PŮVODNÍ ZPRÁVA | I v manželství z rozumu se může objevit láska. Expert pro EZ o vztazích Pekingu a Moskvy

„Ačkoli se nejedná o legitimní ‚spojenectví‘ v pravém slova smyslu, Rusko a Čína jsou v současné době vzájemně nejbližšími strategickými a ideologickými partnery,“ nastínil Turcsányi pro EuroZprávy.cz. 

Připustil, že je tento vztah vysoce pragmaticky výhodný pro obě strany, ale rozhodně jde o více než jen nějaké obyčejné pragmatické partnerství. „Koneckonců i ‚sňatek z rozumu‘ je sňatkem – tedy vyjádřením dlouhodobého závazku obou stran, které deklarují, že jsou pro sebe navzájem nejdůležitější a že vědí a chtějí dlouhodobě spolupracovat. A možná se časem objeví i ta láska,“ pousmál se expert. 

Současná éra rusko-čínských vztahů začala jako pragmatická spolupráce v 90. letech. Obě strany společně obchodovaly a spolupracovaly na zabezpečení společné hranice. „Ale postupně se obě strany sblížily i ve smyslu nespokojenosti s nastavením mezinárodního systému, speciálně s dominancí USA a Západu, a jejich snahou o šíření myšlenek liberální demokracie, lidských práv a podobně,“ poznamenal Turcsányi. 

„Tento společný strategický a ideologický postoj Ruska a Číny se začal výrazněji prohlubovat po nástupu Putina v roce 2000 a poté po nástupu Si Ťin-pchinga v roce 2012. Ruská invaze na Krym a poté invaze v roce 2022 tento proces dále urychlily a prohloubily,“ pokračoval. 

Turcsányi si nemyslí, že by Čína Rusko jako blízkého strategického partnera opustila. „Obecně je Čína velmi flexibilní a málokdy – pokud vůbec – někoho ‚opustí‘. V zásadě mě nenapadá žádný podobný příklad z posledních desetiletí, kdy by tak Čína učinila. Současné nastavení rusko-čínských vztahů je navíc pro Čínu natolik výhodné, že mě nenapadá nic lepšího, co by Čína mohla dostat na oplátku,“ shrnul. 

Svůj postoj k Číně by naopak mohlo upravit Rusko. „Současná kvalita rusko-čínských vztahů je do značné míry zásluhou Putina, ale je také do značné míry založena na něm a je možné – i když jistě ne nutné –, že noví ruští představitelé po jeho odchodu svůj přístup k Číně přehodnotí,“ vysvětlil expert. 

„Takové přehodnocení může vycházet ze skutečnosti, že Rusko je na Číně stále více závislé, což pro něj nemusí být výhodné nejen ekonomicky, ale ani politicky a bezpečnostně,“ doplnil.

V sázce může být například Dálný východ. „Zatímco v současném politickém klimatu se takové otázky v obou zemích nevyskytují, je potenciálně možné, že se v budoucnu opět objeví otázky suverenity nad Dálným východem, který byl až do 19. století součástí Číny,“ přiblížil Turcsányi. 

„Stejně tak růst čínského vlivu ve Střední Asii dnes Rusko většinou nevnímá jako problém, ale je možné, že se to v budoucnu změní, vzhledem k tomu, že mnozí v Rusku považují tento region za ruskou sféru vlivu,“ dodal. 

Pro čínské představitele ale zřejmě není posilování pozice na Sibiři nebo ve Střední Asii na úkor Ruska prioritou. „Předpokládám, že vnímají, že Rusko ze své podstaty oslabuje, a počítají s tím, že čínský vliv postupně nahradí ruský, ale celkově se v zahraniční politice soustředí na soupeření se Západem a USA – a Rusko je zde vnímáno jako partner s podobným cílem, nikoli jako soupeř,“ pokračoval.

Oslabení Ruska naopak může být hrozbou. „Pokud by Rusko příliš oslabilo, logicky by to oslabilo sílu nejdůležitějšího ideologického partnera Číny v soupeření s USA a Západem,“ upozornil expert. „Čína má navíc zájem na tom, aby rusko-čínská hranice byla stabilní, aby Čína nemusela tuto hranici bránit, aby se nemusela obávat ztráty jaderných zbraní na ruské straně hranice, proudění drog přes hranici, kriminality, nekontrolované emigrace a tak dále.“

EuroZprávy.cz se Turcsányiho následně dotázaly, v jaké oblasti vztahů mezi Čínou a Ruskem vidí největší asymetrii. „Pokud jde o tyto oblasti, největší asymetrie je určitě v ekonomice, kde můžeme Čínu vnímat jako rovnocenného konkurenta USA v mnoha ohledech, včetně celkového rozsahu ekonomiky, ale také například technologické kapacity a rozvoje,“ shrnul a dodal, že „Rusko je v zásadě ekonomickou regionální velmocí, která kromě svých nerostných zdrojů nedisponuje ničím podstatným“. 

Naopak nejmenší asymetrie je patrně v oblasti obrany. „Především kvůli obrovskému ruskému jadernému arzenálu, ale také z hlediska ruských praktických bojových zkušeností – Čína se již několik desetiletí nezapojila do bojů jako přímý aktér – nebo ruských schopností v oblasti hybridní války či dezinformací,“ připomněl. 

Celkově však je Čína jednoznačně silnější a asymetrie se prohlubuje ve všech oblastech, včetně obrany. „Kde se Čína rovněž vzdaluje Rusku, například pokud jde o rozšiřování jejího jaderného arzenálu a schopnosti informačního ovlivňování,“ podotkl Turcsányi. 

Rusko je pro Čínu stále důležitější než Afrika, kde Peking svůj vliv uplatňuje silně a dlouhodobě. „Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a jedinou světovou mocností, s níž Čína sdílí podobné strategické myšlení. Rusko je zároveň bezprostředním sousedem Číny s hranicí dlouhou několik tisíc kilometrů a Čína má v této oblasti bezprostřední bezpečnostní cíle. Rusko je proto pro Čínu geopoliticky důležitější než Afrika – i když je pro ni samozřejmě důležité i politicky a ekonomicky,“ uzavřel.