Jak odvrátit politickou krizi? Lecornu se na poslední chvíli snaží uchránit Francii od předčasných voleb

Lecornu, který odstoupil již v pondělí po pouhých 27 dnech ve funkci, dostal od Macrona 48 hodin na získání podpory pro novou vládu a prosazení rozpočtu. Premiér rezignoval kvůli silné opozici vůči složení nového kabinetu jak ze strany spojenců, tak i protivníků, která mu znemožňovala efektivní výkon práce. Stal se tak třetím premiérem v řadě od loňských předčasných voleb, který nedokázal sestavit funkční většinu pro úsporný rozpočet v rozděleném parlamentu.

Bývalý ministr obrany Lecornu zdůraznil, že snížení rostoucího rozpočtového schodku je „zásadní“ pro mezinárodní obraz Francie a její schopnost si půjčovat. Předpokládá se, že deficit letos překročí 5,5 % HDP, což je téměř dvojnásobek limitu EU. Podle něj se všichni shodují na nutnosti dostat deficit „definitivně“ pod 5 % v příštím roce. Dnešní jednání s levicovými stranami, včetně Socialistické strany (PS), Zelených a Komunistů, mají ukázat, jaké ústupky budou vyžadovat a jaké případné ústupky jsou samy připraveny učinit.

Klíčovým bodem pro získání podpory, především ze strany Socialistické strany, je otázka nepopulární důchodové reformy z roku 2023, která zvýšila věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let. Lecornu se v úterý pokusil o smířlivý krok, když naznačil, že by reforma mohla být „pozastavena“, čímž částečně vyšel vstříc požadavku středolevé strany na její zrušení.

Lídr PS Olivier Faure však po úterním setkání nepotvrdil získání „žádných záruk“ ohledně pozastavení reformy. Získání socialistů a umírněné levice by sice umožnilo vznik levicového kabinetu s podporou Macronových centristů a středopravých poslanců, ale taková vláda by byla velmi křehká. Navíc je tato možnost nejistá kvůli středopravým stranám, pro něž je důchodová reforma nedotknutelná.

Krajně pravicové Národní sdružení (RN) a radikálně levicová Nepoddajná Francie (LFI) již avizovaly, že nepodpoří novou vládu a budou usilovat o hlasování o nedůvěře. Lídrka RN Marine Le Penová prohlásila, že „zablokuje cokoliv, co přijde od této vlády“, a situaci označila za „nekonečný vtip“. Podobně se vyjádřila i předsedkyně poslaneckého klubu LFI Mathilde Panotová, která odmítla „podílet se na záchraně Emmanuela Macrona“.

Od předčasných voleb v roce 2024, které vytvořily parlament rozdělený do tří zhruba stejně velkých bloků (levice, krajní pravice a Macronova centristická aliance), čelí Macron opakovaným výzvám k rezignaci nebo vypsání nových voleb. I jeho bývalí spojenci, včetně expremiérů Édouarda Philippa a Gabriela Attala, se od něj distancovali, přičemž Philippe se připojil k požadavkům na Macronův odchod. Prezident je však zdrženlivý k vypsání nových legislativních voleb, které by podle průzkumů mohly vést k dalšímu patu nebo k vládě krajní pravice, a opakovaně trvá na tom, že neodstoupí před koncem svého mandátu v roce 2027.