Historický zlom nastal. Éra spoléhání se na USA definitivně skončila, shodli se v tichosti evropští lídři

Francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Friedrich Merz, kteří v poslední době hledali společnou řeč jen stěží, vystoupili v naprosté jednotě. Oba lídři varovali, že Evropa byla katapultována do drsné nové reality, ve které musí přijmout plnou nezávislost. Podle účastníků summitu už není cesty zpět k původnímu uspořádání světa, jak jej známe od roku 1945.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen po pětihodinovém jednání novinářům potvrdila, že blok nyní musí fungovat jako „nezávislá Evropa“. Diplomaté hovoří o takzvaném „překročení Rubikonu“. Psychologický posun směrem k autonomii, který v Evropě klíčil od prvního Trumpova funkčního období, získal kvůli grónské krizi nečekanou dynamiku a donutil státy k dříve nemyslitelným krokům.

Jedním z nejvýraznějších projevů této změny je nově nalezená jednota mezi západním křídlem EU a zeměmi na východě. Státy jako Estonsko nebo Polsko, které dříve považovaly spojenectví s USA v rámci NATO za téměř posvátné, nyní projevují ochotu postavit se Washingtonu. Estonsko dokonce zvažovalo vyslání vojáků do Grónska v rámci průzkumné mise, což jasně signalizuje odklon od bezmezné důvěry v americké vedení.

Polský premiér Donald Tusk během summitu zdůraznil, že ačkoliv si Polsko vždy vážilo amerického prvenství, dnešní politika vyžaduje vzájemný respekt, nikoliv nátlak a dominanci. Tusk vyjádřil otevřenost k použití „nástroje proti ekonomickému nátlaku“ (Anti-Coercion Instrument), což je mocná obchodní zbraň EU, která umožňuje omezit investice ze zemí, jež se snaží unijní státy vydírat.

Podobný obrat nastal i u obchodně orientovaných severských zemí. Dánsko, Švédsko a Nizozemsko, které historicky odmítaly jakékoliv kroky ohrožující obchod s USA, jsou nyní připraveny k odvetným opatřením. Podle diplomatů byla tato krize pro severní Evropu tvrdou lekcí, která ukázala, že na Washington se minimálně v nejbližších letech nelze v ničem spoléhat.

Německo pod vedením Friedricha Merze rovněž přehodnocuje své dlouholeté priority. Merz, jehož politická kultura byla definována vírou v transatlantické partnerství, nyní připouští nutnost tvrdé obchodní reakce vůči USA. Tato změna kurzu v největší evropské ekonomice je pro Trumpovu administrativu jasným signálem, že Evropa se nenechá snadno zastrašit tarify či jinými hrozbami.

Lídři se shodli, že tato jednotná reakce nesmí být jednorázovým aktem. Nezávislost se musí promítnout do všech oblastí, od energetické bezpečnosti a obrany až po ekonomickou konkurenceschopnost. Evropa podle nich musí začít diktovat svou vlastní agendu a přestat pouze reagovat na kroky z Bílého domu.