Může Trumpova snaha skutečně něco změnit? Válka v Gaze může skončit po 20 měsících, už za týden

Trump se domnívá, že k dohodě by mohlo dojít už během příštího týdne. Vzhledem k jeho nedávnému proklamovanému úspěchu při zprostředkování příměří mezi Izraelem a Íránem si nyní zřejmě klade za cíl podobným způsobem ukončit i válku v Gaze.

Podle webu The Conversation není vyloučeno, že tento krok souvisí nejen s geopolitickými, ale i ekonomickými zájmy USA – zejména s možností obnovit obchodní a diplomatické vztahy v regionu, které se v minulosti podařilo nastartovat díky tzv. Abrahámovým dohodám.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu má příští týden odcestovat do Washingtonu na jednání v Bílém domě. Tento krok naznačuje, že Spojené státy vyvíjejí na izraelskou vládu silný tlak. Trumpovo angažmá v mírovém procesu může být zároveň součástí širší snahy o stabilizaci regionu a zajištění amerických strategických i ekonomických zájmů.

Podle izraelského vedení přinesla nedávná válka s Íránem nové „příležitosti“ v Gaze. Během dvanáctidenní ofenzivy izraelské jednotky zlikvidovaly desítky vysokých představitelů íránských bezpečnostních složek včetně jedenácti jaderných vědců. Tím se údajně podařilo ochromit schopnost Teheránu podporovat Hamás, což může Netanjahuovi umožnit prohlásit „vítězství“ a přijmout příměří, aniž by ztratil tvář před domácími voliči.

Zásadní komplikací v pozadí jednání je i Trumpův údajný požadavek na zrušení probíhajícího soudního řízení s Netanjahuem, obviněným z korupce. Takový krok by mohl sloužit jako pojistka, že izraelský premiér bude mít politický manévrovací prostor pro uzavření dohody, aniž by čelil riziku vězení. Otázkou však zůstává, jak by podobný požadavek mohl být v rámci izraelského právního systému vůbec realizovatelný.

Zprostředkovaný návrh příměří od Kataru a Egypta podle dostupných informací navazuje na ztroskotaná lednová jednání. Hlavním bodem má být šedesátidenní příměří, přičemž Hamás by musel souhlasit s odchodem svých vůdců do exilu. Správu Pásma Gazy by následně převzaly čtyři arabské státy, včetně Egypta a Spojených arabských emirátů.

Pro Hamás by však tyto podmínky mohly být příliš tvrdé. Přestože hnutí opakovaně deklarovalo ochotu jednat o trvalejším příměří, předložené návrhy mohou být pro jeho vedení nepřijatelné, zejména pokud by znamenaly faktickou ztrátu moci a trvalou izraelskou přítomnost na severu Pásma Gazy.

Další překážkou je otázka kontroly hraničních přechodů a distribuce humanitární pomoci. Izrael a USA nadále podporují tzv. Gazu Humanitární nadaci, která má být výhradním koordinátorem humanitární pomoci. Tento krok vyvolává odpor mezi Palestinci, protože organizace čelí obviněním z netransparentnosti a politické zaujatosti.

Kontroverzní součástí návrhu je i nabídka umožnit některým obyvatelům Gazy trvalý odchod do třetích zemí. Podle kritiků by se mohlo jednat o formu nuceného vysídlení, které by navazovalo na dřívější Trumpovy návrhy na „dobrovolný přesun“ palestinského obyvatelstva. Pod rouškou humanitární pomoci by tak mohl být realizován plán, který mnozí považují za válečný zločin.

Přesto se nad regionem vznáší alespoň stín naděje. Příměří – pokud by bylo uzavřeno – by mohlo vést k omezení násilí, uvolnění humanitární pomoci a výměně rukojmích. Skutečný mír však nelze očekávat bez řešení hlubších příčin konfliktu – včetně dlouhodobé okupace, nerovnosti a pocitu nespravedlnosti, který sužuje palestinskou populaci po celé generace.

Jak ale varuje řada odborníků, příměří, které bude jednostranně vynucené, bez adresování historických křivd a s trvalou izraelskou vojenskou přítomností, by mohlo vést pouze k dočasnému klidu před další vlnou násilí.