Irák je zaklíněn mezi íránskou a americkou mocí. Vede svůj vlastní boj, často o samotnou existenci

Ukázalo se to například v dubnu, kdy Írán vyslal proti Izraeli několik stovek bezpilotních letounů a raket. Premiér byl právě v tu chvíli ve Spojených státech, kde jednal o balíčku pro hospodářský rozvoj a s Joem Bidenem hovořil také o strategických zájmech Washingtonu.

Pro Irák je předmětem největšího sporu přítomnost 2500 amerických vojáků na jeho území. Írán podle amerického listu New York Times opakovaně využíval svého vlivu, aby Iráčany přesvědčil k odsunu těchto jednotek.

Irák k tomuto kroku přistoupil během minulého týdne, a to při posledním kole jednání ve Washingtonu. Vyzval ke stažení mnohonárodnostních sil pod vedením USA „přibližně do jednoho roku“ a zdůraznil tak odhodlání snížit americkou přítomnost na svém území.

Írán pomocí kultivace a pomoci iráckým milicím dosáhl jejich integrace do pravidelné armády Iráku. Právě tyto milice „tvoří síť íránské sítě zástupných sil na Blízkém východě, včetně Hizballáhu v Libanonu a Hamásu v Gaze,“ jak píší NY Times.

Irácké jednotky se dokonce připojily k dubnovému íránskému útoku na Izrael. Udělaly to navzdory apelům premiéra al-Sudaniho, aby se do konfliktu nezapojovaly.

Přístup al-Sudaniho je ale v rozporu s náčelníkem štábu iráckých Lidových mobilizačních sl Abdulem Azízem al-Mohammedávím. Ten ještě před útokem na Izrael prohlásil, že jeho síly „čekají na rozkazy ajatolláha“ Alího Chomejního. Mohammedávího organizace zahrnuje až 170 tisíc bojovníků a je z velké části věrná Íránu.

Podle NY Times al-Sudani nikdy veřejně neprojevil výraznější vůli postavit se lidem, kteří podporují bližší vztahy mezi Bagdádem a Teheránem. Premiérovi se ale dlouhodobě daří držet pod kontrolou konkurenční požadavky Američanů i Íránců. Obě země Bagdád výrazně podpořily v jejím boji proti Islámskému státu.

Američané se původně z Iráku kompletně stáhli v roce 2011, tamní vláda je ale sama požádala o návrat právě kvůli boji s IS. Mnoho Iráčanů je tehdy přivítalo jako potřebnou protiváhu íránského vlivu – šlo dokonce o vysoce postavené členy vládního kabinetu.

Jako jedna z variant se nabízí „částečné stažení“ amerických vojáků s tím, že jich setrvá dostatek k tomu, aby mohl pokračovat výcvik tamní armády. Tím by Iráčané dokázali zčásti uspokojit požadavky proíránských politických frakcí, píší NY Times.

Obyvatelé i politici z Iráku jsou Američany údajně zklamaní. „Generace roku 2003 doufala a snila o tom, že USA změní realitu v zemi. Jak se však přítomnost amerických vojáků v průběhu let prodlužovala, Iráčané se nedočkali proměny, v niž doufali,“ vysvětlil stratég proíránské politické strany Asa’ib Ahl al-Haq, Mahmúd al-Rubaí.

Tyto názory znatelně posílily v roce 2020, kdy byl po americkém atentátu v Bagdádu zabit vysoce postavený íránský generál Kásim Sulejmání. Ten vedl zahraniční složku Íránských revolučních gard – Quds. „Jednou z hlavních slabin Iráku je, že nemáme soudržnou vládu ani soudržnou politiku, a proto naše země reaguje na vnější vlivy,“ poznamenal irácký politický expert Sajad Jiyad.