Hutíjové zvyšují ceny kávy napadáním lodí, bruselští úředníci perem. Tekutá pochutina je tak stále dražší

Rostoucí cena kávy se promítla v místě, kde tento nárůst může mít enormní vliv. Zatímco průměrná cena za espresso byla v Římě, Miláně nebo Neapoli i během pandemie covidu pouze jedno euro – tedy zhruba 25 korun, nyní se prodává za zhruba 1,20 eura.

Nejnovější zpráva evropské statistické agentury Eurostat ukázala, že nárůst cen kávy sice zpomaluje, ale je stále aktuální, meziročně dosáhl jednoho procenta. Nejvíce se týká Chorvatů, kde za rok stoupla o 7,4 %; Italové se pohybují zhruba na třech procentech, v České republice klesla cena kávy o 6,5 %. Nejlépe jsou na tom Finové a Estonci, kde se pokles cen pohyboval okolo 15,5 %.

Podle serveru Politico je těžší dovolit si prakticky cokoliv, ať už jde o pivo, elektřinu nebo najmutí sexuální pracovnice. Cenu kávy ale ovlivňuje jeden důležitý faktor, který ohrožuje dodávky voňavé hnědé suroviny – jemenští Hutíjové.

Lodní doprava je kvůli jejich útokům stále častěji přesměrována až přes mys Dobré naděje v Jihoafrické republice. Podepisuje se to na ceně kávy z Vietnamu, Etiopie nebo Rwandy, odkud tento produkt pluje právě přes Rudé moře.

„Hútíové ukázali své schopnosti být inovativní tím, že používají nejen drony, které používali dříve, ale i podvodní drony. Stále více ukazují, že mohou způsobit skutečné škody,“ upozornil komoditní analytik Oran van Dort z nizozemské finanční společnosti Rabobank.

Problémy ale vytvářejí i byrokraté v Bruselu, jak píše Politico. Unijní nařízení stanovuje, že výrobci kávy musí doložit, že jejich produkce nepřispěla k úbytku vegetace. Tento proces je nepříjemně nákladný a rozsáhlý; podniky si navíc nejsou jisté, jak EU bude tato pravidla vymáhat.

V rodišti kávy, Etiopii, si ale zemědělci nemohou dovolit podmínky určené EU. Nerovný a vyvýšený terén, kde rostliny pěstují, ztěžuje práci strojů; zemědělci se 3-4letý proces růstu kávy snaží urychlovat a vysazují více rostlin – což zákonitě ovlivňuje vzhled krajiny – a má to vliv na prosazování unijních pravidel.

Evropané běžně ani neví, odkud jejich káva pochází. „Historicky se jedná o oblast velmi vhodnou pro vykořisťování,“ poznamenal Muguel Gamboa z Rainforest Alliance, který působí v Guatemale a situaci v kávovém průmyslu velmi dobře zná. Nejvíce kávy se pěstuje v Brazílii, Vietnamu a Kolumbii, kde kávu sklízejí většinou majitelé malých firem a velmi spoře placení námezdní pracovníci.

Zemědělci dodávají svá zrna prostředníkům, kteří mají většinu vyjednávací síly. Ti je prodávají dál větším podnikům, a tak káva prochází dodavatelským řetězcem, dokud se nedostane ke spotřebitelům, které evropští spotřebitelé znají nejlépe, jak uvedlo Politico.

V celém tomto řetězci se nachází velké množství prostoru pro možné vykořisťování zaměstnanců, nespravedlivé jednání a zvyšování cen.