vrstvenou sítí systémů detekce a záchytu, která bude navazovat na stávající anti-dronové kapacity jednotlivých zemí. Zatím není jasné, jak bude přesně vypadat, jak dlouho bude trvat její realizace (německý ministr obrany Boris Pistorius hovořil o třech až čtyřech letech) a kdo ponese hlavní zodpovědnost za její implementaci – Komise, nebo členské státy.

EU a NATO musejí podle expertů přizpůsobit své systémy PVO měnící se strategické krajině. Hrozba již nepřichází jen z rychlých zařízení, jako jsou stíhačky nebo balistické střely, ale i z rychle se vyvíjející technologie bezpilotních dronů. A na ty Evropa není připravena.

Tyto levné, malé a hůře detekovatelné stroje představují nepřiměřenou hrozbu a mění vojenskou rovnováhu ve prospěch ofenzivy. Je proto strategickou nutností, aby reakce členských států byla rozhodná, rychlá a efektivní, jelikož nelze vyloučit ani mnohem agresivnější akci ze strany Ruska, včetně pozemní invaze do Pobaltí.