Hamás navzdory příměří upevňuje v Gaze svou moc. Proti komu ale bojuje?

Izraelská armáda se stahuje na předem stanovené linie příměří a členové Hamásu začínají znovu prosazovat svou kontrolu nad územím. O moc však soupeří i mocné klany, z nichž některé jsou podle expertů ideologicky spřízněny s hnutím Fatah, působícím na Západním břehu, a jiné mají podporu Izraele.

Rodinné klany v palestinské společnosti existují po staletí, ale v posledních desetiletích se jejich role v palestinské politice stala klíčovou. Jedná se především o skupiny rodin v různých částech Pásma Gazy. Mezi největší a nejlépe ozbrojené patří klan Dughmush v Gaze, v jehož čele stojí Mumtaz Dughmush. Tento klan se stal okamžitým cílem Hamásu po vyhlášení příměří.

V části Chán Júnisu má vliv také klan al-Majayda. Hamás nedávno provedl zátah v jejich čtvrti, při kterém bylo zabito několik členů rodiny. Přesto tento klan tento týden veřejně podpořil snahu Hamásu získat zpět kontrolu nad Pásmem Gazy.

Vztahy mezi klany, Hamásem a Fatahem jsou velmi proměnlivé a neustále se vyvíjejí. Členové obou hnutí zároveň patří k různým klanům. To často vede ke střetům o kontrolu nad územím, kdy loajalita ke klanu mnohdy převažuje nad oddaností hnutí. Podle izraelského historika Drora Ze’eviho by jakýkoli pokus Hamásu nebo Fatahu odzbrojit klany vyvolal vážný odpor.

Po válce v roce 1948, která vedla ke vzniku Izraele a palestinskému exodu, klany převzaly tradiční role mediátorů a patronů. Jejich organizovaná struktura jim umožnila poskytovat sociální péči a pomoc rozbité palestinské společnosti. V následujících desetiletích jejich vliv a moc slábly, neboť se zlepšovala finanční nezávislost a bezpečnost v teritoriích.

Během první a druhé intifády se však situace změnila, protože palestinská společnost se opět propadla do krize. To platilo zejména v Pásmu Gazy. Druhá intifáda změnila roli klanů, jelikož Izrael zničil většinu organizovaných palestinských bezpečnostních sil. Vzniklé bezpečnostní vakuum využily některé klany k přeměně na polovojenské organizace, zvláště v Gaze, kde byly snahy Izraele o potlačení palestinského odporu nejintenzivnější.

Po skončení druhé intifády si klany udržely významný politický vliv a vojenskou sílu. Když Hamás vyhrál volby v roce 2006, některé klany spřízněné s Fatahem se snažily zabránit mu v převzetí moci. Klany byly tak pevně zakořeněné, že Hamásu trvalo rok, než po převzetí kontroly nad Gazou v roce 2007 dostal ty nejmocnější pod svou autoritu, i když šlo spíše o dohodnuté příměří než o skutečné vítězství Hamásu.

Tento stav se udržoval do teroristických útoků Hamásu na Izrael ze 7. října 2023. Izraelská odveta zdevastovala Pásmo Gazy a znovu připravila obyvatele o jakýkoli pocit bezpečí. Částečné stažení izraelských vojsk tak opět vytvořilo bezpečnostní vakuum, které se klany snaží zaplnit, některé s izraelskou pomocí.

V červnu izraelský premiér Benjamin Netanjahu přiznal, že jeho vláda ozbrojuje některé klanové skupiny a milice v Gaze, například Lidové síly vedené Jasserem Abú Šababem. Netanjahu to zdůvodnil tím, že jakýkoli odpor vůči Hamásu pomáhá Izraeli a šetří životy vojáků. Navíc to staví Palestince proti Palestincům a vytváří to tlak na Hamás.

Po vstupu příměří v platnost se Hamás začal zaměřovat na ty, které nazval „kolaboranty a zrádci,“ což je zjevná narážka na klany a gangy spolupracující s Izraelem. Lidové síly mezitím odmítly složit zbraně. V posledních dnech se údajně objevilo i dvanáct dalších nových milicí, včetně jedné pod vedením Hossama al-Astala, který prohlásil, že alternativa k Hamásu už existuje.

Přestože toto násilí mezi Hamásem a soupeřícími skupinami nemá přímý vliv na příměří, které ukončilo válku, je důkazem, že Izrael se stále snaží zasahovat do bezpečnosti Gazy a prosazovat svou kontrolu. Mírový plán vyjednaný americkým prezidentem Donaldem Trumpem je kvůli požadavku na odzbrojení Hamásu stále křehčí. Trump dokonce řekl, že pokud se Hamás odmítne odzbrojit sám, „odzbrojíme je my, možná násilně“.

Mírový plán také počítá s tím, že se Hamás stáhne z palestinské politiky a nakonec ho nahradí Palestinská samospráva, která v současnosti spravuje části Západního břehu. Netanjahu však opakovaně odmítl, aby Palestinská samospráva převzala kontrolu nad Gazou.

Tato nejednoznačnost ohledně budoucí správy Gazy otevírá prostor pro to, aby se mocnější klany staly alternativními centry politické moci. Mohlo by se tak dít pod záštitou izraelské vojenské okupace. Takový vývoj by Gazu dále rozdrobil, oslabil by snahu Palestinské samosprávy o sjednocení území pod jedinou vládou a zpochybnil by budoucí palestinský stát. Hamás se přitom nebude vzdávat bez boje, což představuje reálné riziko pro mír a bezpečnost v Gaze, zejména pokud Hamás vnímá odpor klanů jako zástupnou válku s Izraelem.