Hrozí rozpad státu či občanská válka? Historik vysvětlil, zda může vydržet dnešní Rusko

Rusku se neopodstatněnost obav ze separatismu potvrdila v 90. letech. „Vlastně tam došlo k jedné skutečné suverenitě, pokud mluvíme o Čečensku. Po zabití desítek tisíc civilistů, zničení Grozného, ale nepřekonání odporu, se moskevské centrum uchýlilo k typické imperiální taktice ‚rozděl a panuj‘. Koupili si loajalitu jednoho z čečenských klanů,“ vysvětlil Kasjanov. 

Ruská federace si potřebuje držet pod kontrolou své vlastní regiony s rozličnými národy. „Hovoříme-li o ideologickém sjednocení, proti intenzivnímu ‚národnímu obrození‘ regionů pozorovanému v 90. letech se bojovalo zejména pomocí zavedení federálního, následně historického a kulturního standardu. A zavedení sjednocujících historických mýtů, kde se ústředním stal mýtus o Velkém vítězství ve Velké vlastenecké válce, o Rusku – osvoboditeli Evropy,“ poznamenal historik.

Podle něj je „speciální vojenská operace“ příležitostí pro ideologickou mobilizaci k dosažení některých společných cílů. „A tím k překonání toho, co může být vnímáno nebo nazýváno potenciálním separatismem,“ dodal s odkazem na Ruský dobrovolnický sbor a ruskou cizineckou legii, které nadále částečně okupují pohraniční oblasti Ruské federace. 

Nemyslí si, že by nyní tyto skupiny znamenaly hrozbu pro Putinův režim. „Nevidím zde žádný vážný potenciál. Škodí, a dobře, Kremlu na hranici s Ukrajinou. Pro mě osobně je to ale poněkud zamotaný příběh. Do jaké míry je to skutečná, autentická síla, a do jaké míry je živena speciálními službami? Možná obojí,“ zhodnotil Kasjanov. 

Jako fatální moment pro Rusko popsal potenciální demokratizaci. „Rusko jako celek může existovat pouze v autoritářském nebo totalitním režimu. Nyní vidíme jakýsi korporátní stát, jehož páteří jsou speciální služby, byrokracie, oligarchové, které stát živí, a oligarchové, kteří nejsou přímo živeni, ale jsou pod jeho kontrolou. Vyhlídka, že se tyto korporace nějak vzdálí od moci, je prakticky nulová. Může dojít k přeskupení, jedna ze skupin přemůže. Ale povaha režimu se nezmění,“ vylíčil. 

Navíc si ani nemyslí, že by ruskou vládu chtěl shodit šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin. „Mám dojem, že tohle všechno, konfrontace Prigožina a Šojgua, je hra na veřejnosti, kterou úspěšně reguluje Kreml. Nevylučuji skutečnou konfrontaci Prigožina s militaristickou byrokracií, ale jsou to, jak se říká, vnitřní hádky, střety, které sotva ovlivňují podstatu toho, co se děje. Šojgu i Prigožin nebojují ani tak proti sobě, jako proti Ukrajině. Prigožin si stěžuje, že mu není dovoleno zabít tolik Ukrajinců, kolik by chtěl. A nedají mu přístup ke korytu, který potřebuje,“ pokračoval historik. 

Ruskému režimu se podařilo do jisté míry ustát vnitřní napětí. „Vnitřní napětí, spojené zejména se sociální a regionální nerovností, se podařilo přetavit v napětí způsobené konfrontací s ‚nepřátelským Západem‘. Ukrajina již není považována za součást ruského historického tělesa – je již územím boje se Západem,“ doplnil Kasjanov.

Varoval, že čekání na zázrak ve formě převratu, smrti Putina nebo ekonomické katastrofy s vyústěním v demokratizaci Ruské federace je politický infantilismus. „A historie nám říká, že ruské zázraky se obvykle neodrážejí dobře na jejich sousedech. Na Ukrajině se musí udát zázrak. Pozornost musíme věnovat především sami sobě,“ uzavřel.