PŮVODNÍ ZPRÁVA | Rusové na NATO nemají, ale jaderné zbraně už zaměřili. Experti pro EZ popsali, jak by vypadala válka

První odpor

V první linii obrany NATO nyní stojí zhruba deset tisíc vojáků, připravených na jakoukoli ruskou reakci. Expertů jsme se zeptali, jestli je to dost na to, aby dokázali zdržovat ruské síly než dorazí alianční Síly (velmi) rychlé reakce. „Záleželo by jak velkou sílu by Rusové použili, těch 10 tisíc vojáků by vědělo, že jde o boj na zdrženou, že do pár hodin nebo několika málo dní jim dorazí velké posily. Navíc by měli i okamžitou vzdušnou podporu, rozhodně by tak nebyli sami,“ přiblížil bezpečnostní expert Tomáš Řepa z Univerzity obrany pro EuroZprávy.cz.

Podle něj nejde o samotné počty, ale vůli k odporu. „Hypoteticky pokud by se to týkalo Finska, ti mají velké množství rezervistů a například na boj v lese jsou nejlépe připravenou armádou světa. V případě Pobaltí by to bylo složitější, ale vůle k odporu by už jen z historických důvodů byla obrovská,“ vysvětlil Řepa.

Podle bezpečnostního experta Jakuba Drmoly z Masarykovy univerzity v Brně slouží těchto zhruba 10 tisíc vojáků „primárně jako odstrašující signál – jednak těm ohroženým státům, že je alianční partneři budou bránit; ale také Rusku, že případný útok na ně se neobejde bez útoku na zbytek aliance.“

„Otázka ‚zadržení‘ ruské armády pak obsahuje značnou nejistotu ohledně toho, jak by takový útok měl vypadat. Pokud by mělo jít o skutečnou invazi plného rozsahu. třeba s cílem obsadit pobaltské republiky, nebo něco takového, tak by toho Rusko rozhodně nebylo schopno s jejich zde aktuálně umístěnými silami a rozhodně by se to tedy neobešlo bez značných příprav,“ přiblížil Drmola pro EuroZprávy.cz.

Takové přípravy se podle něj neobejdou bez pozornosti aliančních spojenců. „Protože prostě v době všudypřítomných satelitů a telefonů je skrýt nelze. A to by poskytlo čas na přípravu. Nelze si tedy představovat situaci, že by se z ničeho nic přes Estonskou hranici převalilo 1000 ruských tanků, aniž by si jich předtím někdo všiml,“ doplnil Drmola.

Rusko „nyní nemá volné síly, které by něco takového mohly realizovat“. „Jsou plně angažováni na Ukrajině a vše, co může, tak směřuje tam,“ uvedl.

Jako realističtější scénář Drmola vnímá spíše akci menšího rozsahu a nižší intenzity, která „by měla spíše otestovat a nalomit jednotu NATO než vyloženě spustit otevřenou válku“. „Mohlo by jít třeba o náhlé obsazení nějakého malého ‚sporného‘ území, které by vyvolalo otázky a vnitřní spory, zda má cenu kvůli něčemu takové válčit s Ruskem,“ podotkl.

Mnohé změní případné vítězství Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách v USA. „Obzvláště pokud by ve volbách v USA vyhrál Trump, tak by něco takového dávalo smysl a mohlo by se stát, že by nějaký ‚kus lesa‘ nebo ‚zmrzlý ostrov‘ nestál za riziko války. Tím by se otevřely dveře pro narušení jednoty, akceschopnosti a důvěryhodnosti aliance,“ upozornil Drmola.

Kdo získá leteckou převahu?

Drmola i Řepa se shodnou na tom, že americká, respektive spojenecká letecká převaha je jednoznačná. NATO by v tomto případě patrně útočilo i na ruské území. „Převaha spojeneckého letectva nad ruským by podle mě byla zcela jednoznačná. Jak konkrétně by operovalo by ale zcela záviselo na povaze konfliktu, jeho vývoji a také na politických rozhodnutích. Ale vzhledem k jeho schopnostem a dosahu nevidím mnoho důvodů, aby útočilo jen na cíle na vlastním území,“ přiblížil Drmola.

Řepa se pak odkázal na situaci na Ukrajině. „Americké letectvo je technologicky mnohem dál než to ruské. A vidíme to i na Ukrajině, kde si Rusové nedokázali po celou dobu války úplnou vzdušnou nadvládu vybojovat a mají přitom papírově druhé nejsilnější letectvo právě po Američanech,“ vysvětlil.

Nejprve Američané vyřadí ruskou protivzdušnou obranu „tak, aby jejich letouny nebyly v ohrožení“. „Zaměřili by se na ochromení ruské akceschopnosti nasazovat jejich letectvo. To vše by stejně nedokázali udělat bez toho, aniž by válku nepřenesli i na ruské území, protože by šlo o legitimní vojenské cíle,“ vylíčil Řepa.

Otázkou ale zůstává reakce vrcholných politiků. „Jen pouhé sestřelování ruských letadel ve vzdušném prostoru NATO by sice také při obraně pomohlo, ale pokud by Rusové používali letectvo, například jako bombardéry Tupolev na Ukrajině, pouze jako odpalovače raket z dálky, řešili by následek, nikoliv příčinu,“ dodal Řepa.

Evropská protivzdušná obrana není připravená

Podle Řepy by se musely nedostatečnosti své protivzdušné obrany obávat i země, které „disponují slušnou protivzdušnou obranou. „Liší se také obrana proti balistickým střelám nebo proti střelám s plochou dráhou letu. I když někteří výrobci protiletadlových technologií uvádí 100% účinnost, například některé izraelské schopné vyhodnotit, kterou raketu má smysl sestřelit a kterou ne, protože míří do neobydlené oblasti, tak nikdo není schopen zaručit, že nějaká raketa neproletí,“ upozornil.

Problémem je také podfinancování. „Obranný deštník navíc trpěl dlouhodobě podfinancováním, a to i u zemí, které jinak obranu nevydávaly tak málo peněz. A to už vůbec nemluvím o malých zemích v Pobaltí, ty jsou v tomto ohledu odkázané na pomoc větších a silnějších,“ zdůraznil Řepa.

Nepřipravená je protivzdušná obrana o podle Drmoly. „Válka na Ukrajině ukazuje, jak obtížná obrana proti raketovým útokům je. A Evropa ani zdaleka nemá plné pokrytí svého prostoru potřebnými systémy. Takže pokud by Rusko chtělo provádět podobné útoky, například proti civilní infrastruktuře, tak by mělo téměř volnou ruku, která by byla omezena jen jejich dostřelem a dostupností samotných raket a platforem na jejich odpalování,“ vysvětlil.

Nejvíce ohrožené „by byly oblasti v dosahu balistických raket, které je těžší sestřelit“, jak dodal Drmola. Jde o vzdálenost několik set kilometrů.

Překročí NATO ruské hranice?

Smlouva o NATO hovoří pouze o případném vytlačení nepřátelských jednotek z území členských států aliance. „To je opět politické rozhodnutí. A 100% jistota tu samozřejmě není a ani být nemůže,“ poznamenal Drmola.

Řepa je přesvědčený o tom, že se jednotky NATO na ruské hranici skutečně zastaví. Hypotetický scénář je podle něj „při napadení členské země NATO Ruskem postavený na faktu, že se takový úder musí odrazit, a že je to kolektivní obrana, nikoliv útok!“ zdůraznil.

Realistický je úplně jiný scénář. „Je větší pravděpodobnost, že se Rusko rozpadne vlivem nastřádaných a dlouhodobě neřešených problémů spíše samo, než že bude vojensky napadeno. Neumím si představit shodu mezi členskými státy NATO na tom, že by se dobývalo přímo ruské území, to skutečně v 21. století nedává smysl,“ poznamenal Řepa.

Rusko a NATO dokážou válčit klidně jen konvenčně

Drmola zdůraznil, že jde opět o politické rozhodnutí, které by záviselo na vývoji války. „A zejména v případě Ruska jsou taková rozhodnutí těžko předvídatelná. Ze strany Západu osobně nevidím důvod pro první použití jaderných zbraní, leda jako odvetu,“ přiblížil.

Ruský případ je trochu odlišný. „U Ruska jistou nápovědou může být jeho jaderná doktrína, která poměrně jasně říká, že na jaderné zbraně by mohlo dojít, až pokud by bylo ohroženo přežití Ruska jako státu anebo by došlo k napadení jejich vlastního jaderného arzenálu,“ popsal Drmola.

Od Ruska ale chybí záruka. „Tedy pokud by ze strany NATO šlo jen o odražení ruského útoku a likvidaci jeho konvenčních sil, a ne třeba tažení na Moskvu, tak by k tomu neměl být důvod. Na druhou stranu ale nemáme žádnou záruku, že se Rusko svojí vlastní doktrínou bude pevně řídit,“ upozornil Drmola.

Že Rusko a NATO dokážou bojovat pouze konvenčně potvrdil také Řepa. „Samozřejmě dokázaly, ale zvláště pokud by Rusko a jeho představitelé situaci vyhodnotili jako beznadějnou, tak by mohli v rámci své jaderné doktríny argumentovat, že je ohrožena existence státu a k použití jaderných zbraní přistoupit,“ uvedl.

Nasazení konvenčních sil by ale pro Rusko mohlo skončit velice špatně. „Při nasazení výhradně konvenčních sil by Rusko proti NATO jako celku nemělo šanci, porovnání pro ně vychází velmi špatně. Jediné, v čem vedou, jsou skutečně jaderné zbraně. Velké množství ruských kapacit je navíc vázáno boji na Ukrajině,“ dodal Řepa.

Jaderné zbraně jsou zaměřené dávno

Scénář s nasazením jaderných zbraní je sice černý, ale není nereálný. „Pokud by došlo ke skutečně masivnímu úderu velkým množstvím mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi, tak by proti tomu rozhodně nebylo efektivní obrany,“ přiblížil Drmola.

Teoreticky možné je podle něj i zasažení českých měst. „O volbě cílů ze stranu Ruska, zda by směřovali spíše na města či spíše na vojenské cíle, nemáme moc dobré informace, takže to je opravdu spekulace,“ upřesnil.

Evropská města podle Řepy „dávno zaměřená jsou, mnoho z šesti tisíc ruských jaderných hlavic už má zadané souřadnice dopadu“. „Je zvláštní, a ne zrovna příjemné, o tom takto uvažovat, ale pokud by byla konfrontace absolutní, byla by napadena všechna, a zvláště ta nejpočetnější jako Londýn a Paříž,“ vylíčil.

Ruský úder se ale neobejde bez trestu. „Rusové by ale zároveň měli jistotu protiúderu podobně jako kdysi při legendárním rozhovoru mezi Kennedym a Chruščovem v 60. letech, ze kterého vyplynulo a platí to dodnes, že život na zemi by v podobě, jak ho známe, zanikl. Proto nemá smysl se trumfovat, jaderné zbraně jsou tu od toho, aby odstrašovaly, ne aby se použily!“ uzavřel Řepa.